Opravdu se Opletalka otřásá,ovšem smíchy.Důvod?Prozaický. Dne 16.12.bylo nařízeno projednání mé kauzy,v níž jsem napadl rozhodnutí disciplinární komise o zákazu činnosti.

  Soudkyně po přečtení důkazů a seznámení s argumenty protistran rozhodla.Zamítla mou žalobu s odůvodněním,že jsme nedodrželi lhůtu pro podání žaloby.Nejasnosti ve lhůtách vznikly díky průtahům s mým odvoláním k Národnímu odvolacímu soudu,které se nakonec neuskutečnilo.A proto tedy platila lhůta od rozhodnutí disciplinární komise,které bylo vydáno o 14 dní dříve.Hloupost moje ,nebo mého právníka?Pravda je ,že právníci AČR byli perfektně připraveni.Takže žaloba zamítnuta a abych si pěkně pochutnal na hořkém poháru,tak mi soudkyně nařídila uhradit náklady soudu i autoklubu.S náklady na mého advokáta to je již šestimístná sumička.Resumé je tedy následující.AČR vlastně zvítězil,já vše zaplatím a vůbec jsem se nedozvěděl na čí straně je pravda.Po skončení soudu a díky mým kamarádům,kteří mě vzkřísili z mdlob,mě advokát navrhl odvolání.Nezastřelil jsem ho jen proto,že jsem ještě pořádně vzteky neviděl.Pravda, soudkyně také naznačila,že na odvolačku bude potřeba více probrat a zvážit argumenty,ale v kanceláři JUDr.Štovíčka nejsou amatéři a peníze od AČR si tvrdě vyslouží.A já sám, jako jejich soupeř viditelně nemám šanci.Popisovat moje pocity je zbytečné.Převládá bezmocnost.Kdyby po podrobném projednání věci bylo soudkyní rozhodnuto o tom na čí straně je právo,byl bych spokojen.A to i v případě prohry,protože i to by byl konečný verdikt.Koneckonců prohrál jsem už leckdy ledacos.Ale takhle? Odvolat se?

S pozdravem Tomáš Drásta