1.Zdendo, kdy jsi vlastně začal závodit a jak jsi se k tomu dostal??

Moje začátky sahají až někde do roku 1985, kdy jsem začal jezdit enduro, v 15 jsem si sám postavil závodního fichtla a v krajském přeboru jsem proháněl všechny kluky na Simsonech. Pak přišlo pozvání na soustředění do Brna, posadili mě na velkou motorku a prej „jezdi tady s klukama“. Já jim stačil, tak mi ji nechali a začal jsem jezdit velkej mistrák za AMK ENDURO BRNO. (původem jsem Jihočech a v Praze jsem naplavenina) Bohužel to dlouho netrvalo, přišel říjen 1989 a povolávací rozkaz. Slíbená DUKLA nedopadla a bylo po závodění. Po návratu z vojny tady byl kapitalismus a závodění pro mě nedostupný. Do sedla jsem se vrátil až v roce 2007 v hobby motokrosech s KTM , to mě drželo 3 roky. Když už jsem nemohl skoro unést svoji složku na úrazovce v Motole, byl čas to skončit. Motorku jsem prodal a cestou od kupce jsem rovnou koupil svoje první závodní auto, Ford Fiesta. Na auta mě ale přivedl můj dlouholetý kamarád Pepíček Čermák sem. V kanceláři u Pepy jsme „závodili“ už dlouho před tím. Po prvním závodě v Mostě Fištu vystřídala Puma a v Prachaticích ji Domino hned rozstřelil. Bylo mu 16 , trochu vody a bylo to.

2.Syn Dominik tě již dokáže občas nejen pěkně prohnat ale i porazit, čím to je??

Je to dacan nevycválanej, nemá úctu k rodičům a ke stáří už vůbec ne. Ale vážně. Jednou to přijít muselo. S Dominem probíráme každou trať a každou zatáčku, snažím se mu předat všechno co si myslím, že je dobře. Zatím mě poslouchá a co mu říkám bere vážně. Moc dobře ví , co jsou to modřiny od pásů. Na technických tratích jsme nastejno, taháme se o desetinky. Z rychlých zatáček má zatím respekt a to je dobře. Levačkou taky nebrzdí, takže zadarmo mu kůži nedám. Až mě začne porážet pravidelně, stáhnu se do role mechanika. Doufám, že se nám podaří skloubit Dominovu školu a všechny závody příští sezony. Z obou kluků mám radost, mladší David sice benzín nečuchá, zato moc dobře střílí.

3.Letos vám vaš Ford Puma sk.E-1600 na kterém se střídáš s Dominikem několikrát vystavil "Stopku" technickou závadou, co se dělo??

No upřímně řečeno jsem šetřil na nesprávném místě. Začalo to v Mostě, po 3 kolech se oloupala nově repasovaná lamela. Výměna nám trvala 35 min, na truhláře dobrý, ne. Na Ještědu to vypadalo na super výsledek, stopku tentokrát vystavila napínací kladka řemenu. Taková blbost, ale náhradní byla v Praze. Další podpásovka byla ve Vrchlabí. Tentokrát synáček v prvním tréninku řadil od startu 1 – 2 – 1 a bylo vymalováno. Protočený rozvody, utrženej setrvák a prasklé kolo olejového čerpadla znamenal odjezd domů opravovat. Omezovač máme na 7 tisících, roztočil ho tak na 11. Naštěstí máme dobrý hluboký písty a blbou vačku, takže se to nepotkalo. V podvečer jsme byli zpátky a v neděli se jelo dál. Další jobovka byla v Radotíně. Tentokrát sebou lamela vzala i přítlačák a ložisko a bylo po nadějích. 3. místo absolutně po tréninkách bylo rázem k prdu. Takovej pocit bezmoci a vzteku jsem ještě neměl. Náhradní díly už mi totiž došly. Konečně mi seplo, že bez plechový spojky to nepůjde. No a poslední kapka byla v Hradci, auto šlapalo jako hodinky zato mě spráskal mladej.

Na příští rok musíme auto zásadně odlehčit, 865 kg je fakt moc a s tím skromným přídělem koní, co máme pod kapotou se nikam neposuneme. Na Jardu i Honzu nám chybí 50 – 60 koní a naopak přebejvá 150 kg váhy. Teda Jardova Honda je taky pěknej ingot, ale aspoň mu to jede. Honzovo RSo je super auto, podle mě na absolutní časy. Se svým mechanikem Pepou Šindelou odvedli skvělou práci. Spodek našeho motoru je připravenej, chce to už „jen“ vačku, jednotku, vstřiky, čtyřklapku ……….

4.Tvá nejoblíbenější trať nebo celý závod??

Jednoznačně Radotín. Tratě, který jsou moc do kopce, nejsou pro moje slabý auto to pravý ořechový. Radotín je místama i z kopce a 17 zatáček na 3 km, to se jinde nevidí. Super je taky Telnice a Bečov. Vlastně není trať, kterou bych vyloženě nemusel.

Těším se na super partu na příští sezonu. Zdenda Tichý