ČM ZAV, Živohošť, 6. -7. 10. 2012, komentář
Posledním závodním víkendem na Staré Živohošti skončila pátá sezóna Českého mistrovství závodů automobilů do vrchu. Představilo se při něm 107 závodníků připravených bojovat o vavříny a hlavně o poslední příděl bodů do konečného pořadí v jednotlivých třídách. Mistrovské tituly ČM ZAV díky vysoké sportovní hodnotě seriálu mají prestiž a mohou je získat jen ti nejlepší. Samozřejmě se bojovalo i o pořadí na dalších místech, neboť hodnotnými cenami budou na závěrečném ceremoniálu promotérem spolu s partnery seriálu odměněni vždy první tři závodníci ve vypsaných třídách a prvních deset v celkovém pořadí.
Na Živohošti ovšem s nasazením závodili i ti jezdci, kteří už měli své umístění jisté, a poslední závod je nemohl ovlivnit. Snad jen mistr třídy H 2000 Ivo Král vypustil poslední závod až příliš a nechal si od Edy Patery pořádně naložit, na druhou stranu odjížděl ze Živohošti s mistrovským titulem a zdravým autem, což se bohužel nepovedlo Martinu Lvovi, který měl již před závody jasné druhé místo ve třídě, přesto jel naplno a asi ještě trochu víc a po kotrmelcích mu zbylo hodně rozbité Subaru.
Oba závodní dny se od sebe podstatně lišily díky počasí. Zatímco v sobotu panovalo babí léto, v noci na neděli začalo pršet a podstatně se ochladilo. V sobotu již v tréninku měl smůlu Josef Srnský jr., kterému ojnice roztrhla blok mistrovského motoru a bylo vymalováno a hlavně zaolejováno na nepříjemně dlouhém úseku tratě. Traťoví pořadatelé měli postaráno o práci a Pepa Srnský přemýšlel co dál. Jeden ze soupeřů mu půjčil motor, u Srnských se makalo, až se ze všech kouřilo, motor byl namontován těsně před startem a po pokusu o nastartování se zjistilo, že je mrtvý. Frustrace všech byla obrovská a nešťastník, který motor zapůjčil, přišel na to, že koupě tohoto motoru nebyla tak výhodná, jak vypadala. Sobotní závod byl pro Pepu ztracen, ve Vrchlabí v garáži ovšem stojí auto, které letos většinou zahálelo, kupátko Josefa Srnského staršího, a tak se pro něj Pepa vypravil a ještě v sobotu jej přivezl a v neděli s ním startoval, poněkud zčeřil hladinu v pohárové třídě a získal druhé místo za Přemyslem Šebkem, s kterým si pěkně zazávodil.
Sobotní závod byl ovšem ovlivněn událostí, kterou pořadatelé ani jezdci ČM ZAV ještě nezažili a ani nemohli nijak ovlivnit. Jednotka hasičů, která zajišťovala technickou pomoc, byla odvolána na hašení lesního požáru mimo oblast závodu. Bez technického záchranářského vybavení nebylo možné zajistit bezpečnostní standard ČM ZAV, naštěstí byla odjeta jedna kompletní závodní jízda a tak i po poradě s komisí jezdců bylo rozhodnuto závod ukončit a vyhlásit výsledky podle časů z jedné jízdy. Hasiči se sice ještě byli schopni vrátit, to ale již dlouho po tom, co bylo rozhodnuto o ukončení.
Vyhlášení sobotních vítězů mělo slavnostní ráz, poháry nejlepším předávala patronka seriálu prezidentská kandidátka Jana Bobošíková. Večer pak proběhla schůze jezdců s promotérem a organizačním týmem ČM ZAV, kde se probíraly možné změny předpisů na příští sezónu. Debata byla dramatická, kde chvílemi zbytečně promlouvaly emoce, než racionální uvažování, občas se někteří ztráceli v tom, co už bylo rozhodnuto, a navrhovali další hlasování, no nakonec jsem začal dávat za pravdu soutěžácké legendě Ladislavu Křečkovi, který Edovi řekl, že jestli při řízení motorsportu připustí příliš demokracie, skončí špatně. Na druhou stranu jezdci mají to, co si sami odsouhlasili. Kdo si ale myslel, kdovíjak není na schůzi bouřlivé prostředí a šel se uklidnit do vedlejší restaurace, dostal se do šarvátky mezi obsluhou a hosty, i ta se však nakonec uklidnila.
V neděli ráno se všichni probudili do deště. Ten vydržel až do jedné hodiny, takže tréninky se odjely pod vodou, závod na osychající trati a na vyhlášení vítězů již vykouklo sluníčko. Vedle největšího smolaře Martina Lva se neděle nepovedla ani Aleši Polaneckému. V tréninku zjistil poruchu v dodávce paliva do motoru, spolu se svým dvorním ladičem Radkem Chamolou podnikl cestu do Řevnic, kde zavařili tekoucí ventil, stihl auto zpojízdnit, odstartovat a po dvou metrech utrhnout poloosu. Kdo ovšem předvedl špičkový sport, byl Miroslav Černý, k snídani si asi dal syrové maso, zapil teplou krví a se Škodou 130 L zajel absolutně nejrychlejší výsledný čas. Za což byl odměněn aplausem soupeřů při vyhlašování a za celoroční výkony, které mu vynesly prvenství v absolutním pořadí podle koeficientu, byl promotérem 50 tisícikorunami v hotovosti.
Závody se těšily poměrně velkému množství diváků, které podívaná, kterou závodníci ČM ZAV předvedli, musela uspokojit. Skončila tak úspěšně 5. sezóna nezávislého seriálu Českého mistrovství ZAV a jak závodníci, tak příznivci si teď budou moci odpočinout a těšit se na jaro příštího roku, kde se, doufejme, všichni ve zdraví sejdeme tradičně na mosteckém autodromu k prvnímu závodu nové sezóny.
Výsledky živohošťského závodu, fotogalerie a další zajímavosti týkající se ČM ZAV najdete na http://www.edda.cz/mscrdovrchu.
Jarda Malík