O víkendu 13.-14. června navštívili účastníci našeho seriálu na Zlaté stezce ležící Prachatice, aby zde hledali ideální stopu a bojovali o co nejrychlejší časy na trati, kterou jsme překřtili na „ český Rechberg“ . Trať je opravdu superrychlá s kvalitním povrchem, což dávalo tušit, že pokud se někdo dostane ve vysoké rychlosti do problémů, následky nebudou tak mírné, jako na minulém závodě na pomalé trati ve Kdyni. Tušení, bohužel, nezklamalo. Několik jezdců, kteří nedokázali opanovat své vášně a z krotit přemíru snahy po rychlejším čase, hodně ublížilo svým strojům. Tonda Široký si bolestivě natloukl i tělesnou schránku, ale jak jej známe, objeví se, co nejdříve to půjde, mezi námi zdráv a vesel.

   Organizaci závodu vzali do ruky místní. Ředitel závodu Karel Švec a jeho lidé, jak jsme je poznali, jsou velmi obětaví lidé a pro závody zapálení nadšenci. Trať zabezpečovalo velké množství pořadatelů, kterým patří naše velké díky. Ke spokojenosti jezdců přispělo i to, že Karel chtěl slyšet názory jezdců a reagoval na ně. Tak byl na přání jezdců po prvním tréninku posunut start a upraven jeden retardér. To, že se chystá ve velkém stylu nejen závod, ale i doprovodný program, jsme už tušili ze zpráv před závodem. Sobotní vyhlášení výsledků s rautem a diskotékou okořeněné barovou obsluhou nahoře bez a mezi námi, ani dole toho slečny moc na sobě neměly, se povedlo a každý si mohl přijít na své. U topless baru jsem viděl obrázek, který mne velmi pobavil. Děvčata za barem, před ním tři mladíci s červenýma ušima a chumel lidí, ale otočených k baru zády, protože na notebooku sledovali závodní auta. Karle, příště jim na baru postav elektrickou autodráhu a uvidíš ten úspěch. Jsme rádi, že jsme prachatické pořadatele poznali a doufáme, že nás příští rok k sobě opět pozvou.

   K závodům bylo přijato 101 jezdců, mezi stálé účastníky seriálu zavítalo několik nováčků a pár se jich dostalo i na stupně vítězů. Ve všech třídách se odehrávaly zajímavé a napínavé souboje.

Třída SE 1400

   V sobotu to byl napínavý den Tomáše Mészárose. Nejprve v prvním tréninku havaroval, ale ohleduplně k závodícím kolegům až za cílem (což by mohl být tak trochu návod i pro ostatní, když už s tím chcete praštit, tak až za cílem, aby ti, kteří se spokojí s pouhým ježděním a bourat je nebaví , nebyli zbytečně zdržováni), aby nenarušoval program tréninku. Suzuki pomohlo několik pádných ran kladivem, oni jí Japonci vyrábějí z celkem kujného plechu, zbytek obstarala stříbrná lepící páska, nezbytná proprieta každého rychlého jezdce a samotnému závodníkovi pomohl důrazný proslov manažera a mechanika v jedné osobě, vlastního otce.Obojí přineslo kýžené ovoce v podobě prvního místa na stupních vítězů, druhé místo, jen tři setiny za prvním, vybojoval bratr Jakub Mészároš, pohár za třetí místo si vyjel napravený hříšník Antonín Eliáš, kterému zas na druhé místo chybělo ani ne pět desetin. Tomášovi Mészárosovi se na nejvyšším stupínku zalíbilo tak, že tam nikoho nepustil ani v neděli, kdy se mezi bratry podařilo vklínit Peugeota stříbrnému Láďovi Rosičkovi, třetí byl tedy Mészáros Jakub, na Tondu Eliáše zbyly v neděli brambory.

Třída SE 1600

   Třídě vévodí Radek Chamola s Hondou CRX III, ten je zdá se neporazitelný. Stříbro bral po oba dny Petr Crhák s Citroenem Saxo VTS. V sobotu si třetí místo vybojoval Antonín Široký startující s Peugeotem 106. To jej zřejmě namlsalo tak, že v neděli přecenil své schopnosti a po bočním nárazu byl s bolestivou zlomeninou klíční kosti a naraženým celým člověkem převezen do nemocnice. V neděli předvedl velké zlepšení Tomáš Sosna s Hondou CRX, když po sobotním sedmém místě zabojoval a vyjel si bronzové umístění.

Třída SE 2000

   Dva zlaté poháry si z Prachatic do Berouna odváží v kapse Jan Semlbauer s Hondou ITR. Zbylé dva stupínky si pro sebe zabrala rodina Klokočkových, Ladislav s Alfou Romeo (tentokrát vzal na vyhlašování děti, aby neprošvihl dekorování, jako ve Kdyni) a Radim s Renaultem Clio, ti aby si nezáviděli, si svá umístění ze soboty prohodili.

Třída SE +2000

   Létající Fin Teemu Tirronen zvítězil po oba dny s bezpečným náskokem. V sobotu patřilo druhé místo nováčkovi v našich závodech Štěpánu Koubovi, díky jemu jsme viděli poprvé závodit nové Subaru Impreza WRX Sti hatchback. Štěpán se dostal na stupně vítězů i v neděli, kdy skončil třetí. Bronzovou příčku v sobotu vybojovala Daniela Komárková pilotující Mitsubishi Lancer EvoIX. V neděli bouchly saze ve Viktorovi Kunstovi a přivezl EVO VI na druhé místo.

Třída E 1400

   V nejslabší třídě závodních vozů patří double ing. Janu Holečkovi s propracovaným Favoritem, po oba dny stříbrný družecký závodník Milan Andruchovič s krásnou siluetou Š 1000 MB. Třetí v sobotu byl místní matador, rallyeman Pavel Kundrát, startující na Fabii, v sobotu se před něho dostal a třetí místo vybojoval Miroslav Havrda startující stejně jako vítěz na Favoritu.

Třída E 1600

   Jednou jsi dole, jednou nahoře, platilo měrou vrchovatou pro Karla Patočku. V sobotu jasný vítěz ( i s penalizací za teč retardéru), v neděli první po první jízdě, ve druhé jízdě opřel svého Pick upa do svodidel a následoval smutný konec. Druhé místo v sobotu patřilo Vítkovi Novotnému s dalším Pick upem, který v neděli hbitě obsadil uvolněnou nejvyšší příčku. Třetí v sobotu skončil Petr Krejza s Hondou Civic, jak už tušíte v neděli se posunul na druhou pozici a tak se na třetí stupínek dostal ještě další Pick up pilotovaný Radimem Kudrem.

Třída E 2000

   V této třídě když jede, tak nemá konkurenci Jan Kočiš. Háček je v tom „když jede“ a s rozstřelenou Fabií toho moc neujede. V sobotu po první jízdě měl Honza jasně v této třídě nejrychlejší čas, ve druhé, místo klidné jízdy zvolil vcelku neúčelný a zbytečný útok na časy konkurence z nejsilnější třídy, i přes to, že absolutní klasifikace není vyhodnocována a skončil mimo trať s rozbitým autem a pro zbytek víkendu dozávodil. V sobotu zvítězil rychlý Pavel Milan Černý na Hondě ITR před Fordem Fiesta Miloše Langa. Ten v neděli ve druhé jízdě zatáhl a podařilo se mu svého rivala porazit. Zlatý pohár mu nnáleží právem. V sobotu skončil třetí další nováček mezi startujícími, Ondřej Havlík se svým Peugetom 205 Evo III. V neděli vybojoval třetí místo Martin Čábela přestoupivší ze sériových aut. Pohár za třetí místo je náplastí za jeho celovíkendový boj s trucující spojkou.

Třída E +2000

   Zde se o nechtěné vzrušení postaral ve druhé sobotní závodní jízdě Martin Kožmín, když stylem „panna orel panna orel“ poslal vůz do stráně a zle své EVO poničil. Titul Demolition Man mu ale vydržel jen do nedělního dopoledne, kdy odpravil svého nádherného Jaguára XJS Jaroslav Rejka. Divoká kočka z Coventry ukázala drápy, vymkla se z jezdcovy kontroly, následoval výlet mimo trať, čelní náraz do stoletého pařezu a následný přemet na střechu. Jezdec byl odvezen do nemocnice na kontrolu, ale po chvíli nám ho vrátili, jen s límcem kolem krku.

  V sobotu nejlépe vyšel z litého boje v této třídě Pavel Ulman, jehož BMW tato trať opravdu seděla. Druhý dojel Jan Kotrba na Mitsubishi EVO IX, daní za rychlé časy byla poškozená převodovka, která si postavila hlavu a v neděli už Honza nestartoval. Třetí skončil Aleš Komárek s Mitsubishi EVO MRFQ 600( ať už to znamená cokoliv). Čtvrtý byl Eda Patera, kde mechanici dokázali opravit prasklé svody k turbu, ale trénink chyběl.

  V neděli došlo k několika změnám. Před kamionem Martina Kožmína se jakoby mávnutím kouzelného proutku objevilo, k převeliké manželčině radosti , další Mitsubishi, které jakoby tomu sobotnímu z reflektoru vypadlo. Také na Edově Subaru mechanici zapracovali, přemluvili turbo ke spolupráci, měnilo se i nastavení podvozku. Aleš Komárek nic řešit nemusel. Bylo jasné, že nás čeká velký boj mezi Alešem a Edou. Odhodlání nedat svou kůži lacino bylo u obou jasně zřetelné. V první jízdě zastavil Eda časomíru na do té doby nejrychlejším čase, na to ještě Aleš zareagovat nestačil a jel na úrovni sobotních časů. Do druhé jízdy ale vsadil vše, překonal Edův čas o 114 setin, stanovil rekord tratě a i když Edovo turbo opět zlobilo, náskok z první jízdy stačil E.Paterovi k vítězství. Jako takové menší pofoukání bolístky posloužil Martinu Kožmínovi pohár za třetí místo.

H 1300

   V historikách dovezl vítězství pro Kožmínův tým Antonín Muzikant na sněhobílé Škodě 130 RS, druhý na dalším boleslavském typu 130 Rapid se umístil Antonín Krameš a trojlístek okřídlených šípů na stupních vítězů doplnil Petr Roman s modelem 130 LR. V neděli dokončili jen dva startující v pořadí A. Muzikant, L. Krameš.

H 1600

   V historických šestnáctistovkách bral dvojité vítězství, po dovolené u moře náležitě odpočatý, Jiljí Chmelař na Mini Cooperu. V sobotu byl druhý soutěžák František Fadrný na speciálu bývalé skupiny B, Ladě VFTS, před třetím Ladislavem Rosičkou otcem na Toyotě Corolla a v neděli ho „hači roku“ dovezla pro stříbro.

H +1600

   Všichni sledují s pobavením boj v týmu Ivo Krále, kde jeho střídač Václav Roll vyvíjí velkou snahu porazit jej. Ale v Prachaticích k tomu dojít nemohlo, Ivoš žádnou chybu neudělal a v každé jízdě svého soka porazil a stále v této třídě kraluje. Po oba dny bylo obsazení stupňů vítězů identické, když se třetí vždy umístil Jiří Šarocha na žlutém BMW 2002 ti.

   V Prachaticích se nám všem moc líbilo, škoda smolných havárií, Toníkovi Širokému všichni držíme palce a přejeme brzké uzdravení. Velký dík a hluboká poklona patří Karlu Švecovi a jeho týmu, doufáme, že se příští rok sejdeme všichni znovu a přijedou i ti, kteří udělali tu velikou chybu, že zůstali doma.

                                         Jarda Malík