Několik vzpomínek na rallye Valašská zima.

Valašská zima byla naší jedinou opravdovou zimní soutěží v 80. a 90. létech. Že byla opravdu populární, dokazuje účast jezdců i teamů z naší absolutní špičky. Soutěž přilákala na start i velký počet závodníků ze zahraničí. V roce 1981 jsem měl možnost být u toho jako člen doprovodu svého kamaráda a tehdy i spolupracovníka Honzy Chalupného. Posádka Chalupný- Drejnar startovala na voze Š120 LS. Servisní areál byl tehdy před budovou pneumatikárny v Otrokovicích. Měl jsem tak možnost pohybovat se mezi pány jezdci… Pavlíkem, Sivíkem, Jandíkem, Valouškem nebo tehdy ještě málo známým J. Sedlářem, který měl ležení vedle nás. Dalším sousedem byl krotitel moskvičů J. Vodehnal. Trať erzet byla pokrytá dostatečnou vrstvou sněhu a tak se bojovalo pěkně zostra. Ranní sekce se pro nás vyvíjela velmi nadějně. Během servisní pauzy jsme odstranili jen kus pravého předního blatníku, který se „porouchal“ v některé závěji. Na fotce pořízené v časové kontrole si všimněte, v jakých botách Honza závodil. Byly to jeho oblíbené chlupaté sněhule. Jak tenkrát šlapal na pedály nechápu. Je však pravda, že ten brzdový moc často nepotřeboval. První odpolední rzeta byla bohužel poslední. A my to měli v přímém přenosu. Betonový sloup v jedné zatáčce neuhnul ani o kousek a škodovka ho částečně obejmula. Doběhli jsme k autu a zjišťovali vzniklou škodu. Kola šla mírně od sebe a kapota trčela vzhůru. Honza svého závoďáka běžně používal na cesty do práce a i do Otrokovic přijel po ose. Tudíž se také potřeboval dostat domů. Jeďte do servisu, zabalte věci a jeďte napřed domů. Já to trochu pobouchám, koupím nějaké gumy a jedu taky. Sejdeme se u nás. Jasný rozkaz a tak jsme jeli. Pěkně v klídku, cestou večeře v jedné z mála hospod, kde se večer dalo najíst. V Semechnicích nás čekal šok. Škodovka omotaná všelijakými provazy stála už na dvoře. Kde se loudáte? Jde se na pivo. Takový frajer byl Honza.

Druhá vzpomínka se váže k roku 1987. Už týden před soutěží všude mrzlo jak v Rusku. Nocleh jsme zajednali v kempu u Napajedel. Vybaveni tou nejlepší zimní výbavou vyrážíme z domova, netuše co nás čeká. Už první seznámení s chatkou v kempu byl šok. Topení žádné, voda neteče, protože zamrzla. Pod deky lezeme ve všem, co máme v báglech, včetně kulichů a šál. Noc byla nekonečně dlouhá. Tak jak vstaneme, lezeme do auta. Stejně už víc oblečení nemáme. Je s podivem, že motor naší škodovky naskočí. Na první ranní erzetě mrzne tak, že i můj ruský foťák Zenit po několika obrázcích odmítá spolupráci. A tak alespoň koukám. Blahna, Pavlík, Sedlář, Sibera jedou nádherně. Jedeme na další rz do Slušovic. I v pravé poledne je -15°C. Jak se na Moravě fandí… z hospody vybíhají svatebčané včetně nevěsty a ženicha. V šatech, lehkých botkách a po kolena ve sněhu fandí svému Jurovi. Otec ženicha běhá s lahvinkou a všem okolo nalívá domácí trnkovici. Domů se vracíme sice promrzlí ale nadšení.

Vzpomínka třetí. Rok 1988, tedy o rok později. Počasí je úplně opačné. Trať, závodníky i diváky zalévá hustý a nekončící liják. Jak říkal pan Kemr ve filmu Na samotě u lesa. Chčije a chčije. I v těchto děsných podmínky nikdo z diváků neodchází a trpělivě čeká na toho svého favorita. Škodovka nasadila Siberu, Křečka a angličana Hunta. Z domácích sledujeme Pavlíka, Sedláře, Sivíka. Velice pěkně jede i Dolák nebo Fadrný na žigulíku. Všichni ale trpělivě čekají na českého němce Petera Holuba na červeném mercedesu 190. Jeho široké smyky přivádějí diváky do transu. Studený déšť nikomu nevadí. A o tom rallye je. Je velká škoda, že tato krásná soutěž zmizela z kalendáře závodníků i nás fandů tohoto sportu.

J. B.

  FOTO - http://www.rtm-motorsport.wbs.cz/Valasska-zima---archiv-JBorek.html