1.Petře jak ty jsi se dostal k Edda cupu???

K EDDA cupu jsem se dostal díky Lukášovi Opaleckému, se kterým jsem jel na můj první závod v roce 2010 do Kdyně, jako jeho mechanik na autě Opel Kadet a postupně jsem se začal s Vámi se všemi seznamovat a zjišťoval jaká jste dobrá parta lidí.

2.Doplatil jsi na to, že schopné lidi vždy na závod beru tzv.všemi deseti a tak máš vždy i funkci trať.pořadele, a občas máš velkou honičku to pozbírat po traťi, jak to zvládáš??

Párkrát jsem se byl podívat na závodech jen tak, hnedka jsem dostal prapor a už jsem stál jako traťák a tak to šlo. V pátek vždycky chodím jako pravá ruka Romana a stavíme spolu trať. V sobotu, když začne závod, tak už docela dokážu odhadnout kolik bude práce. Nejhorší jsou velké rány jako, třeba Robert Kacálek-Kdyně, Jirka Hák –Ještěd, Martin Lev –Živohošť (2012), mají těžká auta a dá to dost práce je vyprostit a naložit. Už jsem zvyklý, na velkou ránu potřebuju víc času, tak to necháváme pokud to nepřekáží na konec závodů, ať zbytečně neztrácíme čas.

3.Letos jsi taky vyzkoušel jaké to je závodit, jaké to bylo???

Jel jsem na kopci Vrchlabí –Benecko s půjčeným Edovo saxem, to auto je úžasný, ale byla chyba ve mně, dlouho jsem v závodním autě neseděl a bylo to znát, nedokázal jsem najít dobrou stopu. Saxo jsem vrátil v pořádku, výsledek nic moc, ale hezky jsem se svezl.

4.Co tě nejvíce rozesmálo na závodech???

Nejvíc mě pobavila Kdyně, kdy se najednou zastavil závod, že mám na svém stanovišti neukázněného diváka, celé jsme to prošli i s kolegou co stál o stanoviště víš, nikoho jsme nenašli, po chvíli hledání se ukázalo, že neukázněný divák jsem já, protože jsem na chvíli sundal reflexní vestu a Míra Pažout nepoznal na tu dálku, že tam stojím já .