V roce 1978 Fiat obhájil titul mistra světa značek, ale sezona už nebyla zdaleka tak dramatická. Ford neobesílal všechny soutěže a žádný další vyzyvatel se na scéně neobjevil. Navíc byli potenciální konkurenti postiženi zpřísněním předpisů. K homologaci výkonných motorů s šestnáctiventilovými hlavami ve skupině 4 už nestačilo vyrobit 100 ks, ale plných 400 shodných kusů. To přinutilo menší týmy Toyota, Opel, Saab, Datsun nebo Vauxhall k návratu ke slabším motorům. Snad jen pro německou značku Opel to byla výhoda, protože kadety s osmiventilovými pohonnými jednotkami začaly konečně dojíždět do cíle. Na druhou stranu tým definitivně přišel o Röhrla.

  Tradiční úvod v Monte Carlu přenesl obrovské překvapení. Ve sněhové kalvárii zvítězil Nicolas se soukromým Porsche 911 SC bratří Almerasů. Ještě větší senzací byla zbývající místa na stupních vítězů. Obsadili je francouzští jezdci Jean Ragnotti a Guy Frequelin s malými Renaulty 5 Alpine. „Nákupní tašky" s pohonem předních kol a motorem o objemu 1,4 litru (130 koní) porazily celou armádu továrních fiatů v čele s Röhrlem. Příčinou byla nejen zasněžená trať, výhody koncepce se zatíženou hnací nápravou a pneumatiky Michelin. Jezdci na Fiatech 131 Abarth měli spoustu problémů a Munariho s Lancií Stratos vyřadil ze hry explodující motor. Italskému týmu se nedařilo ani na druhé zimní soutěži ve Švédsku. Ačkoliv angažoval skandinávské specialisty Alena, Salonena a Lampinena, na dvojici Fordu nestačili. Britský tým posílil Mikkola a spolu s vítězným Waldegaardem dokázal všechny pronásledovatele udržet v šachu.

  Více na  - http://www.rallylife.cz/40-let-ms-1978