Známá, neznámá: Spolujezdkyně Mirka Vilímová

Známá v okruhu příznivců a pamětníků motoristického sportu, neznámá – moc se o ní, přes nesporné kvality, nepsalo. Aktivně se automobilových rallye zúčastňovala devět sezón od roku 1974. Zpočátku usedávala vedle Jiřího Tomaštíka (Rallye Prostějov, Slovácká rallye Hodonín) ve Škodě 100, poté navigovala několikrát Lubomíra Přikryla, Jiřího Zhoře a Jana Šenkýře v soutěžích Mistrovství ČSSR a Mistrovství ČSR (Tatry, Český Krumlov, Teplice, Šumava).

V tehdejším Gottwaldově se začala počátkem sedmdesátých let okolo pana Aloise Samohýla tvořit parta nadšenců motorismu, která vyústila vznikem několika posádek startujících za AMK Veteran car club. Objevili se zde především Jaroslav Žárský, Jan Varmuža a Josef Sivík, kterému dělal mechanika Pavel Valoušek a ten netrpělivě čekal na plnoletost spojenou s řidičákem a touhou dělat spolujezdce. To se mu posléze splnilo a usedl vedle Bani Sivíka. Jenže Valouška to táhlo za volant a mezi partou „kluků“ se v té době objevila i Mirka Vilímová…

„Po začátcích jsme z „á jedničky“ postavili pomocí Veterán klubu Škoda Škodu 110L třídy A2 1150.  Bylo rozhodnuto, že velké mistrovství pojede Josef a na oblastech začnu jezdit já. Pokaždé jsem startoval s někým jiným, většinou z našeho klubu, kdo se nebál, třeba Drahoš Adl, nebo Jan Káňa a také Jarda Krečmer z Rýmařova,“ vzpomíná Pavel Valoušek. Poté, k němu usedala ve dvou sezónách (1975 a 1976) právě Mirka Vilímová a spolupráci s ní si „Valda“ nemohl vynachválit: „Mirka byla velmi dobrá spolujezdkyně, pracovitá, jazykově vybavená, vyřizovala všechny organizační věci a velmi mi pomáhala ve všem. V autě byla vynikající, klidná, prostě měla všechny vlastnosti špičkového spolujezdce. Měla ráda špičkový sport a v tom mě velmi podporovala a nutila mě k velkému nasazení a tím i k lepším výkonům.  Moc rád na ni vzpomínám a svými vlastnostmi se velmi podobala nynější spolujezdkyní mého syna Pavla, Veronice Havelkové.“  

Ve společných sezónách, přestože Mirka Vilímová střídala vedle Valouška i spolujezdecké sedadlo u Jana Varmuži, zajeli několik skvělých výsledků. Zejména druhé místo v A2 1150 při Rallye Tatry a při Barumce 1976. Tady je porazil pouze Ladislav Křeček. Moc pěkně jeli i na Rallye Škoda, kde odstupovali ze slibné pozice absolutního pořadí na předposlední erzetě. Nevysvětlitelná záhada tarokujícího motoru byla odhalena až za několik dní – do benzínové nádrže jim někdo vhodil noviny…O rok později byli pátí na Rallye Šumava i na Rallye Škoda. Zároveň v roce 1977 startovala s Janem Varmužou, a díky tomu, že měla I. výkonnostní třídu, byla uváděna jako první člen posádky. Ale za volantem na erzetách nikdy neseděla…

Poté Miroslava Vilímová navigovala čtyři sezóny pouze Jana Varmužu ve vozech VAZ 2103 MTX, Renault 12TL a VAZ 21011 MTX třídy A2 1600. Celkově se nejlépe umístili v roce 1978, kdy byli devátí a za zmínku stojí zejména osmá místa ze Šumavy a deštivé Plzně. Vynikající pak bylo čtvrté místo v roce 1979 dosažené na Rallye Sklounion Teplice. Tady byli i dvaadvacátí absolutně. Úspěšnou soutěží pro ně byla i Rallye Sigma 1980, kde byli devatenáctí a sedmí ve třídě. Sezóna 1981 pak byla pro oba členy posádky tou poslední.

„Mirka Vilímová se stala aktivní členkou pořadatelského sboru Barum Rallye, kde měla díky svým vynikajícím jazykovým schopnostem (ovládala angličtinu, němčinu, francouzštinu a později i italštinu) na starosti zejména komunikaci se zahraničními jezdci a činovníky. Dodnes se mě na ní v zahraničí ptají, a já jim musím říci, že už není bohužel mezi námi,“ uzavírá vzpomínky na svou bývalou spolujezdkyni Pavel Valoušek.

Pavel Vydra

Foto: Archiv Pavla Valouška, Jindřich Lasík