Původní plán odjet v osm ráno odložil Hanďas ještě v pátek večer na devátou a ještě zhruba o čtvrt hodiny později jsme v sobotu v sestavě Hanďas, Silva, Tramp a já vyráželi. Jednu velkou výhodu zpoždění mělo – přestalo pršet:-) Na dálnici se za nás zavěsili ještě Hanďasův dlouholetý mechanik Ondra Chumlen s přítelkyní Terezou, doprovázející po autokrosových závodech pro změnu tým Standy Halousky. Jelikož trať na Ještědu už velmi dobře známe, odbočili jsme v Hodkovicích nad Mohelkou na Český Dub a přijeli přímo do depa. To je při tomto závodě roztažené po silnici a vede až ke startovní bráně. Stísněný prostor a pouze jeden průjezdný pruh vyžadují opatrnější jízdu všech účastníků. My zaparkovali dole pod rozcestím na jedné příjezdové silnici kousek od jediné prostornější plochy depa. Sídlili zde například „Sukovo kluci“, Pavel Maier, Láďa Kopelent, Vráťa Kinter a také zbraslavský tým PCD Racing, kde Pepu Čermáka a jeho otce tradičně doprovázel rallyový pilot kategorie historiků David Ježek. V době našeho příjezdu však bylo depo poloprázdné. Svědčilo to o právě probíhajících trénincích a pobytu velké části jezdů nahoře za cílem, čekajících na svoz. Cestou ke startu se Hanďas zastavil u velmi dobrého pilota Honzy Kočiše, jenž zde dělal mechanika na acuře RSX Petrovi Tvarohovi, byť původně sám uvažoval o startu s toyotou. Ten zhatila absence kol. Všichni jsme pak přibrzdili u velkého stanu týmu Svijany Racing. Tomášovi Kučerovi asistovali Jarda Houba, Fanda Blümel, Honza Šlehofer a Luboš Gešvinder junior, neb termínová kolize s Jeseníky opět přinutila Sýkora Racing válčit na dvou frontách. Těsně před startovní bránou bylo neméně rozlehlé zázemí Edda Cup Teamu, u startu pak čtyři krásné, vysoké a štíhlé svijanské hostesky – typické modelky:-)

Na ideálním místě na parkovišti kousek nad startem se nacházel stánek s pestrou nabídkou občerstvení. Zatímco my s Trampem se zde zasekli, zbytek naší výpravy vyrazil pěšky po trati do první levé. Já si po dlouhé době popovídal s fotografkou Katkou Opaleckou, přítelkyní benáteckého jezdce Miloše Langa (startoval letos poprvé a poprvé s Fordem Escort MK II), která mi dodává krásné fotky do článků o EDDA Cupu. Pozdravil jsem se s ředitelem závodu Romanem Linhartem, nervózním z absence čtyř původně domluvených traťáků – velká páteční žízeň je postavila mimo hru. Osobně jsem se seznámil s Vláďou Liškou a Tondou Eliášem – dvěma zkušenými rallyovými a vrchařskými matadory a adepty na rozhovor. Politicky uvědomělý Tramp pro změnu zajásal nad možností vyfotit se s Milanem Jančíkem,starostou Prahy 5 let nedávno minulých:-)

Na závěrečnou tréninkovou jízdu jsme popošli do prvního retardéru. Opět se přehnala dešťová přeháňka a hlavně se nad tratí snesla mlha, jež by se dala krájet:-) Ještě z rána mokrá vozovka, kluzký asfalt, jenž mnozí jezdci přirovnávali k mýdlu, a hodně těsné barely retardéru moc prostoru k velkému kalupu nedávaly. Mezi diváky nechyběl původně přihlášený domácí Aleš Mlejnek, na nějž a jeho formuli jsem se moc těšil. Nyní se pohyboval především kolem Tomáše Beka. 

Na první ostrou jízdu jsme s radostí využili nabídku Romana Linharta a nechali se vyvézt do radiobodu 10 a 11, kde levý vracák, přecházející do mírné levé, střídala pravá ostrá. Právě zde jsme opět našli naše spolubojovníky v čele s Hanďasem, kteří sem během našeho pobytu v depu vystoupali pěšky lesem:-) Toto místo krásně ukázalo, komu technika jede – luxusní pohled byl na lotusy Lukáše a Petra Suchomelů, subaru Martina Lva, felicii pick-up osmnáctiletého Lukáše Kubíčka či audinu v klasických barvách HB Petra Žáčka. Velmi pěkný průjezd předvedl také teprve šestnáctiletý Dominik Brož s kitovou felicií, jíž dlouhé roky prohání po tratích rychlostních zkoušek jeho otec Jirka. Osobně se mi na EDDA Cupu přes menší počet aktérů moc líbí historické třídy. Nové autobianchi představil Pepa Čermák. Oproti tomu předchozímu devadesátikoňovému má toto koní sto deset a velmi zajímavou minulost – Pepovi ho prodal německý okruhář Ingo Knappe, jenž s ním vítězil mimo jiné na legendárních okruzích Hockenheimu a Nürnburgringu. V trénincích Pepa laboroval se svíčkou, pro ostré jízdy se mu naštěstí povedlo auto provizorně poladit a opět předváděl své obrovské jezdecké umění, o které díky nesmyslnému rozhodnutí a aroganci představitelů FASU zůstávají poslední roky ochuzeni rallyoví příznivci. 

Po prvních ostrých jízdách obou skupin jsme na druhou jízdu první skupiny sestoupili níže do dvou vracáků – levého a pravého. Obrovské nasazení zde jeli Lukáš Kubíček a Martin Maderák se swiftem, bojující na čele třídy E-1400. Tuto kategorii bohužel ovlivnila další dešťová přeháňka, na níž vedle Ládi Kopelenta doplatil časovou ztrátou jeden ze spolufavoritů, špičkový pilot Miroslav Černý. Moc se mi líbil také průjezd dobrovického Vráti Cinkla s oranžovou octavií, nejrozevlátější byl Miloš Lang:-)

Druhou jízdu druhé skupiny a zároveň poslední celého závodu jsme, již za krásného slunečného počasí, shlédli opět o pořádný kus níže – v rychlejší pravé a hodně rychlé levé. Stále vlhká trať neumožňovala plnou palbu a přinesla několik mírných smyků – naštěstí pokaždé zvládnutých. Z mého pohledu největší sport zde předvedl Pepa Čermák a pouze o dvě a půl vteřiny nakonec prohrál souboj o vítězství ve třídě H-1300 s vynikajícím Josefem Srnským juniorem. Za sebou nechal mladoboleslavského Jardu Vosmeka a také všechny aktéry silnější H-1600, v níž po dvacetivteřinové penalizaci Pavla Maiera těsně udolal David Patera s jedním z nejhlučnějších aut ve startovním poli – Citroënem Visa – Miroslava Šenka s Peugeotem 205 GTi.  

Celý závod měl perfektní spád vyjma prvních tréninků, které jsme ale nestihli. Takže jsme asi pořadatelům a jezdcům přivezli štěstí, protože od našeho příchodu vše klapalo jako na drátkách:-) V depu jsme ještě popovídali s několika přáteli a sledovali mnohé již odjíždějící týmy. Eda Patera mi na cestu věnoval vytištěné výsledky a Silva se vyfotila v BMW Vládi Lišky i autobianchi Pepy Čermáka, které jí úplně uchvátilo:-) Tomáš Kučera nás na cestu obdařil skvěle vychlazenou lahvovou svijanskou „jedenáctkou“ a pak jsme se již přemístili zakončit skvělou sobotu do centra Liberce, kde jsme měli v nádherné rockové hospůdce Tatáž Pakáž rezervovaný stůl:-)