Kdy jsi přičichla k motorismu?

  Pocházím z Ledče nad Sázavou, kde v nedávné době slavili 60 let od prvního závodu motokrosu. Tam jsem chodila jako malá holka s tátou. Nedaleko mého bydliště je město Humpolec, kam jsem s v pozdějším věku s klukama jezdila na autokros. No a samozřejmě při sledování F1 v televizi s mým bratrancem, který byl velký fanda.

Kdy jsi poprvé vyrazil za autosportem?

  Jak už jsem v minulé otázce odpověděla, poprvé to bylo v Humpolci na autokrosu. V pozdější době jsme ještě s naší Škodou 120 jezdili jako diváci na Rellye Šumava. To byla velká legrace. V té době se jezdila Šumava ještě za pořádného sněhu. Nasoukali jsme všechny naše děti do auta a jeli jsme. Byl to adrenalin, občas Standa chytil závodního ducha a naše Škodověnka z toho byla celá divoká. V předu my dva, v oblacích  jedeme závod, vzadu občas vystrašené děti z toho co máma s tátou provádějí. Jeli jsme a snili jsme, že jedeme taky rallye 

Který kopec jsi navštívila jako první?

  Beroun v roce 2009, kdy se poprvé aktivně do závodů zapojil můj manžel 

A Tvá první aktivní účast?

  První účast byla v loni, ve Hradci Královém. Půjčila jsem si od Edy auto, že si to jen tak zkusím. Tak moc mě to bavilo, že jsem při pátečním tréninku oddělala v autě motor. Kroužila jsem po trati pořád dál a dál. Ale…..protože mě to tak moc bavilo, ještě ten večer jsme jeli domů, půjčili jsme si s manželem auto našeho syna a v sobotu jsem stála na startu s klukama co jezdí třídu H+2000. Tak moc jsem se bavila. Bylo to nádherné. Když pak při vyhlašování řekli mé jméno ohledně 1 místa v dámském poháru, myslela jsem si, že si ze mě kluci udělali legraci. Prostě jsem tomu nemohla uvěřit.

První kopec jsem jela ve Kdyni. A byl to pro mě opravdu zážitek. Kdyně se mi líbila vždycky. Když jsme jeli na závody do Kdyně, byla to naše malá dovolená. Krásná trať, hezké místo a zázemí pro depo.

Součástí Edda Cupu jsi od?

  Na tuhle otázku úplně nevím jak odpovědět. Když jsme se v roce 2009 s manželem rozhodli, že bude jezdit tyto závody, stála jsme mu po boku. Líbilo se mi, že začal dělat to po čem toužil už jako dítě. Bylo to naše společné rozhodnutí, byl to čas, kdy začal dělat něco, co bylo jen jeho  V tomto roce jsme jeli ještě závody na Živohošti a v Chuchli. Byla jsem nadšená. Další roky jsme se rozkoukávali, předělávali auto. Já se smiřovala s tím, že náš Caprálek, naše auto, které nám přinášelo nejvíce radosti při našich zamilovaných výletech se mění v auto závodní 

Dnes je to tak, že někteří lidi z Edda Cupu se stali součástí naší rodiny. Našli jsme si zde pro nás blízké lidi. Potkali jsme zde lidi, které bych jinak nikdy nemohla potkat.

Na které závodní auto vzpomínáš nejraději?

  Tak vzhledem k tomu, že svoje auto nemám, tak jsem několik aut vystřídala. Jak já říkám, jezdím na tom, co na mě zbyde  A na co vzpomínám? Asi na to, že v jednom závodě jedeš s autem, kterému by jsi prošlápl podlahu, aby jelo rychleji a v druhém závodě jedeš v autě, že jen polechtáš plyn a jen se divíš kolik v tom autě je sil.

Který kopec Ti sedí nejvíce?

  Jak už jsem řekla Kdyně. Dále se mi moc líbí Živohošť a Bečov.

Co bys zlepšila v Edda Cupu?

No musím popřemýšlet.

Co se týká tratí, těším se na Řevnice. Jsem ráda, že se objeví letos nové tratě. Jsem zvědavá i na Liberec. Ráda bych jela někdy ještě Beroun. Ale tohle jsou všechno věci, které pořadatelé ovlivnit nemohou.

Možná občerstvení. Ale určitě WC  Pro nás dámy to bývá na Bečově v neděli utrpení a zajisté nejsem sama, která raději vezme auto a jede “dolů” do benzinky 

Co se týká řadů, tomu nerozumím, nejsem žádný velký jezdec, takže nevím. Dělám to, co mi druzí řeknou. A o auto se nestarám, na to mám své chlapy.

.Tvůj názor na revivaly?

  Revivaly s manželem milujeme. Je to tak suprová akce. Je to čas, kdy jsme v autě spolu, pilujeme trpělivost  Kdo zažil ví. Od vánoc se těšíme na RPR, kdy si budeme zase moct hrát na “ty” závodníky  Pro nás bylo největším úskalím to, aby Standa pochopil, že nezávodíme na silnicích.

A taky které ženě by se nelíbilo, že ji poslouchá její manžel a to zcela dobrovolně . Standa řídí, já naviguji.

A sobotní večery, kdy si povídáme jeden s druhým, sdělujeme si zážitky, to je prostě radost. Všechna ta vyprávění, “těch” našich skutečných závodníků. Mám vždy oči navrh hlavy. Tento čas je nenahraditelný.

Máš nějaké nesplněné přání, co se týče autosportu?

  Nesplněné přání nemám,. Jak říkám, nejsem žádná závodnice, jela jsem pár závodů, protože mě zajímalo, po těch všech prostátých rokách podél tratí, kdy jsem nejdříve fandila manželovi a posléze i synovi, jaké to je. 

Ale přání mám. Přeji si, aby v Edda Cupu byl tým lidí, kteří táhnou za jeden provaz a ty naše závody jsou lepší a lepší. Aby Edda Cup měl stale dost sponzorů. Aby i nadále byla kolem nás tak skvělá parta lidí jako doteď. Aby jsme měli dost peněz na ty naše auta a vše kolem nich a v neposlední řadě, aby jsme všichni byli zdraví a mohli spolu lítat po těch našich krásných kopcích.