Karavana závodních týmů dorazila do Vrchlabí k dalšímu závodu seriálu Českého amatérského mistrovství závodů automobilů do vrchu B & B elektro cup. Stovka závodůchtivých jezdců prošla v pátek bezproblémově přejímkou. Vedle stálých a stálejších známých tváří a karoserií se ve startovním poli objevilo do sériových vozů přihlášené BMW M3 poslední generace a premiérově na našich závodních tratích Audi R 8. Paleta nových současných vozů byla hodně široká, od Fiatu Cinquecento až po nezvyklá Mitsubishi a Subaru s volanty na spolujezdcově straně. Pestrá a bohatá byla i kategorie historických vozů, vedle našich stabilních a přesto neokoukaných krasavců, mohli diváci vidět Triumph Spitfire, Fiat Abarth 124, Porsche 911 a Audi "Urquattro".

 Začátek tréninku v sobotním ránu byl jak ze špatného snu. První a jediný vyjel nahoru Láďa Rosička, za ním všichni tři startující poházeli svá Suzuki po škarpách a začalo to vypadat na velmi nestravitelné závody. Naštěstí se situace trochu uklidnila, počet ůspěšných pokořitelů cílové mety začal převyšovat počet kolidujících a zápasících s technickými problémy. I tak jsme ale přišli o Roberta Kacálka, jehož výlet do malebné krkonošské přírody stál uražené kolo na BMW, diferenciál, resp. jeho porucha nedovolila pokračovat Danče Komárkové a ještě pro pár dalších se tréninky staly konečnou v jejich snažení minimálně pro sobotu. Přes všechny komplikace se v součinnosti jezdců a pořadatelů podařilo dokončit tréninky podle harmonogramu tak, aby po krátké pauze na oběd mohl být sobotní závod odstartován. Průběh závodu nezpomalilo ani několik opravných jízd, zaviněných jednak kolizemi, jednak technickými problémy a všechno probíhalo ke spokojenosti jak jezdců, tak diváků. Tady bych chtěl zdůraznit disciplinovanou spolupráci jezdců s traťovými komisaři, která ve výsledku znamená minimální zdržení vinou opravných jízd. Celý den jsme měli štěstí na počasí, bylo sice chladno, ale déšť se nám vyhnul. Po zdárném průběhu závodu proběhlo vyhlášení a večer už patřil kapele Koneckonců z Jilemnice, která si v depu postavila své mobilní pódium a koneckonců se moc líbila.

 V neděli hned brzo ráno to vypadalo, že se snad ani do závodění nikomu nechce, ale stačilo, aby zavrčelo první auto a depo rázem ožilo předstartovními přípravami. Několik jezdců muselo vytrpět narážky na předešlou noc, někdo holt oslavoval, někdo opravoval, ale tak už to chodí. Nedělní tréninky proběhly bez komplikací, takže jsme traťovým pořadatelům mohli dopřát luxusní pauzu na oběd. Po něm se startovalo do závodu. Závod ubíhal v obvyklém rytmu, kterému se rychle přizpůsobili i nováčci, sluníčko se taky trochu snažilo,všechno běželo jak na drátkách, až přišla poslední jízda. Havárie Mirka Havrdy, jehož Favorit dostal direkt rovnou mezi světla a Vojty Hakla, který několika salty odhlásil z provozu Saxo (po loňsku to teď Eda má- jedno Benecko, jedno Saxo) způsobily zdržení, během kterého v horní polovině trati napršelo, což nepřidalo ke klidu jezdcům na přípravné čáře, kteří čekali na svůj finálový start. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a startér Václav odmávl posledního startujícího, místního matadora Libora Mejznara, který i přes menší zdravotní indispozici nevydržel a závodní kombinézu oblékl a prohnal svého offroada . Závody tak skončily ke spokojenosti jezdců i velkého množství diváků, mezi kterými jsme mohli vidět jak velké osobnosti Ladislava Křečka, Jindřicha Štolfu, tak i současné špičkové piloty Filipa Salaquardu a Josefa Krále.

 Na přípravě organizace i na průběhu závodu se podíleli i Tomáš Hank, Petr Janoušek a Libor Mejznar, kterým patří poděkování, jakož i všem pořadatelům na trati. Všichni doufáme, že se za rok zase ve Vrchlabí sejdeme.

  Na závěr si ještě dovolím dva osobní zážitky. Vždycky, i přes zábrany a zákazy vjezdu na začátku depa, přijede až k přípravné čáře několik „velmi překvapených “ řidičů. Tentokrát to byl pár už starších manželů v novém Civicu z Prahy, kteří chtěli jet na Benecko. Tak jsem jim řekl, že tudy to rozhodně nepůjde a ptal se jich, jestli neviděli značku zákaz vjezdu. Oba mi naráz odpověděli: „viděli jsme ji, ale navigace nám řekla, že tudy máme jet”. Tak jsem je poslal do… Jilemnice. Druzí byli němečtí turisté ve dvou autech. Prvního jsem se ptal, kam chce jet. Odpověděl mi Benekó, tak jsem mu řekl, že tudy ne, silnice je uzavřena a on na to „šeize”. I mrkl jsem do slovníčku zdvořilostních frází a zjistil jsem, že to znamená „ promiňte, jsem cizinec a nastálou situací se cítím být poněkud zmaten“. Tak jsem ho poslal nach… Jilemnice.

 Jarda Malík