K jednomu z vrcholů seriálu Českého mistrovství závodů automobilů do vrchu beze sporu patří závod ve Kdyni. Zatáčkovitá trať na vrch Koráb patří nesmazatelně do historie našeho motosportu. Využívají ji vedle vrchařů i slalomáři a soutěžáci. K náročnosti závodu přispívá i unikátní systém, kterým se závod jezdí.

  Během dvou dnů absolvovali jezdci sedm závodních jízd a všechny se započítávaly do konečné klasifikace. K nepolevujícímu napětí přispívalo i proměnlivé šumavské počasí, které ještě zvyšovalo napínavost soupeření v jednotlivých třídách do samého konce. V pátek do depa u kdyňského koupaliště přivezlo své závodní automobily skoro devadesát účastníků, které na celkem stovku startujících doplnili ti, co přijeli ještě v sobotu ráno. Páteční večer má tradičně zajímavou atmosféru, ke které přispívá malebné prostředí a očekávání náročného dvoudenního závodního programu. Po pátečních přeháňkách slibovala předpověď na sobotu sice zamračenou oblohu, ale bez deště. Předpověď se nakonec ukázala jako přesná a celou sobotu panovalo příjemné počasí. 

  Po tréninku, krátce po desáté hodině začala první závodní jízda, do které odstartovalo rovných sto jezdců. Ještě před prvním autem, projel exhibičně trať Jan Sýkora na motokáře. Po této podívané už startmaršál Václav vyslal jako prvního Michala Strnada na Fiestě k co nejrychlejšímu zdolání dva a půl kilometrů stoupání na Koráb. Do polední přestávky se stihly odjet dvě závodní jízdy i díky tomu, že plynulé průlety závodních aut cílovou fotobuňkou narušovaly jen krátké ojedinělé přestávky, během nichž bylo nutné vyparkovat pár jezdců ze škarpy. Po obědě další dvě závodní jízdy zkompletovaly sobotní závodní program.  Sobotní večer už má ve Kdyni tradiční průběh, hodnocení sobotních výkonů, vyhlídek na neděli a nekonečný proud historek a příběhů u nichž ani autoři už neví nakolik odpovídají tomu, co se skutečně událo. Během večera došlo i na zajímavý souboj, když jeden z nejstatečnějších ze závodního pole Tonda Š. vyzval na souboj lva. Bojoval statečně, do poslední chvíle se nechtěl vzdát, ale nakonec podlehl. Nutno dodat, že v neděli jej pomstil Matýsek, nejmladší člen klanu Husákových, který tuto atrakci dětského hřiště (toho lva, ne Tondu) zdolal. 

  V neděli ráno se dala atmosféra před startem krájet. I když všichni už měli za sebou čtyři závodní jízdy, nikdo neměl nic jistého, navíc, když meteopředpověď nebyla tak příznivá jako v sobotu a slibovala přeháňky. Všichni si přáli, tedy skoro všichni, aby se stihlo co nejvíce ze závodu odjet na suchu. Tomuto přání bohužel nevyšel vstříc fridex a olej na trati, jejichž odstraňování znamená vždy větší zdržení. V půlce druhé závodní jízdy opravdu začalo pršet, byl vyhlášen mokrý závod a jízda se dojela na mokrých pneumatikách. Třetí nedělní a celkově sedmá a závěrečná jízda, odstartovala po přestávce na oběd již na osychající trati.  Během celého závodu došlo k několika málo kolizím, jen jedna znamenala vážnější poškození auta, zraněn nebyl nikdo, možná u někoho došlo maximálně k pošramocení ega, ale závody skončily úspěšně. O tom se mohly přesvědčit i osobnosti automobilového sportu, které se objevily mezi diváky. Na závody se přišli podívat třeba Marcel Tuček, Peter Holub, Jan Sýkora a Martina Škardová a samozřejmě domácí Jan Šlehofer a Zbyněk Soběhart, Sláva Ducháček.

   Závody ve Kdyni opět potvrdily vysokou úroveň Českého mistrovství závodů automobilů do vrchu jak po stránce organizační, tak po stránce sportovní. Jezdci i pořadatelé udělají vše pro to, aby i další závody byly stejně kvalitní. O tom, se všichni budou moci přesvědčit již v půli června v severočeské Telnici, která přivítá další podnik Edda cupu. 

                                 Jarda Malík