Quattro na špici i po třiceti letech

Nejlepší sezónu své kariéry má za sebou Petr Žáček. Pilot nádherného Audi Sport Quattro se stal absolutním vítězem seriálu EDDA Cup v závodech do vrchu, v rámci Rally Legend pak absolvoval populární Bohemii. V čejetické hospůdce U Kepkeho tak bylo dost témat k povídání.

Petře, letos jsi absolutně vyhrál EDDA Cup. Jak obtížné to bylo?

„Je to souhra mnoha šťastných okolností. V seriálu startuje mnoho špičkových a rychlých pilotů. Není to však jen o čase a rozhoduje více faktorů. Eda Patera má takový vzoreček, do kterého se promítá například i počet startujících v jednotlivých třídách. Já v podstatě každý start v té své – H+2000 – proměnil ve vítězství. Nedopustil jsem se žádných výrazných chyb na trati a v případě technických problémů jsme vždy stihli auto včas zprovoznit. Právě spolehlivost je v daném systému ohromně důležitá. Jeden nedokončený závod může znamenat i ztrátu nadějí na absolutní vítězství.“

Znamená to, že vše probíhalo zcela bez problémů?

„To určitě ne. Hned vpředvečer úvodního mosteckého závodu mi ve volném tréninku praskla vačka a mechanik musel letět pro náhradní. Přes noc jsme si mákli a ve tři ráno už auto opět vrčelo. Na Ještědu zase selhala těhlice, pořízená z vrakoviště. Za jízdy se mi měnila geometrie, ovšem na trati, plné pravých zatáček, mi to možná spíše pomáhalo:-). Kdyňská trať mi díky svému povrchu, množství kamínků a velkému vedru téměř sežrala úplně nové pneumatiky, se kterými jsem počítal na celou sezónu. Následně jsem je také, značně opotřebené, používal až do závěrečného hradeckého závodu. V hustém dešti na Kozákově došlo na výměnu spojkového válce, když ten původní z čtyřiaosmdesátého roku se rozsypal. V Bečově audina fungovala bez problémů. Závada ale pro změnu potkala servisní techniku. Průraz utrpěla guma na vleku a náhradní jsme neměli. Dofukovali jsme jí cestou domů na každé pumpě a lili do ní vše, co by mohlo díru ucpat. Pauzu před Vrchlabím jsem využil ke kontrole auta a účasti na Rally Legend v rámci Bohemie.“

Jak sis Rally Bohemia užil?

„Prostě nádherný zážitek. Moc děkuji organizátorům za možnost svézt se na nádherných, technických tratích okolo Železného Brodu a Tanvaldu. Mrzela mě jen závada diferenciálu, díky níž jsem vynechal vineckou erzetu. Po opravě jsem ale nechyběl na superspeciálce v Sosnové. Bohemia s audinou je ohromnou makačkou na fyzičku. Je to něco šíleného a nezvládám:-). Rozpis mi opět četl syn Matěj. Toho jsem jednou na posledním přejezdu přistihl, že usnul. Prostě navigátor – profík:-).“

Po Bohemii ses opět soustředil na závěr sezóny EDDA Cupu.

„Ve Vrchlabí mě opět potrápila spojka. V Radotíně se mi sice problémy vyhýbaly, ovšem nachytal jsem velké množství prachu do pneumatik. To se projevilo jejich horší přilnavostí na Staré Živohošti. Závěrečné dějství se odehrálo na královéhradeckém CzechRingu. Zde mi v pátečním volném tréninku zůstala v ruce řadicí páka. Tu jsme narychlo svařili na nedaleké dílně Martina Slezáka, pilotujícího v EDDA Cupu krásného bavoráka. Moc mu za pomoc děkuji.“

Se kterým závodem jsi nejvíce spokojen?

„To je těžké. Na Kozákově jsem byl téměř doma (Petr bydlí v Ohrazenicích u Turnova, pozn. autora). Svoji širokou a technickou tratí mě ale asi nejvíce imponuje Ještěd. Kdyně se zase jela rallyovým systémem a časy obou dní se sčítaly. Výsledek tak byl až do konce nejistý. Na rozdíl od mnoha soupeřů, preferujících coby vrchaři klasické vrchy, mi nevadil ani závěrečný Hradec.“

Právě Hradec má nejvíce hlasů v aktuálně probíhající anketě na stránkách EDDA Cupu, kterou trať z kalendáře pro sezónu 2014 by si jezdci přáli vyřadit. Jak jsi hlasoval ty?

„Já klikl na Hronov. Teď se několik let nejel a pro mě je to nic neříkající trať. Celkově ale máme podmínky na té které trati všichni stejné a je důležité se přizpůsobit kdekoliv. Klasičtí vrchaři mají výhrady třeba proti Mostu, Sosnové a Hradci, že to nejsou vrchy. Já se naopak třeba v Hradci snažil prosadit i skok :-).“

Kdo byli tvoji největší soupeři? Jaké panují mezi jezdci vztahy?

„Ve třídě určitě Jaroslav Rejka s jaguarem. Až do svého velkého kdyňského karambolu, kde totálně odepsal své BMW 635, také Robert Kacálek. Ten poté pokračoval se sériovým BMW E30 325 od Edy Patery a v naší třídě přesto uhájil konečný bronz a vyhrál třídu Young Timer. V absolutním pořadí byli mými největšími soupeři škodovkáři Jan Reiss a především loňský šampión Míra Černý. S ním jsem bojoval o konečné prvenství až do závěrečného podniku. Parta ve třídě je výborná a také celkově vycházíme velmi dobře. Platí to o jezdcích i organizátorech. Ještě jsem nezažil, že bych přišel za soupeřem či činovníkem a byla mi odmítnuta pomoc.“

Sezónu jsi zakončil na Setkání mistrů v Sosnové. Jak se ti tato akce líbí?

„Kdybych neukroutil hlavní hřídel v převodovce a více se svezl, byl bych spokojenější. Každopádně sosnovské setkání se mi líbí vždy a má něco do sebe. Vedle rozloučení se sezónou se člověk potká s mnoha lidmi z jiných disciplín a seriálů, které během roku díky termínovým kolizím vídá minimálně. Od věci není ani možnost se s nimi trochu porovnat. Pro mě osobně by ale klidně mohlo více sněžit nebo pršet:-).“

Máš v plánu další vylepšení tvého audi? A co tvé plány pro nadcházející sezónu?

„Zapracovat chci především na podvozku, abych dosáhl lepších jízdních vlastností. Vše má v rukou pan Křístek, specialista na závodní tlumiče. Začnu asi opět EDDA Cupem. Zde je opravdu skvělá parta a jede se stále větší sport a nasazení, čemuž nasvědčují každoroční nové rekordy jednotlivých tratí. Kdyby se mi ale naskytla možnost jet více akcí Rally Legend, asi bych k tomu přeskočil. Přestože se svým vozem nemůžu jet po zákazu skupiny B od roku 1987 na čas, vím, že Audi Sport Quattro patří především na rallyové tratě.“

Vlastimil Resl, www.ewrc.cz

Foto: Katka Opalecká