Na trati mezi Chuchlí a Slivencem se odehrál jeden z nejlepších letošních závodů Českého mistrovství ZAV. Přispělo k tomu kvalitní obsazení všech tříd, celkem se sešlo 123 závodníků. Jejich napínavým bojům vytvořila odpovídající kulisu i veliká divácká účast. Také počasí se ukázalo jako velký příznivec Edda cupu. Závod ovšem pro organizátory začíná dlouho před startem prvního vozu. Promotér E. Patera si prošel nelehkou cestu ke všem povolením, neboť mezi místními obyvateli je několik, kteří jsou proti závodům a jsou hodně slyšet. Na přípravě samotné trati pak před závodem zapracovali ředitel závodu Roman Linhart a vedoucí tratě Martin Štorkán. Oba sice mají hezky pojmenované funkce, ale ani to je neuchránilo v pátek a v sobotu velmi brzy ráno od množství manuální práce. Vyhrazení diváckých prostor a hlavně jejich vyklestění, označení zakázaných prostorů, zajištění stanovišť zdravotnické a technické pomoci zvládli a odměnou jim byl bezproblémový průběh závodu a spokojené množství diváků. V takovém množství diváků se ovšem vždy najde pár jedinců, ještě ke všemu pod vlivem alkoholu, kteří si myslí, že nemusí respektovat nic a nikoho a naruší tak průběh závodu. Na traťové pořadatele měli ramena, po příjezdu Policie ČR bylo ovšem jejich sebevědomí to tam. Vůbec spolupráce s Policií ČR a Městskou policií bylo vzorové, jejich přítomnost na místě a pomoc velmi pomohla organizátorům, ale i těm lidem, kteří jen projížděli místem konání závodu a uzavírka tratě jim přinesla neočekávané komplikace.

 Jediný závod automobilů do vrchu na území hlavního města je mezi jezdci velmi oblíbený a z logistických důvodů omezený počet startujících se naplnil dlouho před startem. Nakonec se v pátek na přejímce prezentovalo 123 závodníků.  Start si nenechal ujít nikdo ze špiček jednotlivých tříd, přijelo dost závodících hostů, znalci vrchů se asi podivili některým jménům ve startovní listině, ale jak říká klasik v příběhu o Romeovi a Julii, „ Co je po jméně? Co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně.“, u nás by to asi bylo: „Co je po jméně? Kdo mistrem volantu i zván jinak, kudlu jede stejně.“ Při vší úctě ke všem strojům startujícím v našem seriálu, asi nejhodnotnějším závodním vozem na startu byl závodní speciál z bývalé skupiny B Ford 200 RS, jeden z 220 vyrobených exemplářů, takový unikát se opravdu nevidí závodit každý den.

 Sobotní závod sestával, proti obvyklému průběhu, z jedné tréninkové jízdy a tří jízd závodních, z nichž se do výsledného času počítali dvě úspěšnější. I při velkém počtu jezdců a komplikovaném přejezdu z depa na start proběhly závody podle časového harmonogramu, menší přerušení způsobilo jen pět havárií, naštěstí bez újmy na zdraví jezdců, o závodnickém egu dotčených si už tak jist nejsem. Asi nejtěžší ránu prožil Zdeněk Tichý na Fordu Puma, kterému dlouhá rovinka skončila dřív, než čekal a následující zatáčka zavřela také víc a aby toho nebylo málo, tak svodidlo nesvedlo, ale postavilo se mu čelem. Apropó Puma, mezi diváky v depu se procházela dáma a na vodítku si vodila živou pumu. Prý přijely podpořit jaguáristu Jardu Rejku. Když jsem zjistil, že dotyčnou s manželem jsem chvíli před tím s jejich autem vykazoval z místa, kde původně parkovali a trošku tam překáželi, tak kdybych věděl, co mají vzadu v autě, tak jsem je tam nechal. Zajímavý byl také pohled na majitele menších psích plemen, jak si rychle brali své miláčky do náručí před roztomilou kočičkou. Ale to jsem odbočil. Menší zdržení způsobila i po trati závodu bloudící sanita s majákem, která si jí projela nahoru a dolů, než zjistila, že nebožák, ke kterému byla zavolána, na ní čeká někde trošku jinde. Incident s neukázněnými diváky jsem už zmínil výše. I přes tyto komplikace závody, i díky disciplinovanosti všech jezdců, všichni v přijatelném čase absolvovali tři závodní jízdy, diváci tak mohli vidět k 350 startům a průjezdům závodních vozů. Závěrečného ceremoniálu se zúčastnil a poháry prvním třem z každé třídy na stupních vítězů předal spolu se zástupci organizátorů i zastupitel Velké Chuchle Stanislav Fresl.

 Závod skončil, poháry byly rozdány, závodníci se rozjely do svých domovů, dílen a garáží, pořadatelé museli ještě uklidit depo a prostory kolem tratě, v Chuchli se sejdeme možná zase za rok, ale určitě se uvidíme a budeme závodit už 24. a 25. září na Živohošti, kde Edda cup pokračuje.

 J. Malík

 P. S. Výsledky jednotlivých tříd se objeví v systému a hodnocení tříd dodám později, děkuji za pochopení.