V poslední den roku jsem se rozhodl vyzpovídat posunovače depa Jardu.

 Jak jsi se k téhle činnosti dostal?

 S Edou se znám dlouho a tak, když pořádal svůj první závod v Berouně, požádal mne, jestli bych mu nepomohl. Že bych jen na křižovatce u Obecního úřadu v Železné dával pozor na vyjíždějící závoďáky a trošku usměrňoval provoz. No a já, protože neumím říct ne (jako holka bych asi byla v kolektivu dost populární a často nemocná), tak jsem se ocitnul na křižovatce a začal mávat rukama na projíždějící auta. A taky motocykly. Když jsem jednoho frajírka na enduru upozornil, že jede zákazem vjezdu, začal na mne najíždět. Než jsem se stihnul doopravdy začít bát, vystartoval na něj, pro mne ještě v tu chvíli neznámý člověk ve sváteční hasičské uniformě, chytil ho pod krkem a nepouštěl. Pražákovi rychle docházel kyslík a značně zkrotnul. Zbytek závodního víkendu jsem se snažil pohybovat v blízkosti tohoto člověka, aby mne zase mohl zachránit, kdyby něco. Tak jsem poznal našeho dnešního startmaršála Václava. No a pak byl další závod a další a mně už to posunování a rovnání před startem zůstalo.

Jak hodnotíš sezónu, co se týče Tvého výkonu?

 No tak já jsem se svým výkonem vždycky spokojen. Otázkou je, co tomu říkají ostatní. Ale vždycky se snažím, aby závodníci nečekali zbytečně dlouho a Václav měl plynulý přísun. Někdy to nevyjde, ale musím poděkovat všem startujícím za disciplinovanost, až se někdy začínám bát, že o funkci přijdu, když se začnou sami vzorně rovnat. To pak musím děkovat, když se najde jedinec s problematickou orientací v čase a prostoru a já se mohu plně uplatnit.

 A jak hodnotíš seriál po třech sezónách?

 To už jsou tři sezóny? To to utíká. Zodpovědně mohu prohlásit, že tenhle seriál je ten nejlepší, který znám a to i mou zásluhou. Jen mne trochu mrzí, že i když jsem byl na všech závodech, celou dobu vlastně strávím v depu a ze samotných závodů nevidím skoro nic. Ještě že si mohu tady na těch stránkách vždycky přečíst poutavý komentář, abych se dozvěděl, jak to vlastně probíhalo. Nejvíc se mi na seriálu líbí, že jsem poznal partu lidí, postižených stejným benzínovým bacilem a získal nové kamarády. Už se moc těším, že zase uvidím Tomáše Hanka v jeho obvyklé formě!

 Která trať se Ti nejvíc líbí?

 Líbí se mi Kdyně, tam si depo krásně oběhnu, Bečov a Prachatice mi taky vyhovují. Náročný je Ještěd dlouhým a úzkým depem a Točná je taky složitá, ještě že mi Michal Hošek půjčoval Aprilii.

 Tvoje sportovní plány na příští rok?

 Vzhledem k tomu, že jedenáct víkendů strávím na závodech, k tomu RPR a RBR, tak na moje sportovní plány mi moc času nezbude.

 Děkuji za rozhovor.

 Nemáš zač, za rok zase přijď. A já všem účastníkům našeho seriálu přeji, aby jim ten příští rok vyšel podle jejich přání, aby byli zdrávi. A těm, kteří nemají náš seriál rádi, bych rád vzkázal: Nám to nevadí a je to vaše žluč. My jsme v pohodě!

 Jarda Malík