Závody do vrchu EDDA Cup Beroun – Železná 

Pozvánka do Berouna od Edy Patery, hlavního organizátora celého seriálu, mi přišla v době úvah o výletu do Niyrádu. Ačkoliv jsem se původně omluvil, nakonec bylo vše jinak a v sobotu ráno jsme se Silvou vyrazili na mladoboleslavské hlavní nádraží. Půlhodinové zpoždění rychlíku Tanvald – Praha poté, co pod něj u Turnova skočil sebevrah, bylo jedinou kaňkou jinak naprosto dokonalé akce. Do Berouna jsme dorazili krátce po poledni v době pauzy aktérů závodu na oběd. Jelikož mnozí měli zastavěná auta vleky a stany, půjčil svoji ředitelskou octávii Roman Linhart Pepíkovi Čermákovi a ten nás stáhl do depa. Měli jsme tak možnost projet si s ním poprvé celou trať s kultovním horizontem v mírné levé po obrovském náletu. Toto místo, které podrží jen největší srdcaři, údajně patří k největším vrchařským srdcovkám Evropy a v minulosti zde exceloval, bohužel již zesnulý, Ital Fabio Danti. Dozvěděli jsme se také o bezproblémovém průběhu tréninků. Mimo trať v nich skončil jen Klokočka, naštěstí bez újmy na zdraví i technice. 

Hned po našem příjezdu do depa, umístěného v uličkách obce Železná, začínala svoji první ostrou jízdu první skupinka ze sto sedmi převzatých. Roman už měl naspěch a plné auto a my setrvali v depu. Hned u prvního stanu se k nám přidal rallyový spolujezdec a komentátor Eurosportu Zdeněk Míka, jenž využil nabídky na poslední chvíli absolvovat se saxem svůj závodnický debut za volantem. Společně jsme obešli depo, zjistili, kdo kde stojí a našli stánek s velmi příjemnou obsluhou, pestrým sortimentem pochutin a Svijánkami:-) Kousek naproti v prominentním místě ve dvoře sídlil svijanský tým Tomáše Kučery. Ten po dvou haváriích pokračuje v sezóně s bílým lancerem, připraveným z tréninkového vozu, a ve čtvrtek intenzivně testoval v Sosnové za asistence Sykyho a specialisty na tlumiče Miloše Vágnera. Na vedlejším vleku stál lancer Honzíka Sýkory, cestující z libereckého Domu kultury, kde byl

v pátek vystaven při slavnostech svijanského piva. Nechyběli mechanici Sýkora Racingu Míra Houdek, Fanda Blümel a Luboš „Gregio Kizberno“ a pochopitelně ani Syky a Martinka Škardová. Na louce o kousek výš sídlili například dávač Pavel Maier a moji kamarádi ze zbraslavského PCD Racing – Pepa Čermák starší, Pepa Čermák mladší a David Ježek. První pilotoval escorta, další dva se střídali o autobianchi. K silnici, vedoucí k startu, jsme se vrátili zadem. Úplně dole sídlil se svým obrovským nádherným žlutým BMW Vladimír Liška, nedaleko od něj nedávný rallycrosař Vráťa Kinter. Nechyběla ani jména známá z rallye – acuru pilotoval legendární Tomáš Hank, krásného kita Láďa Kopelent a nesmrtelného swifta Antonín Eliáš. Pěkný pohled byl na blonďatou moderátorku Radio Hey Vendulu Tichou, startující v početné třídě N-1600. Za krásného slunečného počasí všude panovala přátelská a pohodová atmosféra. 

Na první jízdu druhé party už se nás ujal ředitel a v minulosti rallyový spolujezdec Pepy Čermáka Roman Linhart. Při čekání na něj jsme ocenili dalekou jízdu Pepy Čermáka po zadním kole na skútru:-) Poté jsme si prohlédli celou početnou a pestrou druhou skupinu, čekající na svoz. Ten jsme absolvovali s Romanem v čele celého vláčku. U startu jsem se pozdravil se sportovním komisařem seriálu Jardou Malíkem. Dosud jsem s ním komunikoval jen po mailu a konečně jsem ho poznal osobně. Cestou zpět jsme mohli sledovat Romanovu precizní práci a udílení pokynů na jednotlivých stanovištích při uzavírání a zabezpečení trati. Opět jsem si vzpomněl na kritiku Vladimíra Mandíka staršího po osudném zbraslavském závodě, kdy byly odebrány licence Tomáši Drástovi a Pepovi Čermákovi. Byl jsem tehdy na Zbraslavi, poté i na několika dalších závodech EDDA Cupu, nyní jsem viděl vše z ředitelského vozu a asi jsem byl na rozdíl od pana Mandíka na jiných akcích… Cestou nás Roman vysadil přímo u vyhlášeného horizontu a doporučil místo, kde budeme zaručeně v bezpečí a přitom uvidíme vše. S vysílačkou a žlutou vlajkou zde pořadateloval Roman Husák, jehož rodina patří k nejaktivnějším organizátorům podniků EDDA Cupu, a my tak měli veškeré informace z první ruky. 

Zatímco předchozí jízda probíhala bez problémů, tentokrát se hodně přerušovalo a závod začal nabírat obrovský skluz. Problémem byl kontakt mnoha pilotů s retardérem krátce před cílem. Jako první zde kolidoval herec Roman Skamene. Následovali ho David Patera, Pavel Jiras, Mojmír Pribula a Dan Hosnedl. Po rozhození barelů vždy následovaly žluté vlajky, zastavení jezdců a jejich návrat zpět k opakované jízdě. Zde bych měl jedinou malou výhradu, na níž nás upozornil Roman Husák. Někteří jeho kolegové zapomínali hlásit číslo stanoviště, u nějž je problém, a hrozilo tak zbytečné zastavení jezdců i dále na trati. Samotné místo bylo brutální a stát, byť v bezpečném místě za svodidlem, při obrovském příletu aut bylo mnohdy slušným adrenalinem:-) Hned třikrát jsme viděli Vlastíka Suka mladšího za volantem černo-žlutého swiftu, za jehož volantem se střídal se svým otcem. Poprvé ho zastavil soupeř kolidující s retardérem, poté si jel natankovat (nevystačilo by mu palivo) a vrátil se s dalším svozem. Při druhém pokusu neběžela časomíra a tak se dočkal až do třetice:-) Přímo před námi se zakouřilo z motoru escorta Josefa Čermáka staršího a pohotově také kousek za horizontem uklidil auto do bezpečí mezi křoviny. Roman přesto mezitím jízdu žlutou vlajkou zatavil, čehož později trošku litoval jako zbytečného. Jenže v tu chvíli měl na rozhodnutí několik vteřinek a nemohl vědět, zdali třeba porouchané auto nezůstane stát na silnici za horizontem přímo na ráně. Na pohled obrovský sport jeli Pavel Maier a borci s „elerami“ Jaroslav Vosmek a Josef Srnský jun.

Na první partu druhé jízdy nás stáhl Roman k onomu „zakletému“ retardéru, kde sídlil i on. Mezi diváky již byl odstoupivší David Patera. Podívaná byla opět vynikající. Obrovské nasazení předvedl Martin Lev, leč přesto nestačil na Aleše Komárka s jediným lancerem

desáté evoluce ve startovním poli ani Jiřího Háka. Neskutečnou kládu a absolutní časy zajížděl čerstvě osmnáctiletý Lukáš Kubíček s brutálním červeným pick-upem, jemuž nestačil ani další velký střelec Miroslav Černý. Ve třídě H-2000 byla radost pohledět na Iva Krále a Edu Pateru. Retardér tentokrát problémy nepůsobil, ovšem jízdu zastavil karambol Tomáše Mészárose v prvním ze dvou retardérů. Zažili jsme tak i bleskový přesun s Romanem k nehodě. Felicii, odhozenou do lesa na boudu, už nezraněný pilot opustil, Roman mu přesto přivolal pro jistotu záchranku. Ta, stejně jako odtahovka, byla v místě nehody velice rychle. Do nějaké čtvrthodinky byl odstraněn vyteklý olej, zameteny nečistoty, vrak uklizen do bezpečné vzdálenosti, potlučené barely na svém místě a mohlo se pokračovat. Zabezpečení bylo opravdu excelentní – na startu profesionální hasiči, sanitka s doktorem a RTP, ve druhém radiobodu odtahovka, bezdrátová časomíra – výhradu by možná nalezl leda pan Mandík… 

Závěrečnou jízdu jsem strávil v retardéru u Romana, zatímco Silvinka zůstala se svým otcem u startu. Právě zde jsem potkal VIP hosta závodu, moderátorku, redaktorku a nyní též prezidentskou kandidátku Janu Bobošíkovou. Poslední jízda už naštěstí větší karambol nepřinesla. V místě Mészárosovi havárie sice vylétl z trati Tomáš Neruda, jeho vůz však zůstal na kolech ve škarpě a neblokoval trať. Jízda tak nemusela být zastavena. Dvě komplikace přesto nastaly. Nejdříve se po kontaktu se svodidlem rozhodl pokračovat do cíle Karel Salaba. Informace z radiobodu, že z jeho vozu možná teče fridex, pořádně rozzuřila Romana Linharta a své kolegy rozhodně nechválil – hrozil dokonce i fackami:-) S obrovskou ztrátou se borec s poškozeným vozem naštěstí doplazil do cíle, aniž by trať výrazně znečistil. Ivan Mergl s trabantem pak těsně před cílem dojel Jiřího Beneše a dožadoval se opakované jízdy. Roman mu nejdříve nabídl ubrat vteřinu, po odmítnutí přidal ještě půl vteřiny navrch, a dosáhl svého. Čas už totiž začínal tlačit a oficiální uzavření trati bylo povolené do 18 hodiny. Deset minut či čtvrt hodiny by prý ještě šlo vybojovat, delší průtah by však mohl působit problém. Podívaná byla každopádně super a mnoho borců na rovince ještě stihlo zamávat či zablikat Romanovi:-)

Hned po skončení závodu jsme sjeli ke startu pro Silvinku. Cestou Roman poděkoval všem čtyřiačtyřiceti pořadatelům na sedmnácti stanovištích včetně točny a zákazů vjezdu za špičkovou práci a rozdal úkoly, kdo má kde posbírat sedmdesát cedulí „zakázaný prostor“ a smotat tři kilometry pásky. V depu jsme se už moc nezdrželi. Vzhledem k tomu, že mechanik Tomáše Kučery Fanda Blümel chvátal na noční, vyrazili jsme s ním a Jardou Houbou k domovu už před slavnostním vyhlášením. Výsledky jsem se tak dozvěděl ze stránek EDDA Cupu až včera ráno. Stihl jsem naopak ještě druhý poločas prvoligového fotbalu, v němž Bolka porazila gólem Ondry Kúdely v utrápeném zápase Slavii 1:0 a udržela si domácí neporazitelnost. Po zápase mi pak telefonoval Petr Dlask a po mém sdělení o návštěvě EDDA Cupu mě informoval, že jeden z účastníků berounského závodu Jaroslav Vosmek je kolegou v práci jeho manželky Lucky a mým sousedem z ulice. Honzu Součka, pilotujícího ex-rallyového focuse po Honzovi Trajboldovi, zase dobře zná on ze společných cyklistických let:-) Holt svět je malý a Česká republika obzvlášť:-))))) Vlastík