Rozhovor s Jaroslavem Fikotou seniorem

Od kdy se věnuješ autosportu?

Teoreticky od mládí a prakticky od druhé poloviny osmdesátých let, kdy jsem jezdil soutěže BOAS. (Nevím jestli všichni budou vědět co to je). Pak jsem si párkrát sjel ródeocross, který byl populární začátkem devadesátých let. Pak, když už jsem si myslel, že si nikdy nesjedu skutečný závod, myslím že to byl rok 2004, začal syn jezdit závody do vrchu. Tehdy to byl seriál pod hlavičkou FMS. Hned druhý rok jsem to zkusil taky a drží mě to dodnes.

Jakého výsledku si v kariéře ceníš nejvíce??

Asi celkově třetí místo ve třídě SE 1600 v EDDACUPU v roce 2012 a pak dvě vítězství v Prachaticích v seriálu Beg trophy.

Co bys řekl o soupeřích???

Jen to nejlepší. Kamarádství i “tvrdá” rivalita.

Je něco, co bys na našich kopcích vylepšil?

Určitě ano, ale nepřísluší mi kritizovat něco na čem se sám nepodílím. Myslím pořadatelsky.

Snad jen na některých tratích více kadibudek. Na rozdíl od většiny kolegů si myslím, že by se měla více uvolnit pravidla pro úpravy sériových vozů. Podotýkám, že je to můj subjektivní názor.

Kde se Ti líbilo nejvíce?

Když sám jedu, tak všechny okruhy. Důvod je jediný. Bezpečnost při nechtěném opuštění trati.

Jinak všude, kde je slušné depo.

Jaké jsou plány do další sezony?

Jak jste si jistě všimli, moje auto jezdí více než dříve. Bohužel ale beze mě. Když hned na prvním závodě v Mostě (vlastně už v pátek) se synovi rozskočil repasovaný motor, nabídl jsem jemu i jeho dublerovi, ať jedou na mém autě. Už to tak zůstalo celou sezónu. Za celý rok jsem si sjel asi jen třikrát. Kdybych měl čas a zbytečné peníze, určitě bych chtěl postavit historika, nejlépe zadokolku. Cítím, že na mladé divočáky už nestačím, tak bych jezdil už opravdu jen pro radost.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem pořadatelům za vždy bezvadně zajištěný závodní víkend a popřát všem, nejen kamarádům závodníkům hodně zdraví a štěstí do příštího roku. A hlavně, vždy kolečkama dolů.

  Foto Ota Breitkopf