Jaroslav Vosmek (5. 4. 1974) je jako rodilý Mladoboleslavák pravověrným Škodovákem. V automobilce Škoda se vyučil a nikdy nepracoval v jiné firmě. Když si před čtyřmi lety za pomoci svého bratra Romana začal plnit své závodnické sny, naprosto logicky to bylo za volantem vozu s okřídleným šípem ve znaku. 

Jardo, jako Mladoboleslavák jsi asi měl k motoristickému sportu blízko?

„Samozřejmě. Boleslavákem a škodovákem tělem i duší jsem od narození. Ostatně podobně je to v naší rodině zakořeněné už od časů pradědy. Závody jsem navštěvoval od útlého dětství, definitivně mě uchvátily někdy v deseti letech. Spolu s bratrem Romanem jsme byli pravidelnými návštěvníky Rally Bohemia a autokrosu v Dolním Bousově. Také vlastní závodění táhneme od začátku spolu. V roce 1992 Roman koupil červenou „eleru“. Nebyla však homologovaná a sloužila vyloženě na blbnutí. Až v roce 2007 jsme pořídili „správnou“ Škodu 130 LR. S ní závodím dodnes.“

Pomáhal vám se stavbou někdo? Jak dlouho trvala?

„Se stavbou jsme začali před pěti lety a trvala celé dva roky. Strávili jsme při ní 4200 hodin. Takhle to vypadá strašně moc, ale někdy zaberou více času i malé modýlky:-) Mnozí si z nás dělají legraci a nazývají nás škodováckými blázny. Nás ale „elera“ fascinuje už od dětství a jiné auto jsme neřešili. Jsme moc vděčni několika zkušeným borcům, kteří nám ohromně pomáhají. Jsou to především Petr Bartášek, jenž nám ladí podvozek, specialista na převodovky Standa Ohnesorg a náš největší poklad – motorář Sváťa Kvaizar. Všichni jsou skvělými odborníky se zlatýma rukama. Našim jediným sponzorem a vrchním dodavatelem dílů, bezpečnostních prvků, kombinéz, helem a dalších nezbytných věcí je Karel Ortcykr a jeho firma ASK Motorsport.“

Jako divák jsi navštěvoval rallye a autokros. Proč u tebe nakonec vyhrály vrchy?

„Původně jsme pošilhávali právě po soutěžích. Časem jsme však pochopili, že jsou pro nás – ryzí amatéry – finančně naprosto nedostupné. Vyžadují mít více sponzorů, věnovat spoustu času jejich shánění. Utáhnout je z výplaty je nesmysl.“

Jaké je vlastně tvé povolání? 

„Pracuji v automobilce Škoda Auto a. s. na repasi motorů. Mojí kolegyní je mimochodem Lucka Dlasková, manželka české cyklokrosové hvězdy a velkého rallyového příznivce Petra Dlaska. Ve Škodovce jsem se vyučil automechanikem a nikdy jsem jí neopustil. Pracuji na tři směny. Díky vstřícnosti a pochopení mistrů naštěstí nemám problém s uvolňováním na závody. Chci jim tímto poděkovat.“ 

Co rozhodlo, že se tvoji prioritou staly vrchy v rámci EDDA Cupu? 

„Auto máme řádně homologované a vlastníme k němu sportovní průkaz. Původně jsme proto uvažovali o republice. V té však v posledních letech vrchy nestojí za nic. Bratři Martin a Aleš Dlouhých z Hrdlořez nás lanařili do okruhů. Ty jsou zase extrémně drahé. Uvažovali jsme o Berg Cupu. Ten se ale odehrává daleko od našeho bydliště. Cestovat neustále na Moravu a Slovensko by bylo časově i finančně náročné. Nakonec jsme zvolili jako ideální variantu právě EDDA Cup. Jedeme ho už čtvrtým rokem a zaplaťpánbůh za lidi jako Eda Patera.“

 Jak jsi spokojen s jeho organizací? 

„Organizace, zabezpečení a vstřícnost pořadatelů jsou vynikající. Většinu akcí řediteluje bývalý rallyový spolujezdec Roman Linhart. Je velmi zkušený, má tvrdou ruku a dovede si zjednat pořádek. Jeho přítomnost je zárukou, že diváci budou stát na bezpečných místech a mi můžeme naplno závodit. Rovněž sportovní komisař a „posunovač depa“ Jarda Malík je bezvadný a rozumný chlap. Opomenout nemohu celou Husákovic rodinu. Nadstandardem je možnost potkat se s mnoha známými osobnostmi a celebritami, fandícími EDDA Cupu. Pravidelným účastníkem je herec Roman Skamene. V minulosti občas startovali zpěvák Petr Kotvald a moderátor Jan Rosák. Do Berouna zase nedávno zavítala moderátorka, redaktorka a politička Jana Bobošíková.“

Co konkurence a vztahy se soupeři v EDDA Cupu?

„V naší třídě H-1300 si moc vážíme možnosti soupeřit s legendami, jakými jsou Josef Srnský a Tonda Muzikant. Máme k nim velký respekt a stále se od nich co učit. Naším největším soupeřem pak je Josef Srnský mladší z Vrchlabí. Je o rok starší než já, má špičkově připravenou techniku a talent po tátovi, který mu pomáhá a radí. Rychlých pilotů v naší třídě je ale mnohem více, například Luboš Krameš, Tomáš Neruda a Jirka Hanilec. Obrovským talentem je čerstvě osmnáctiletý mladík Lukáš Kubíček, pilotující nepřehlédnutelného pick-upa ve třídě E-1400. Parta funguje bezvadně, především u nás Škodovkářů. Není problém večer posedět a popovídat u pivka, poradit si, pomoci, půjčit nářadí či materiál jako za starých idylických časů. U větších týmu už je to ale trošku jinak, tam mnozí dovedou zatáhnout oponu.“ 

Máš nějakou oblíbenou trať?

„Líbí se mi všechny. Krásné, rychlé a ještě vedené malebnou krajinou byly Prachatice. Skvěle jsme si je užili i přes nesnesitelné vedro. Letos se však už nejely. Podobně těžký a rychlý je Beroun. Na rozdíl od mnoha soupeřů mi nevadil ani systém na kdyňském Korábu, kde se časy jednotlivých jízd sčítaly. Zázemím a parkovacím prostorem byl dokonalý Bečov. Na druhou stranu chápu, že ne všude je poblíž obrovský plac a většinou nezbývá, než se rozmístit v uličkách obce.“

Zmínil jsi bratra Romana. Jak důležitá je pro tebe spolupráce s ním?

„Ohromně. Je mým šéfmechanikem, trenérem, oporou. Je to prostě prima brácha:-) Bez něj bych si o závodění mohl nechat jen zdát. Vlastně na závody jezdíme jen my dva a musíme si poradit. Občas nám samozřejmě pomohou naši kamarádi – soupeři. Dnes už se na dílně angažuje i Romanova čtyřletá dcera Adélka, schopná například namazat brzdy a toužící štelovat „karburát“:-) Rodiče bydlí na chalupě nedaleko Hradce Králové a my máme doma pré:-) Na závody nám však naši jezdí fandit.“ 

Kdo je tvým jezdeckým vzorem?

„Vždy jsem vzhlížel spíše k soutěžákům. Velký respekt mám k legendám, borcům, kteří za sebou něco nechali. Měl-li bych říci konkrétní jména, pak třeba Ladislav Křeček, Svatopluk

Kvaizar, John Haugland, Pavel Sibera. Když například Ladislav Křeček, Jan Krečman a Oldřich Gottfried loni zavítali na naše závody na Ještědu, bylo to pro nás obrovskou ctí. Jsou to ikony. Z mladších pilotů musí snad každý milovat Emila Trinera pro jeho vstřícné chování k fanouškům a atraktivní jezdecký styl.“

Jaký je tvůj závodnický sen?

„Nejraději bych zkusil rallye. Jak už jsem ale říkal, to je pro soukromníky mého typu utopie. Budu tedy pokračovat v EDDA Cupu. Mým nejbližším startem bude už tuto sobotu Radotín. Trať bude směřovat k Zadní Kopanině po silnici, kudy se v nedávné minulosti proháněli aktéři Pražského Rallysprintu. My – vrchaři – zde zažijeme premiéru. Už se moc těším a  alespoň takhle se vcítím do pozice soutěžních pilotů:-)“

Vlastimil Resl, www.ewrc.cz

Foto: Katka Opalecká