Živohošť - komentář

  V pátek od poledne se do areálu hotelu Atlantida začaly sjíždět týmy k poslednímu mistrovskému závodu sezóny 09. Nakonec se u paní Ivy prezentovalo 105 závodníků. V areálu hotelu Atlantida pana Kvasničky jsme našli zázemí, jaké jsme potřebovali. Zpočátku to vypadalo, že se všichni nevejdeme, ale během odpoledne se situace uklidnila a nakonec si každý místo našel. Pobavení vyvolal Tomáš Hank, který chtíc složit své Clio, zjistil, že od něj nemá klíče. Sice si hned vzpomněl, že je má na ponku, bohužel, k tomu to měl v tu chvíli 200 kilometrů tam a 200 zpátky. Díky pomoci závodnické rodiny Srnských se podařilo klíče roztržitému závodníkovi doručit do startu prvního tréninku. Jinak do pátečního večera mnozí vletěli naplno, zřejmě u vědomí posledního závodu se rozhodli, že si to pořádně na Živohošti užijí. Ti, kteří dávají přednost posilujícímu spánku, to neměli úplně nejjednodušší, ale nakonec se všichni probudili do hezkého sobotního rána.

  Na trati dlouhé 2 600 metrů byly postaveny dva retardéry, jejich umístění se ještě po první tréninkové jízdě měnilo. Zajímavých míst na trati bylo dost, jako docela záludné se pro několik jezdců ukázalo pravé odbočení po asi stometrové rovince od startu. Dost diváků, zejména v horní části trati, sledovalo celý den zajímavé závody.

 Ze 105 přihlášených se dvěma jezdcům nepodařilo ani odstartovat k tréninku. Jednomu nešťastníkovi při nájezdu na start zpod vozu vypadl kus plechu, který vypadal jako celkem solidní držák lékárničky, nebo tak něčeho. Bohužel se ukázalo, že to byl držák převodovky, tedy spíš nedržák. Jinak obě tréninkové jízdy proběhly celkem plynule, kratší pauzy si vyžádalo jen pár drobných kolizí většinou v retardérech. Ani to však nezabránilo více než stovce jezdců dokončit trénink podle časového harmonogramu a po celkem luxusní hodinové pauze na oběd začal závod první ostrou jízdou. V příjemném podzimním počasí proběhly obě závodní jízdy, pravidelný rytmus byl opět narušován vynucenými přestávkami po kolizích, které byly jen lehčího rázu až na dvě, o kterých bude ještě řeč v historických třídách. Po sezóně už běží souhra jezdců a organizátorů tak, že stovka jezdců dokončila závod v pět hodin. Jezdci mohli být spokojeni, zazávodili si a užili si kamarádskou atmosféru v depu. Diváci také mohli být spokojeni a pořadatelé si oddechli.

  Ještě před dekorováním vítězů technický komisař oficiálně zkontroloval vybrané vozy. Jinak celý den průběžně sledoval a hodnotil, zda jsou vozy v souladu s řády. Po závěrečné kontrole, když našel na třech vozech naprosto vědomé porušení technických předpisů, znamenající získání výhody nad nepodvádějícími soupeři, musela následovat, bez jakékoliv diskuze, diskvalifikace. Tento krok našel až nebývale velkou podporu u většiny jezdců. Po tom, co technický komisař Mirek Pažout našel v Berouně společnou řeč s jezdci historických aut, je tato událost dalším krokem k tomu, aby se v seriálu udržela kamarádská atmosféra. Aby ti, kteří mají neodolatelné nutkání podvádět, šli raději někam jinam, ti kteří by to chtěli jen zkusit, to raději nedělali, ale hlavně, aby si ti jezdci, kteří jsou poctiví, nepřipadali jako hlupáci, kteří jsou biti jen proto, že soutěží férově.

 Po rozdání posledních pohárů a lahví sektu se přihlásil ředitel závodů Roman Linhart se svým slibem ze začátku sezóny, že když ta proběhne bez průšvihu, skočí po závodech na Živohošti do Vltavy. Proto se zřejmě všichni tak snažili o hladký průběh, aby nebožákovi studenou koupel dopřáli. Roman důstojně nakráčel na molo a za hlasitého povzbuzování se vrhl do stříbropěnné Vltavy. Sinic se bát nemusel, ty v té ledárně dávno zaklepaly bačkorama, nebo čím vlastně ty potvory klepou. Když se po chvíli přece jen vynořil, všichni si oddechli, nicméně nemohli jsme si nevšimnout lehkého zklamání na tváři Romanovy manželky… Pak teda Roman ještě předvedl něco, co asi 96% přítomných mužů vidět snad ani nechtělo, za dámy mluvit nebudu. Romane, teď ale vážně, všichni Ti děkujeme za tvou práci po celou sezónu.

  SE 1400

  Občasný účastník našeho seriálu Vlasta Suk ml. zvítězil, před Vladimírem Novákem, oba na Swiftech. Třetí místo pro Láďu Rosičku a jeho Peugeot bylo hezkou odměnou za těžký boj proti japonské přesile. Doufám, že se na mne, nebudou účastníci ostatních tříd zlobit, ale chtěl bych vyzdvihnout a ocenit kamarádskou atmosféru v této třídě. V depu je najdete vždy pohromadě, a jak si na trati nedarují ani tisícinku zadarmo, tak jinak tvoří úžasnou partu.

 SE 1600

  Vítězství Tondovi Širokému všichni přáli, po vyléčení z Prachatické rány se dostal do opravdu velkolepé formy. Druhá skončila s dalším Peugeotem rychlá Eva Kleintová. Možná pro někoho překvapením, znalce kopců to ovšem překvapit nemohlo, bylo třetí místo Josefa Stočese na pohárovém Saxu, vyzrálý jezdecký styl přinesl bronzové ovoce.

  SE 2000

 Honza Semlbauer tentokrát svou vítěznou zbraň, Integru, nahradil opět Hondou, ale Acurou RSX, a ta zatím na vítězství naladěna není. První místo vybojoval Roman Hovorka na Cliu, pro stříbro se do třídy vrátil Martin Čábela s Integrou a po vyrovnaných výkonech si třetí příčku zasloužil Petr Černý pilotující Clio. Jeho soupeři tak vyrovnané výkony nepředvedli, Jirka Pilch si svou slabou chvilku vybral v první jízdě, Láďa Klokočka v druhé jízdě a Honza Semlbauer, kterému k celkovému třídnímu vítězství stačilo dojet do desátého místa, druhou jízdu neriskoval a více se věnoval mávání na diváky, než urputnému boji o čas.

  SE +2000

 V jediném nerozhodnutém duelu dal Teemu Tirronen hned jasně najevo, že svou kůži lacino neprodá a zvítězil před taky hodně rychlým Honzou Kvasničkou. Třetí místo za dvěma Mitsubishi patřilo Subaru Jirky Háka. To mu zajistilo i třetí místo v konečné klasifikaci. Čvrté místo v závodě pro Danielu Komárkovou znamená konečné stříbro.

  E1 1400

  Jen dva jezdci na startu, král třídy Radim Mach už ani nepřijel. Zvítězil Jan Holeček na Favoritu před Janem Trnkou s kitovou Felicií.

  E1 1600

  Jediný startující Luboš Čadek na Škodě Pick-up asi zastrašil všechny své soupeře a ti raději ani nepřijeli.

  E1 2000

  V této třídě už bylo na startu třináct aut. Zvítězil Jan Kočiš na Fabii, i přes to, že dojížděl staré pneumatiky, navíc bez nahříváků a žádné možnosti k zahřátí jízdou před startem. Za ním skončil Petr Mužík na renaultu Clio, třetí místo vybojoval Pavel Milan Černý na Integře.

  E1 +2000

  Ještě teoretickou šanci na celkové prvenství měl Eda Patera, ve druhé jízdě zajel rekordní čas, jako jediný se dostal pod minutu dvacet pět vteřin, ale Aleš Komárek druhým místem všechny kalkulace zatrhl a konečné vítězství je jeho. Třetí skončil soutěžák Martin Kožmín, který bavil diváky a asi i sebe atraktivním stylem podporovaným používáním ruční brzdy i k jinému účelu, než jen k parkování.

 H 1300

  Opět velká bitva krásných aut a rychlých jezdců. Nejrychlejší časy přinesly vítězství Josefu Srnskému mladšímu startujícímu na Škodě 130 LR, druhé místo vybojoval na NSU TT stále dravý Miroslav Adámek, třetí skončil sobotní jubilant Antonín Muzikant se svou bílou Škodou 130 RS.

  H 1600

  Jiljí Chmelař nezaváhal a zvítězil, za neporazitelným Mini Cooperem skončil František Fadrný s Ladou VFTS, po tréninku řešil sice malý problém s unikajícím olejem, ale v závodě opět předvedl hezký výkon, možná ho trochu mrzelo, že se nepřihlásil do kategorie E1 tam by měl místo stříbrného, pohár zlatý. Třetí místo připadlo Pavlu Maierovi a jeho Escortu MK I.

  H +1600

  Nikoliv „sedm jednou ranou“ jako v té pohádce, ale dva jednou ranou vyřadil Vašek Roll. Sebe a prvního jezdce a majitele jinak neporazitelného Golfa Iva Krále. Havárií po jezdecké chybě v druhé jízdě třída přišla o do té doby vedoucí duo. Tím první místo čekalo na Martina Slezáka s krásnou mnichovskou nuladvojkou. Ten ovšem neuvěřitelně chyboval, havaroval v osudném odbočení po startu, kromě toho, že přišel o vítězství, dost BMW ublížil. Vítězství tedy vybojoval Martin Švarc s BMW ráže „šest pětatřicet“, před další ikonou autosportu Audi Quattro Ondřeje Lorence. Třetí místo a další pohár pro Scuderii Strašnice vybojoval Pavel Baumgartner na BMW 325.

  Jarda Malík