1.Pepo jaká byla první sezona v H-1600??

Do této sezóny jsem vstupoval s tím, že pro mne bude všechno nové a

určitě to nepůjde tak, jak bych si přál. Na jedné straně tu byli kvalitní

soupeři, s kterými jsem neměl přímé srovnání na trati a na straně druhé tu

byla moje LR posílená o pár koníků s obsahem 1568cm³ a nevěděl jsem,

jestli to vydrží. Už na prvním závodě se začaly projevovat dětské nemoci.

Víc jsem ležel pod autem, než seděl v něm. Nejdříve to byla benzínová

pumpa, která najednou byla na šestnáctistovku slabá a musel jsem ji měnit

za silnější a když auto začalo jet, tak upadl řadící bič v převodovce. V tuto

chvíli jsem byl vděčný za rady a pomoc Zdeňka Kroba a moc mu tímto

ještě jednou děkuji. Na Ještědu už auto fungovalo super, ale pro změnu

jsem chyboval já. Ve Kdyni jsem ze sebe mačkal maximum, protože David

(Patera) byl neskutečně rychlý, na Kozákově to byly nejtěžší závody, co

jsem kdy jel. Bečov – krásný závod, ale pro škodovku náročné na životnost

motoru, což se ukázalo hned doma ve Vrchlabí. V Radotíně to bylo moc,

moc uklouzané a hned dvakrát jsem si škrtl o svodidla. Na Živohošť jsem

po zkušenostech z minulých ročníků odjížděl s obavami o techniku, ale

nakonec bylo vše OK. No a v Hradci jsem cítil, že už auto není v 100%

kondici, ale vydrželo v krásném souboji o setinky až do konce. Podtrženo,

sečteno, jednou větou řečeno: „Náročná sezóna, krásné souboje, vítězství

ve třídě a páté místo absolutně“. Víc jsem si nemohl přát!

 2.Vaše souboje s Davidem Paterou a Pavlem Maierem jsou vždy hodně

napínavé, jak se hecujete a jaká je v této třídě atmosféra??

 My s klukama a vlastně i s holkama se vzájemně respektujeme a

uznáváme, ale není to hecování tak, jak ho známe mezi Edou a panem

Králem. Jediný, kdo občas zdravě hecuje, je Olda Gotfried. Z mého

pohledu je atmosféra skvělá a jediné, co bych si přál, je, aby nás jelo víc.

3.Na domácím Benecku jste v sobotu měnili se svým dlouho

letým mechanikem Koďasem  motor a to v polední

pauze. Co se stalo??

 Bylo to tak trochu štěstí v neštěstí! Na domácí půdě se každý chce ukázat

v co nejlepším světle a většinou se něco nečekaně stane. No a nám se to 

stalo! Ve druhém tréninku nám ojnice udělala pá, pá a hned bylo co dělat!

Naštěstí jsme již výměnu motoru natrénovali v loni na Živohošti .

„KOĎAS“ (Jirka Kodet) se mnou po závodech jezdí opravdu už hr

omadu let. Za tu dobu jsme spolu ledacos zažili (spoustu příhod a situací se

ani publikovat nedá) a zaslouží si veliké DÍK! Při výměně to ale nestálo

jenom na nás, ale pomáhali všichni, kdo tam zrovna byli, jako např. můj

tatík, pantáta Drahoš, druhý mechanik Jarda Zívr a když bylo potřeba, tak

podávala klíče i manželka Radka. Povedlo se! I přesto, že do kopce to

nebyl žádný fofr, tak bedna byla!

4.Jaká třída bude ta další až nebudeš mít motivaci v H-1600???

S tou motivací si budu muset asi na dlouho vystačit. Já jsem limitovaný naším rodinným rozpočtem a to je můj strop. Mým cílem a smyslem závodění je s cenově dostupnou technikou, což je v tuto chvíli značka Škoda, porážet soupeře ve třídě a občas potrápit konkurenci silnějších kubatur a jiných značek. Jedna mě napadá na A…, ale nechám si ji pro sebe! Strašně rád bych se svezl v jiných, silnějších třídách. Svoji LRku prodat nechci a na jiné nemám finance. Pokud bych se mohl na chvilku zasnít a dát volný průchod své fantazii, napadlo by mě mnoho vozů, s kterými bych to rád zkusil. Moc se mi líbí například Lotus Lukáše Suchomela, Lancia Delta Felixe Pailera, nebo BMW Judd Gergeho Plasy. Velice mi imponují vozy DTM nebo F1. Lákali by mě i soutěže s Fábií S 2000, ale to už je sci-fi.

Všem bych chtěl popřát pěkné vánoce, vše nej do nového roku a pokud zdraví a vše ostatní bude, tak jak má, tak se uvidíme na jaře opět s mojí Škodou 130LR.