EDDA Cup Kdyně – Koráb

 Do Kdyně jsem se chystal už dlouho. Na paměťové kartičce ve foťáku jsme totiž už měli s Trampem a dalšími přáteli od začátku roku přes pět set fotek a byl nejvyšší čas je u Roberta Balcara upravit, stáhnout a vytisknout. Jsem hrozně moc rád, že nám je Robert vždy tak parádně doladí:-) Vzhledem k extrémně nabitému motoristickému programu to však vyšlo až tento víkend, kdy se na Korábu zrovna konal čtvrtý podnik populárního EDDA Cupu v závodech do vrchu. Informace o této akci jsem měl už s dostatečným předstihem od jejího ředitele Romana Linharta a moc jsem se těšil:-)

 V pátek ráno mi na rajóně výrazně pomohl s roznáškou Tramp. V půl druhé jsme tak už na OMV u rychlostky R10 přisedali k Tomášovi Kučerovi a jeho mechanikovi Lukášovi, táhnoucími za sebou na podvalu repasovaného „svijanského lancera“. Tomáš se v předchozím závodě v Sosnové představil za volantem octavie WRC týmu Profiko a nás tak zajímalo porovnání obou vozů. Dozvěděli jsme i novinky ze Svijan. Mě uklidnila slova, že jsem nebyl zdaleka jediný, kdo po zakončení akce Baronem (speciální světlá „patnáctka“) opustil v březnu o svých narozeninách pivovarskou restauraci bez fanfár:-) Za parádního pokecu nám cesta parádně utíkala a náladu nám nepokazil ani občasný déšť.

 Robert už zavíral. Ve svém krámku sice ještě fotky stáhnul, ale jejich výrobu vzhledem k svému nachlazení odložil na sobotu. My tak zakotvili na naší klasické kdyňské „základně“ u Černého orla, kam za námi nejdříve dorazil Petr Holub s šestnáctiletým synem Patrikem. U pivka jsem s ním napsal pár řádek, které v blízké době hodlám zpracovat pro ewrc. Petr byl jedním z mých největších dětských hrdinů a moc rád bych ho ještě viděl řádit za volantem konkurenceschopného soutěžního vozu při opravdové rallye:-) Vedle závodů jsme se dozvěděli něco i o německých městech (například ošklivosti průmyslového Stuttgartu) a jsem ještě více navnaděn vydat se někdy v budoucnu na výlet do Mnichova, který je ale zase prý sice krásným, ale drahým městem:-) Večer se pak sešla ta správná rallyovo-autokrosovo-vrchařská parta (Robert Balcar, Tomáš Kučera, Sláva Ducháček, Aleš Komárek) a o téma bylo postaráno:-)

 Včera ráno jsme si museli přivstat a Robert se hned pustil do fotek. Jelikož ale potřeboval fotit jízdy Toma Kučery, využívali jsme blízkosti k centru závodu a třikrát za den jsme se vydali k trati. Poprvé jsme s Trampem využili nabídky Romana Linharta, který nás během uzavírání trati vyvezl do luxusního levého vracáku. Cesta na Koráb je vlastně plná vracáků a ostrých zatáček a moc techničtějších úseků v Čechách neznám. Stejně jako při mých minulých návštěvách podniků EDDA Cupu, i tentokrát dbal Roman s obrovskou precizností na zajištění bezpečnosti a postavení diváků u trati. Opět jsem si vzpomněl na ty sračky, co napsal po osudném zbraslavském závodě (odebrání licence Pepovi Čermákovi a Tomáši Drástovi) ve své obhajobě morální chudák a ubožák Vladimír Mandík starší.

 Po zaujmutí optimálního místa jsme viděli vedle „našeho vracáku“ ještě ten pravý pod ním. Pak už se našim zrakům zjevil černo-žlutý lancer Tomáše Kučery. Bohužel ale na trati jakoby plaval (později jsme byli informováni o nefunkčním diferenciálu) a o vracák nad námi na notnou chvíli zastavil (utržená řadicí páka). Díky neprůjezdné trati byli pohotovými pořadateli (opět precizní práce) bezpečně (zdůrazňuji bezpečně, kdyby zase chtěli nějací Mandíci ťápat kraviny) zastaveni vozy BMW Viktora Doležala a Vladimíra Lišky a po chvilce se vraceli zpět na start k reparátu. Mezi startujícími nechyběl ani Láďa Kopelent s kitovou felicii. Překvapila mě účast Vráti Kintera s červeným Peugeotem 306. Toho jsem ještě loni vídal na rallycrossových tratích. Zatímco mnozí rallycrosaři po „krachu“ domácího šampionátu hledají uplatnění v autokrosu, on zamířil – údajně z finančních důvodů – mezi vrchaře. Při krátkém pokecu s ním mi naznačil, že ještě chystá nějaké blíže nespecifikované překvapení:-) Nejvíce mě ale zahřál pohled na černé autobianchi, pilotované motoristickým univerzálem, zásadovým člověkem (na rozdíl od Vladimíra Mandíka staršího) a skvělým kamarádem Pepou Čermákem. Přes úterní tvrzení o nejistém startu dokázal nedávno pořízené auto zprovoznit a PCD Racing tak měl dvojnásobnou účast – vedle Pepy ještě jeho táta s Fordem Escort MK1:-)

 Před další Tomovou jízdou jsme se vrátili do Robertova krámku. Zde jsem se tentokrát potkal s Michalem Kravcem. Zastavil se cestou na dílnu z domažlické nemocnice, kde dělá primáře. Opět jsem nelenil a podklady pro další rozhovor pro ewrc mám napsané na papíře:-) Michal by už měl spolu s navigátorem a mým (bývalým?) redakčním kolegou z ewrc Petrem Medříkem absolvovat všechny zbývající podniky MMČR v rámci ROPRO CLIO R3 Czech Trophy.

 Další jízdu jsme zhlédli od startu. Ten se nacházel u krásného kdyňského koupaliště. Kvitovali jsme stánek s velmi bohatou nabídkou občerstvení i možností usednout do stínu pod střechu. Zde nutno dodat, že pořadatelé si na včerejšek objednali naprosto fantastické počasí:-) Mezi diváky jsem potkal spoustu známých tváří – mimo jiné domácí esa Slávu Ducháčka, Honzu Šlehofera a Zbyňka Soběharta (všechny bych ještě někdy moc rád viděl na tratích rychlostních zkoušek, kdy mi moc chybí), dále Honzu Sýkoru, Martinku Škardovou a Petra Dufka. Někde u trati se pohybovali Marek Hora, Petr Holub a určitě mnoho dalších.

 Po obědě v Černém orlu jsme na námi navštívenou závěrečnou jízdu (jinak včera účastníky čekala ještě čtvrtá) zůstali opět pouze u startu. Rychlík z Norimberka by na nás asi nečekal a po čtvrté jsme tak museli být na domažlickém nádraží. Trochu mě mrzelo, že jsem návštěvu závodů odfláknul, ale fotky byly tentokrát prioritou. Líto mi bylo i nemožnosti přibrzdit na chvilku v Plzni či Praze, ale s narvaným batohem a taškami fotek na to nebyla optimální situace. I tak jsem rád za možnost pozdravit a prohodit pár slov s mnoha super lidičkami a omlouvám se těm, na které jsem tentokrát neměl tolik času. Příští týden v sobotu na Rally Krkonoše už hodlám být opět stoprocentně zapáleným rallyovým fandou. Už teď se nemůžu dočkat skvělých zážitků na Trutnovsku:-)

Vlastík