Požádal nás velký propagátor jména Ferdinand Porsche u nás, zakladatel Porsche klubu a opravdový oktanový nadšenec Milan Bumba,  o informace o červeném Porsche a jeho řidiči, který u nás startuje na revivalech a občas na závodech do vrchu pro periodikum Porsche Journal (http://www.porsche-club.cz/porsche-news.html), které vydává pro příznivce značky Porsche. Myslíme si, že povídání, které takto vzniklo by mohlo zajímat i závodníky a fanoušky Edda cupu i proto, že v nadcházejícím závodě v Bečově uvidíme Honzu Marka na téměř domácí trati se startovním číslem 283.

Jan Marek a Porsche 911 SC, r.v. 1982

Na závodech Českého mistrovství závodů automobilů do vrchu a na Rallye Revivalech se můžeme setkat s červeným Porsche 911 SC na veteránských registračních značkách. Za jeho volantem najdeme sympaťáka, jmenuje se Jan Marek a pro Porsche Journal jsem jej trochu vyzpovídal.

Honzo, mohl by ses trochu představit?

 Jsem ročník1944, narozen v Praze, od roku 1950 žiji v Karlových Varech, po strojní průmyslovce jsem odešel do Prahy na ČVUT, kterou jsem nedokončil, důvod- vše šlo moc hladce, učit jsem se moc nemusel, ale vůně benzinu se s pachem skript nedala srovnat. Navíc mne Zdeněk Procházka, v té době nejlepší karlovarský soutěžní jezdec, seznámil s panem Zdeňkem Treybalem a bylo vymalováno. Skripta do kouta, rozebrat motor tátovy Octavie, snížit hlavu, výfuk Burges  a  „á dvojka „  je hotová. To se psal rok 1963, licence automobilového závodníka přišla asi na 20,- Kčs, možná, i zadarmo. Kvalifikaci na MR ČSR jsem absolvoval se spolujezdcem Františkem Janečkem. S ním jsem taky odstartoval do své první Rallye Vltava. Šlo o ročník, kdy se jela poprvé na opravdu dlouhé trati a cíl první etapy byl v Karlových Varech. Bohužel cíl jsme nespatřili, když nám někde u Lipna prasklo těsnění pod hlavou a to v době, kdy jsme byli ve vedení třídy A2 1150. Největší esa a naši soupeři V. Hubáček a ing. J. Poliaček už byli mimo hru. Třídu nakonec vyhrála slečna, nebo paní Žigrajová z Bratislavy a cenu pro nejmladšího účastníka mi vyfoukla Alena Egemová s Fiatem Abarth. Potom už pár rallye v Čechách i v NDR a závěrečná rána v Kopřivnici. Chtěli jsme před startem pěknou fotku v zatáčce někde „Pod Štramberskou trůbú“. První výkonnostní třída byla naše, stejně jako pozvánka na soustředění reprezentantů na Hrubé Skále. Ale vojna to přerušila, sen o Dukle Praha s V. Hubáčkem, nebo Rudé hvězdě Plzeň s K.Jílkem a V. Bervidem byl ten tam. Hned po vojně jsem se postavil na start Rallye Vltava 66. Tento ročník se počítal do Mistrovství Evropy a tak spolu s námi ze Strahova odstartovali největší tehdejší soutěžácké hvězdy Erik Carlsson, Patricie Mossová, Rauno Aaltonen, Timo Mäkinen v úžasné atmosféře. Bohužel, někde u Jablonce se na nás podívala ojnice a skončili jsme. To mne neodradilo a do třetice jsem se na start Vltavy postavil o rok později, kdy se startovalo z Liberce. Dělal jsem mitfáru Vencovi Mičanovi na Škodě 100 MB a konečně se dočkal úspěchu. V cíli jsme skončili někde na 7. místě. V roce 1967 jsem ještě stihl zvítězit na poslední karlovarské Panoramě a následoval na delší dobu klid.

 V té době došlo k rozkvětu karlovarského Autoklubu a i díky uvolněné atmosféře konce šedesátých let došlo ke spolupráci s MSC Marktredwitz na Wiesbaden rallye a z nás se tak stali bafuňáři.

 V sedmdesátých letech, kdy došlo u nás k velkému rozkvětu autokrosu, jsme u toho spolu s pány Třešňákem, Maťátkem, Neradem a Vojtou.

 V roce 1976 jsem nechtěně zjistil, že označení L5, L6 neznamená jen levé zatáčky v rozpise, ale také bederní obratle a konec s auty na mnoho let.

Máš bohatou a zajímavou motoristickou historii, závodil jsi se škodovkami a kdy se konečně dostaneme k Porschi?

 K prvnímu seznámení s Porschem došlo v roce 1968. Pár dní jsem proháněl „devětsetjedenáctku“  předsedy MSC Marktredwitz pana Hanse Schwägerleho, dlouholetého předsedy ADACu. Sen o vlastní 911 se na dlouhých 36 let rozplynul. Ale jeden z mých prvních kroků v roli důchodce byla koupě vysněného vozu. Podařilo se mi získat Porsche 911 SC, rok výroby 1982, v relativně slušném stavu. Po pár týdnech strávených v dílně, jsem vyrazil na setkání vozů Porsche do Vratislavic. Zde jsem se seznámil se skvělým nadšencem Milanem Bumbou. Pár okruhů v Sosnové mi znovu připomnělo mladá léta. Pak jsem zjistil, že Eda Patera pořádá seriál závodů do vrchu, kde bych mohl s Porsche startovat. Stačilo pár emailů Edovi a stál jsem v depu mosteckého autodromu připraven k prvnímu závodu ČM ZAV- Edda cup 2010. Těšil jsem se, bohužel ve volném tréninku se z motoru ozvala rána a konec. Kvůli vypadlé matičce vahadla ventilů spadl ventil do válce. Stálo mne to spoustu práce a peněz, ale spolupráce s ing. Sedlákem mi vrátila úsměv na tvář a vlila do žil chuť do závodění. Absolvoval jsem u Edy několik skvěle připravených závodů, zazávodil si např.na tratích v Mostě, Vysokém Mýtě, Bečově n. Teplou, na Ještědu, získal jsem i pár pohárů v poháru pro Youngtimery, kam má sériová 911 SC v tomto seriálu patří. Poznal jsem novou partu oktanových nadšenců a po 50 letech jsem se vrátil k rallye. Zúčastnil jsem se několika revivalových rallye, které také pořadá tým kolem Edy Patera. Jedná se o akce hlavně pro bývalé závodníky a majitele historických sportovních a závodních automobilů. Jel jsem dvakrát Rallye Praha Revival se starty na Staroměstském a Václavském náměstí a Rallye Berounka Revival, kde mne zradilo třicet let staré palivové čerpadlo.

Vím, že jsi přihlášen na podzimní Berounku, tak Ti přeji hodně štěstí, teď jsi vyprávěl hlavně o závodech, účastníš se i nějakých veteránských akcí vzhledem k roku výroby Tvého Porsche?

 Velkou radost mi dělá účast na veteránských rallye v Německu, hlavně jejich silnice se mně i mému Porschi moc líbí. Tam se mi určitě nestane, že bych utrhl zadní tlumič jako u nás na jednom revivalu.

 Tak si užívám svezení s „devětsetjedenáctkou“, to auto je prostě skvělý, jen s nim pořád neumím moc jezdit, 68 let je věk dost nepříjemný pro hledání možností svých i vozu. Prostě strach je horší než hlad. A tak hlavně si chci v pohodě užívat závody, to bohužel stojí vteřiny a o nich závody jsou. Ale závodění je také o práci nadšených a obětavých lidí, kteří je připravují, což zvlášť v dnešní době je velmi náročné. Stejně tak je i o setkání kamarádů, přátel, o vzpomínkách, radostech i strastech.

 Přeji Janu Markovi ještě mnoho šťastných kilometrů za volantem červené 911, jsem rád, že jsem jej díky závodům poznal a mohl jeho vyprávění pro Porsche Journal a příznivce vozů z Zuffenhausenu vyslechnout a zaznamenat.

 Jarda Malík, foto archiv J. Marka