Stačí jeden pohled na tento automobil a je hned jasné, že se tu nejedná o žádný domácký tuning ani přehlídku zbytečných výdechů na kapotě, které na většině běžných vozů mají smysl asi jako manuál k japonskému videu. Majitelem a řidičem tohoto vozu je pan Miloš Feigl, jeden z nejaktivnějších účastníků amatérských motoristických závodů, který má rád závodění a jeho oblíbená auta jsou všechny pořádné a kvalitní „kanóny“.

 Jeho závodní vůz dostal svůj základ z japonského Mitsubishi Lancer Evolution IX z roku 2008, jednoho z nejvhodnějších aut na závody, disponuje totiž pohonem všech čtyř kol, aerodynamickou karoserií vhodnou pro úpravy a slušným motorovým potenciálem o objemu 2.0 litrů s turbodmychadlem zrozeného pro závodění. Výkon kovaného motoru tohoto speciálu v současné době atakuje hranici 500 koňských sil a poskytuje 840 Nm točivého momentu, původní 6 stupňová převodovka byla nahrazena 5 stupňovou závodní převodovkou od výrobce KALMAR motosport, jehož výrobky, jsou na vysoké úrovni a cena takové převodovky přesahuje 100.000 Kč.

 Diferenciály byly použity z verze EVOLUTION RS, přidaly se zesílené koše diferenciálu, upravená řídící jednotka motoru a dokonce Anti-Lag systém. Tato technologie minimalizuje prodlevu turbodmychadla tím, že sací ventil zůstává lehce pootevřený, do motoru se dostává bohatá směs vzduchu s benzínem, která se do výfukového potrubí dostane téměř nespálená a exploduje v místě napojení turbodmychadla, čímž ho udrží v otáčkách. Nutno dodat, že ve vozidle je odolný výfukový systém a turbodmychadlo s precizními kuličkovými ložisky, které je konstruované na použití s tímto systémem, protože v běžném voze byste s instalovaným ALS dojeli zhruba 100 km a poté by došlo k nenávratnému poškození životně důležitých komponentů automobilu. Nerovnosti a doskoky úspěšně zvládají tlumiče RIEGER od Miloše Vágnera z Bělé pod Bezdězem. Zvětšené brzdy KOMVET v kombinaci s brzdovým obložením společnosti GOLDfren, o kterých Miloš Feigl říká, že jsou to ty nejkvalitnější, jaké můžete mít, dokážou EVOLUTION zastavit během okamžiku.

 Dveře, kapota a víko zavazadlového prostoru jsou kvůli snížení hmotnosti vyrobeny z laminátu, střešní nasávač vzduchu a zpětná zrcátka zase z uhlíkového vlákna. Uvnitř je celé vozidlo protkané bezpečnostním rámem také uhlíku. Ze stejného materiálu jsou vyrobeny i sedačky EVOLUTION se závodními šestibodovými pásy SABELT. K řízení Miloš Feigl používá volant RRS a hydraulickou ruční brzdu, spotřeba vozu v plné parádně je 60 l/100 km, za použití 100 oktanového paliva od čerpací stanice OMV nebo SHELL. Hodnota tohoto vozu je 2 500 000 Kč, přičemž vozidlo je stále na platných SPZ poznat lze jednoduše, podle barevného designu RED BULL a větou provázející EVO na svých závodech „Sůl nad zlato,“ která poukazuje na obor, ve kterém Miloš Feigl podniká.

 Původně Miloš Feigl jezdil motokros a posléze doprovázel svého úspěšného syna po  Evropě i Spojených státech na motokrosových závodech. Aktivní závodění začalo poněkud odvážným krokem, když v roce 2011 vzal své Ferrari 430 na autodrom do Mostu. Tam byl jeho nyní vrchním dodavatelem náhradních dílů Davidem Komárkem přesvědčen o zakoupení MITSUBISHI LANCER EVOLUTION deváté generace. Jeho dvorní mechanici Antonín a Jan Kovaříkovi, kteří jsou znalci ve svém oboru, postavili celý motor a starají se o závodní auto s plnou parádou. Převodovku i na počkání opraví Petr Kašpar kdykoli je třeba, sponzorem GOLDfren brzdových destiček jsou přímo majitelé pan Špaček s paní Špačkovou. 

 Miloš jezdí pro zábavu a nemusíte se jej bát oslovit třeba i na svezení, preferuje především bezpečný motorsport, ač by se zdálo, že jízda je nebezpečná, není tomu tak. Na závodění v amatérské úrovni není třeba drahých upravených speciálů, plně postačí trochu upravit běžné auto a jen si užívat jízdu. Jako velmi aktivní závodník jej lze potkat na sériích závodů do vrchu EDDA CUP. EDDU Miloš jezdí moc rád, díky tomu že se na závodu sejde přes 100 jezdců, akce je velmi dobře zabezpečená, skvělá komunikace se závodníky a porce humoru navrch rozhodně potěší a motivuje k účasti na dalších závodech tohoto seriálu.

 Na závodech organizovaných Martinem Kučerou z Rallye Team Chrudim Miloš začínal, vidí v nich především závody na zručnost v řízení bez nutnosti disponovat silným vozem, rallye označuje jako bezpečné a krásné svezení a přeje RTC co nejvíce účastníků. V neposlední řadě má v úctě Karla Pohnera, provozovatele závodního okruhu CZECHRING v Hradci Králové, jenž i přes to, že mu někteří „hází klacky pod nohy“, uspořádává celoročně různé závody, včetně každoroční velké motoristické akce RALLYSHOW. Na CZECHRING se Miloš vždy těší, protože si může dosytnosti zajezdit bez zbytečného rizika, rozjet auto na dlouhé rovince, vířit prach přes šotolinu až ke skoku přes most.  Dále jej můžete potkat na AMATER RALLY pana Blahouta, autodromu SOSNOVÁ, závodech v MILOVICÍCH, BĚLÉ POD BEZDĚZEM, HOŘOVICKÉM POHÁRU a na zimním MOGUL CUPu.

 Samotná jízda je potom adrenalinový zážitek, při kterém Vám G přetížení, přesouvá orgány po těle a duševně Vás navrací do věku deseti let. Šestibodové pásy, které Vám nedovolí pohnout se, v zatáčce řežou do ramen, aby také ne, když před vjezdem do ní tachograf ukazuje 140 km/h. Uvnitř vozu není nic slyšet, především zásluhou motoru, proto komunikace probíhá přes mikrofon, který je napojený na interkom. Ono legendární „zarvání“ do sedačky, tady začíná na startu a končí v cíli, přetížení na Vás působí prakticky neustále. Pohledem na soustředěného Miloše zjistíte, že vůz má neustále pod 100% kontrolou, to se Vám záhy potvrdí při vjezdu do zatáčky, která má úhel 180 stupňů a pro nejrychlejší projetí se používá hydraulická ruční brzda, která silně zablokuje zadní kola a vozidlo se pak řízeným smykem ladně otočí.  Než se nadějete, ukazatel tachografu si na rovince ševelí klidně 200 km/h a když pevný povrch vystřídá šotolina, tak vozidlo zvedá oblaka prachu, že by se za to nemusela stydět kdejaká uhelná elektrárna.

 Nejlepší část jízdy přichází před mostem, kdy Miloš jede naplno, EVOLUTION se náhle vznese do vzduchu a most přeletí. Volný pád dolů se dá přirovnat k jízdě na strmé horské dráze a po dopadu je třeba vychvalovat konstruktéry bezpečnostní přilby. Tuhle hromadu legrace si vynásobte sedmi ostrými koly a máte mnohem větší zábavu než celý den na kolotoči.

Když potom plný adrenalinu vystupuji, tak vždy jen s pocitem, že bych si to dal ještě jednou.

  Jan Majurník.

 Foto: Ota Breitkopf