Arnošt Neubauer

Začal závodit jako navigátor v posádce s akademickým malířem Bedřichem Dlouhým v AMK Bílá Labuť. Bedřich jezdil skvěle, ale měl trochu potíže s autem. Když auto jelo měli dobré výsledky a brzy vyjetou II. výkon. třídu. Bedřich posléze přestal závodit a tak zakoupili s přítelem Arnsteinem „závodního „ Trabanta ve třídě A2. „Závodní" spočívalo v malém volantu, velké spotřebě, silném rámu a slabém výkonu. Nicméně výsledky nebyly špatné a často srdce vítězilo nad rozumem – někdy vítězství, někdy ... , ale bylo to čím dál tím lepší vyjeli si jedničku a když se nejeli soutěže, jezdili s Trabantem závody do vrchu. Jednou Arnstein, jednou Neubauer. Posléze se u Arnsteinů zastavil čáp a novopečený otec dostal zákaz dalšího závodění a tak se trabant prodal. Jeden rok jezdil Neubauer pouze závody do vrchu s rodinným Fiatem 128 Coupe A1 do 1100 cm3. Nebylo to špatné, ale Mach a Kloc byli rychlejší!

V roce 1974 se ozval telefon z Krkonoš a byl to Tomáš Hank, který hledal spolujezdce. Bylo to krátce před I.ročníkem Škoda Rallye – na trénink nebylo mnoho času, ale něco se napsalo, něco se opsalo a už mazali na start. Tenkrát největší soutěže v republice.

Přišel závod a vůz s číslem 226 vyrazil do l. vložky v Kokořínském údolí – jednoduše leč pečlivě napsané! Po ujetí 38 km od startu soutěže a 12 km od startu vložky a po 200 m roviny přišla pravá 100 (zatáčky měli označené podle směru a rychlosti). Šli do ní tak o třicet rychleji. Na rozteklém asfaltu to nebrzdilo, jak by mělo, vlevo byla silná bříza, hlásí za zatáčkou 150 rovina a potom.... strašná rána (to bylo o tu břízu) nějaké točení kolem osy podélně, svah dolů, rybník, ticho...Seděli vedle sebe, v autě plno kouře. Rychle ven – hoří. Ani jedny dveře nebylo možné otevřít. Vyrážejí okno, pryč, každou chvíli to musí explodovat! Při rozmachu hlavou v helmě proti přednímu sklu se otáčí a za jejich sedadly vidí zelenou louku s kytičkami a dál motor na okraji rybníka. Jejich závodní auťák byl na dvě půlky, jedna na travnatém svahu, druhá ve vodě. Tak vystoupili zadem, počkali na kamarády a jeli se podívat na přítele Šmída, který skončil o pár kilometrů dál. Když se k němu blížili, předjeli chlapa na Pionýru s pilou přes rameno. Jel porazit dva stromy, aby auto mohlo zpět na silnici. Když odpoledně přivezli trosky škodovky do Mladé Boleslavi, nikdo nevěřil, že se auto může rozdělit na dva kusy pouhou břízou.

Po bouři sluníčko, po poušti háj a už tu byl další ročník Škoda rallye a hle 3. místo v absolutním pořadí a jako nejlepší posádka na voze Škoda vyhráli stotřicítku. Automobil, který sedlali pouze hoši z továrního teamu a Leo Pavlík z Barum teamu. Ve stejném roce bojovali o titul v MR ve třídě s posádkami Kvajzar-Kotek a Havel-Wohanka. Po společné havárii s Havlem a Wohankou a ještě třemi dalšími posádkami byli druzí (Kvajzar s Kotkem do rokle nespadli). A druzí bývali potom často. Následovala nominace do státní representace – krásné časy! Jezdili ve velké pohodě – nikdy se nehádali ani jinak netrápili. Jezdili MR a pohár míru a přátelství a k tomu každý zvlášť, závody do vrchu – Tomáš se stotřicítkou a Neubauer s Fiatem 128 Coupe. Potom mu zaměstnání dávalo stále méně času a tak se závoděním skončil.

Jednoho dne spatřil v Bubenči zaparkovaný vlečňák s naloženým historickým závodním autem – slavnou Alfou Romeo GTA. Bacil seprobudil a infekce byla znovu na světě – zachvátila celé tělo, hlavně však mozek. V té době jezdil Honza Trajbold ME v rallye historických automobilů s Porsche 911. Jejich schůzky skončily vyhledáním starého vozu stejné značky v USA (výrazně lacinější než v zemi původu). Objednávka a pak už cesta s nerozlučným Tomášem Hankem pro auto do přístavu do Německa. Po kompletní rekonstrukci se z poničeného sportovního vozu stal ryzí závoďák! Soutěže byly drahé a tak bylo rozhodnuto – vrchy. Ze začátku MR a posléze ME! Začaly se dostavovat výsledky a nakonec z toho byl titul mistra Evropy, jindy 2 – 4 místo v ME. Závodění ale přerušil výrazný úraz na lyžích – od té doby jeho Porsche na startovací praporek stále čeká.