Rallye Praha Revival 2013

Rallye Praha Revival se letos uskutečnila už potřetí, já na ní však vyrazil premiérově. Pořadatelský tým v čele s Edou Paterou mě sice zval na oba předešlé ročníky, ovšem termínové kolize s rallye a autokrosem mé účasti zabránily. Letos jsem toho sice také nestihl mnoho, leč odreagoval jsem se parádně a získal spoustu kontaktů a fotografií. Ostatně tolik legendárních závodníků a závodních aut pohromadě jsem snad ještě nikdy neviděl:-).

Ale hezky popořádku. Na páteční slavnostní start, který se letos uskutečnil v Praze na Václavském náměstí (Eda se prostě dokáže dostat i na nejlukrativnější místa, o tom žádná) jsem vyrazil s předsedou Automotoklubu Český ráj Petrem Pěničkou, fotografem Tomášem Němcem a Trampem. Pěnda však nedorazil v ideálním rozpoložení – chytla ho záda, zřejmě plotýnky. Dost času jsme tak ztratili čekáním na pohotovosti chirurgie v mladoboleslavské Klaudiánově nemocnici. Přestože ordinovali dva lékaři a před Pěndou byli jen tři lidé, tempo zdravotníků bylo doslova hlemýždí a dobrou hodinu neošetřovali nikoho. Že na chirurgii chodí většinou lidé s úrazem či bolestmi, je nechávalo úplně klidnými a mladý doktor prý Pěndovi po sdělení důvodu jeho návštěvy pohotovosti odvětil úžasnou větu: „Mě také bolí záda!“

Náladu jsme si trochu zlepšili v čejetické „Lojzovně U Kepkeho“ a pak už hurá do Matičky stověžaté. Přestože nebyl velký provoz a Pěnda zaparkoval v Palladiu, kde bravurně vjel na místo, kam hodlala nacouvat dáma s mercedesem, nejnižší startovní čísla jsme nestihli. Slavnostní start moderoval Roman Linhart, ředitel většiny podniků pod hlavičkou EDDA, nechyběl sportovní komisař seriálu Jarda Malík a také početné davy diváků. Vše fotil Honza Splídek, jehož jsem poprvé viděl v džínsech a nikoliv v cyklistických legínách:-). Vidět vyštosované legendy let nedávno i dávno minulých na místě pro český národ tak historicky významném bylo fantastické.

První z účastníků, kterého jsem musel pozdravit, byl legendární Peter Holub. V době mého dětství byl právě on jedním z mých největších hrdinů. Nezapomenu především na jeho excelentní kousky s červeným mercedesem, stejně jako když ho v roce 1989 při startu na Rallye Bohemia s Audi 200 zastavila pár kilometrů před servisem závada palivového systému a on musel odstoupit z prvního místa. V té chvíli za sebou držel evropská esa Rakušana Raimunda Baumschlagera s golfem a Italy Fabia Arlettiho a Paola Alessandriniho s lanciemi.

Peter také představil na sedadle spolujezdce půvabnou a motoristicky hodně zapálenou mladou slečnu – Barboru Rendlovou z Plzně. Takže první společná fota byla na světě a my šli dál. Jirka Moskal s Lancií Beta, kterého pamatuji z jeho okruhové kariéry i startů s kamiónem LIAZ na prvních ročnících Rallye Paříž Dakar. Jedna z největších okruhových hvězd osmdesátých let Břetislav Enge, jemuž místo za volantem své „elery“ přenechal Honza Kynč a dobrovolně se přesunul na místo spolujezdce. Antonín Muzikant se Škodou 130RS, jezdící dosud po soutěžích vypomáhat jako mechanik Robertu Čonkovi. A také Václav Arazim s Juldou Gálem v kokpitu „elery“ v tradičních barvách litvínovského Chemopetrolu. Přestože legendám přibyly šediny a mnohým ubylo vlasů, já se vrátil do dětských let:-).

I s vyššími startovními čísly přijížděla známá jména. Jiří Webinger s Václavem Civínem zůstali dosud věrni trabantu, Standa Budil s Petrem Vejvodou opět přijeli s černo-žlutým BMW 2002. Nádherného žlutého Renaulta 8S představil David Ježek, známý dosud především ze startů s „tisícovkou“. Dvě auta přivezl zbraslavský PCD Racing – Josef Čermák, navigovaný podruhé manželkou Marcelou, Forda Escorta MKI, Pepa junior pak slabší ze svých autobianchi. Náznakem modernějších dob byl nissan Andrey Zemanové, známé také z vrchů ze seriálu EDDA Cup. Navigovala jí Hani Vodičková v jedné ze starších Valdových kombinéz. S koncem startovního pole následoval návrat do „Lojzovny“ a pivně-kořalková léčba Pěndových zad:-).

Po sobotním odpočinku a dohánění restů (článků se na mě sype stále více) mi v neděli ráno pohled z okna na konečně dorazivší jaro zavelel jasně – v půl deváté jsem nasedl na spěšňák Jizera a hurá do Radotína na cíl. Železniční cesta z Prahy na Plzeň je jednou z mých nejoblíbenějších díky krajině, přírodě i architektuře, a jelikož jsem dorazil zavčasu, nepohrdnul jsem jedním nefiltrovaným Staropramenem v hospůdce, kde mi ochotná servírka vysvětlila cestu ke Střednímu odbornému učilišti. Právě v jeho prostorném areálu se nacházelo centrum soutěže a měl se zde uskutečnit i její konec. Zde jsem kvitoval stánek s očerstvením, lavičky a stan, zajišťované dlouholetým spolujezdcem Pavlem Ryšánkem. Seděla zde i skupinka polských mechaniků, čekajících na své polonezy. Krátce po mém příchodu dorazili také jedni z odstoupivších – manželé Jaroslav a Zdeňka Rajchmanovi s escortem MKII. Také ty si moc dobře pamatuji z jejich startů na Bohemii, kde dokázali míchat i pořadím na předních místech absolutní klasifikace.

První nápor těch šťastnějších, kteří absolvovali celou soutěž, přišel kolem poledne. Václav Pech st. s Františkem Šimkem s BMW 2002, Milan Zapadlo s „tisícovkou“, Tomáš Hank se Saabem 900, manželé Jan a Pavlína Trajboldovi se sierrou a také hlavní hvězda, Andrzej Jaroszevicz se žlutým Polonezem 2000. Jeden z nejslavnějších polských soutěžáků v sedmdesátých letech startoval dokonce s Lancii Stratos (v době totality nevídané), dvakrát vybojoval bronz v mistrovství Evropy a v roce 1976 (to mě ještě čekal rok na houbách) vyhrál Raid Polski. K mé radosti, byť s obrovskou ztrátou ale přece jen, dokončili soutěž také Peter s Barborou:-). Popovídal jsem si s redakčním kolegou z ewrc Láďou Kopelentem a potěšilo mě jeho sdělení, že opět hodlá absolvovat s kitovou felicií kompletní seriál závodů do vrchu EDDA Cup.

A přijížděla další a další auta a v nich známá jména – Jan Mach a rallycrosař Tomáš Kotek s Fiaty 128, Richard Trajbold s „em trojkou“, Ludvík Otto s Alfou Romeo Giulia či Václav Blahna, kterého v kadettu navigoval jeho syn Jakub. S favoritem se představil Marcel Tuček, jenž mimochodem figuruje na nadcházející Rallye Šumava mezi omluvenými. Obrovskou show obstarával Milan Zapadlo, kulhající po úrazu při seskoku padákem před několika lety. Obíhal všechny své bývalé soupeře a kamarády a nechával si je na památku podepsat do jakéhosi historického atlasu čehosi:-).

Vše vyvrcholilo slavnostním vyhlášením a předáním pohárů, kde byl oceněn i „Dědek závodu“ – nejstarší účastník, třiaosmdesátiletý Josef Kadeřábek. Ten startoval s Mercedesem 230 a při svém dojemném a dlouhém proslovu zavzpomínal i na své starty na slavné Rallye Vltava. Svůj pohár obdržela i nejúspěšnější dáma závodu Dana Hunčovská, oceněni byli italští majitelé krásných lancií (Stratos, 037, Delta) v čele s Giuseppe Voltou, kteří upřednostnili Revival před jakousi akcí ve Vídni. Akci si moc pochvalovali a příští rok prý do Čech přijedou na celé tři měsíce:-). Role hlavního fotografa se opět ujal Honza Splídek, který však hned po vyhlášení odjel a tak „hlavní úkol“ zbyl na mě – nafotit opakování ceremoniálu po „protestu“ Milana Zapadla, který se dožadoval vyhlášení za vítěze. Tak budu mít, až mi Robert Balcar upraví a stáhne fotky, pěkný seriálek na ewrc:-))).

Takže tolik ode mě k Revivalu, který jsem si užil skvěle, byť jsem neviděl žádné ze stanovišť, kde se závodilo. O náročnosti každopádně svědčil minimální počet aut v cíli a také pohled pod kapotu nissanu Andrey Zemanové a Hani Vodičkové – tak nějak asi vypadají auta na Dakaru:-). Každopádně v dnešní uspěchané době někdy není pohoda bez stresů, přejíždění a sledování času také není na škodu. No a teď v sobotu hurá do Humpolce na první podnik autokrosového MMČR!!!

Vlastík