Smysluplná akce Vlasty Resla pohledem účastníka.

Od ukončení mé motoristické kariéry jsem se aktivně účastnil jako pořadatel, zprostředkovávám rozhovory na Barum Rally a sleduji tento sport jako divák. Letos jsem se poprvé zúčastnil setkání současných i bývalých sportovců v motoristickém sportu a jejich příznivců. Tímto setkáním byl 4. ročník besedy v čejetické hospůdce U Kepkeho, který pořádá Vlastimil Resl. Sraz byl naplánován před Klaudiánovou nemocnicí, a to z důvodu návštěvy dětského oddělení, která se stala součástí besedy. Já jsem byl zvyklý na navigování od spolujezdce, ale můj příjezd na zadní parkoviště této nemocnice byl složitější, protože jsem měl navigaci v mobilu a ta zklamala. Zavolal jsem Vlastíka a setkal jsem se s ním v blízkosti Kauflandu. Zde jsme si dali kafíčko, počkali na příchod Petra Pěničky, který mi byl přidělen jako spolujezdec a já se dostavil na parkoviště v určenou dobu. Na dětském oddělení jsme předali dárečky a suvenýry se zjištěním, že je zde málo malých pacientů a dokonce některým se krátila doba pobytu, což nás všechny potěšilo. Proto jsme zbývající dárky a suvenýry předali hlavní sestře k dalšímu využití. Tato součást besedy je skvělým nápadem a pro širokou veřejnost je znamením toho, že součástí našeho života není jen zájem o motoristický sport.

Po této návštěvě jsme se přesunuli do čejetické hospůdky. Zde jsme měli zajištěný oběd, na základě vlastní objednávky, zprostředkovaný Vlastíkem. Při jízdě do této hospůdky jsem byl navigován přiděleným spolujezdcem a jako navigátor se osvědčil. Během jízdy jsme zjistili, že se známe mojich začátků v autokrosu, protože on dělal mechanika u Václava Uhera. Po obědě si všichni povídali o všem možném a tím vyplnili volný čas před zahájením plánované besedy, které se zúčastnilo sedmnáct jezdců z různých disciplín, protože osmnáctý Václav Dunovský odjel do Plzně na vyhlášení jezdců rally.

Beseda probíhala ve dvou skupinách za účasti malého počtu motoristických fanoušků, což velice mrzelo Vlastíka. Ale malý počet fanoušků neubral na kvalitě, protože díky tomu docházelo i k záludným otázkám mezi účastníky besedy, kteří byli rozdělení do dvou skupin. První skupina byla ve složení: Míša Maňovská, Kačka Blahoutová, Vašek Fejfar, Josef Kořínek, Marek Joura, Eda Patera, Petr Nikodém, Jakub Kubíček a Libor Teješ. Druhá skupina seděla v této sestavě: Pavel Ryšánek, Vladimír Berger, Josef Král, Josef Koukola, Štěpán Palivec, Tomáš Košek, Jakub Nypča a Pavel Zalabák. Při vzájemné diskusi obou skupin si každý obhajoval svoji disciplínu, ale také docházelo k jiným dotazům. Přítomnost dámské posádky, Michaela Maňovská – Kateřina Blahoutová, byla důvodem otázek týkajících se vaření, nebo zda by zvládly menší opravu mimo servisní zázemí. Míša neměla problém odpovědět, protože aktivně pracuje na rekonstrukci Fiatu 500 a nářadí jí není cizí a vaření má v malíčku, protože na dotazy odpovídala dotazem, o jaké jídlo jde, zda o českou nebo italskou kuchyni, což tazatele občas vyvedlo z míry. Od Edy Patery jsme se dozvěděli, že zájem o Rallye Prague Revival je veliký a počet startujících není omezen počtem startujících, ale pouze v zajištění počtu ubytování pro členy týmů jednotlivých posádek. Eda nás informoval také o dohodě s AČR o pořadatelském zajištění jednoho závodu automobilů do vrchu, a že s autoklubem hledají cestu k zařazení revivalů do kalendáře závodů, což by znamenalo účast soutěžních speciálů se zvláštní espézetkou typu ,, R“. Po skončení besedy každé skupiny se uskutečnila podpisová akce.

Jsem rád, že jsem byl na tuto besedu pozván a mohl jsem být přítomen na akci, která se stala součástí dění kolem motoristického sportu. . Osobně jsem poznal Edu Pateru, se kterým jsme si povídali o možnostech mého startu v Edda Cupu nebo o podmínkách startu v Rallye Prague Revival. Dále jsem si mohl popovídat s legendami naší rally, mezi které patří Pavel Ryšánek a Vladimír Berger. Největší radost mi udělala informace o zdravotním stavu Petra Grosse, který dobře komunikuje a jeho zdravotní stav se zlepšuje. 

   Josek Koukola