Rozhovor.

Jak jsi spokojen se sezónou?

Krásný relax a odpočinek po celotýdenní práci jako technik STK, na druhé směně v autoservisu, třetí na přípravě závodního auta, tu už moc nestíhám. Proto bych chtěl poděkovat synovi Martinovi a Lukášovi Lepšímu za pomoc při údržbě auta, také za to, že závodní vůz moc neopotřebovávají, při svých jízdách v rámci Edda Cupu.

Sezóna byla úspěšná, spokojenost je, jak s výsledkem ve třídě, tak i v absolutním pořadí, kde 16. místo se sériovým autem je velmi dobré umístění. Je to zvláštní, trochu divné, já jako ortodoxní škodovák jsem zvítězil v Saxo Cupu s Peugeotem 106. Původně auto bylo koupeno zejména pro účast syna Martina, abych na něj dohlédl, pomohl mu, tak jsem měl jezdit s ním, nakonec jsem občas jezdil i sám.

Absolutorium si zaslouží Eda s celým realizačním týmem za to, že pro nás závody pořádá a vše potřebné zařídí, zabezpečí a nosí jako promotér svoji kůži na trh, za to mu to na oplátku občas ztížíme, aby se nenudil.

Co soupeři?

Jsou rychlí, někdy až moc. Mně rychlost někdy chybí, ale potom zase nemám problém udržet auto na silnici. Někdy u mě vítězí pud sebezáchovy, také nechuť zbytečně opravovat závodní auto, tak jezdím opatrněji. Ovšem takový Tomek, Rausa, na poslední akci i Šimek, nakonec i náš Martin, mě nutí zapomenout na opatrnost, obezřetnost, ostražitost. Potom na kopci po jízdě sundám helmu a vyždímu kuklu a sbírám sílu na svoz a přemítám o tom, že rychleji to už zajet nejde. Potom se na startu oprostím zbytečných úvah o ničem a ejhle, ono to jde, čas je o malinko lepší.

V roce 2012 jsem absolovoval celý seriál Edda Cup s Felicií KIT CAR, tehdy jsem si říkal, jak je to málo 4 desetiny vteřiny za Mírou Černým s jeho legendární Škodou 130. Letos byly někdy ve hře v naší třídě pouze setiny sekundy. Je to šílené tempo, to kdybych měl jet na rallye, to si ani nedovedu představit, to bych těžko zvládl, nebo bych s tím říznul na první nejdále na druhé RZ.

Kde se Ti letos nejvíce líbilo a proč?

Ty tratě jsou tak krátké, že jsem si dosud nestačil na ně udělat vyhraněný názor, hned je cíl. Na Barumce bylo 36 RZ, na Bohémce Návarov přes 40 km, to už bylo pro mě přiměřené udělat si k tomu závěr. Každá trať má svůj půvab, od širokých asfaltů, přes uskákané, rychlé, technické, zatáčkovité úseky, uskákané, to někomu vadí, mně ne, všechny tratě Edda Cupu jsou dobré.

Která trať Ti nevyhovuje?

Trochu mi nevyhovuje trať v Radotíně, ani ne trať, ale to, že si ji dosud nepamatuji, tam mi chybí spolujezdec, je to velmi náročná trať a má své kouzlo. Mít z trati respekt neznamená jí zatracovat. Trať je daná a je na jezdci, jak se jí přizpůsobí a zvládne ji, svým způsobem ji pokoří, to je určitá výzva.

Jaké jsou plány do budoucna?

Na Peugeota 106 S 16 pořídit nové pneu a v roce 2018 si v Mostě obstarat celoroční licenci, sice proti vůli své manželky, ale té se stále něco nelíbí. Manželka má také své hobby, to jsou naše vnoučata, do toho jí nemluvím, protože je to zbytečné, malé děti malé starosti, velké děti velké starosti. Možná nejstarší vnučka Monika by eventuelně měla zájem o tyto závody, ale ona neví určitě a potom má své starosti, jestli je přijatelná odezva od kluků na její počiny. Aby byl Peugeot řádně využit, budu se na něm střídat se synem Martinem a Lukášem Lepším, možná někdy se synem Petrem, dcera Zuzana o tom bude uvažovat, pokud bude mít hlídání na děti.

Protože v závodech do vrchu pouze hostuji, ještě bych rád někdy odjel nějaký podnik rallye v MČR HA s Felicií KIT CAR ve skupině F. Tato skupina je ovšem trochu mimo absolutní pořadí a také třída F6 soustředí do společného hodnocení i dvoulitrové KITy spolu s Feliciemi. Bylo by to pěkné, ale v noci už na trať moc nevidím, abych jako v minulosti porážel s Feldou v absolutním pořadí Mitshubishi, na to už si netroufám. No a jenom se vozit, to žádného sponzora nenadchne.

Přeji mnoho zdaru v sezóně 2018 celému Edda Cupu a těším se na pěkné souboje nejen ve třídě.