České mistrovství ZAV zavítalo na Šumavu do městečka Kdyně, pod „soutěžácký Říp“, vrch Koráb, kde jsme již třetím rokem uspořádali další podnik našeho seriálu. Do kempu u koupaliště přijelo 95 závodníků. Proměnlivé počasí spolu s nově zkoušeným systémem hodnocení přinesly opravdu napínavé a zajímavé závody.

  V sobotu ráno ještě před tréninkem přišla třída E1 1600 o jednoho z horkých favoritů. Radkovi Chamolovi se nepodařilo přivést k životu motor Hondy. Rozčarování ze zkažených závodů je pochopitelné, ale nesmí vyústit v nekolegiální a nesportovní chování v depu. Při jediné tréninkové jízdě čekala na jezdce studená trať, přesto se s ní jezdci vesměs vyrovnali bez větších problémů, jen pan Pažout lehce napodobil loňské extempore. Nezvykle brzo, hned po skončení tréninku se seřadili jezdci první poloviny startovního pole k první závodní jízdě. Pak již následovala jedna skupina za druhou, jedna závodní jízda za druhou. Odpoledne nastala zajímavá situace. Před závody někteří jezdci vyjadřovali obavy z velkého počtu závodních jízd a teď najednou začali chodit s tím, jestli se bude přidávat ještě jedna jízda proti původně plánovanému počtu. Hladký průběh závodního programu to umožnil a tak jezdci nakonec absolvovali za sobotu čtyři závodní jízdy! Sobotní počasí bylo takřka ideální závodní, ale předpověď počasí na neděli byla deštivá. Večer se tedy depem linula vůně grilování a vedly se debaty o tom, jak bude. Někteří si déšť přáli, jiným by se líbilo stejné počasí jako v sobotu.

 Deštivá předpověď se začala potvrzovat už v noci, když začalo pršet. Druhý den nastoupili i jezdci, kteří v sobotu nedokončili a podle propozic dostali přidělený čas a mohli pokračovat v závodění. To se bohužel nepovedlo Jaroslavu Fikotovi mladšímu, kterému se nepodařilo vůz opravit. Na jezdce čekala tedy vlhká trať, která střídavě osychala a střídavě byla skrápěna přeháňkami. Proměnlivost počasí ukázala kouzlo nového systému, kdy po čtyřech sobotních jízdách zdánlivě dané ustavené pořadí se najednou začalo měnit a ukázalo se, že skoro nikdo nemá nic jisté. Například A. Široký, kterému nevyšla první sobotní jízda, si moc přál, aby pršelo, na vodě si věřil, že se zlepší, a když nakonec tedy sprchlo, ve chvíli kdy potřeboval plný výkon na vytažení ze zatáčky, proklouznutí spojky ho přivedlo do prekérní situace, která znamenala další časovou ztrátu. Naopak vlhká trať vyhovovala zkušenému soutěžákovi Vlastimilu Sukovi, který se ze sobotní zdánlivě stupňům vítězů vzdálené pozice dokázal vyhoupnout na bronzovou příčku. V depu vůbec bylo možné rozpoznat vzrušenější atmosféru, kdy bezprostřední sousedé v klasifikaci se navzájem zkoumali, co kdo obuje, jak jim asi vyhovuje momentální stav tratě. Prostě najednou začaly úplně jiné závody. Proměnlivě vlhká trať způsobila některým jezdcům problémy, ovšem při rychlostech na kdyňské trati dosahovaných, šlo vesměs jen o drobné kolize, které nijak zvlášť nenarušovaly časový harmonogram, o nějakém vážnějším poškození auta se vůbec nedalo mluvit. V neděli už proběhly jen tři závodní jízdy, jaké jsme ještě měli štěstí na počasí, se ukázalo při průtrži, která se strhla těsně před a v průběhu poněkud improvizovaného vyhlášení vítězů. Přijít dřív, musely by závody skončit, protože na trať zaplavenou proudy vody by ředitel závodu auta nepustil. Škoda jen, že si vyhlašovaní nemohli vinou lijáku více užít ceremoniál, neboť tvrdě zasloužené poháry byly opravdu impozantní.

 Závody na Koráb proběhly ke spokojenosti pořadatelů a doufám, že i jezdců. Teď si asi dáme krátkou chvíli čas na vyhodnocení zkušeností a dojmů z nového systému a rozhodneme, jak dál. Snad si všichni na trati již projeté mnoha závodními auty dosyta zazávodili a ve Kdyni se zase všichni za rok ve zdraví sejdeme. Nyní nás ale čeká již za čtrnáct dní další krásná trať, hezké prostředí v Prachaticích a hlavně Karel Švec se svými spolupracovníky, tedy všechny předpoklady pro úspěšný podnik. Tak určitě přijeďte.

 Jarda Malík