Miroslav Černý ovládl potřetí EDDA Cup

Miroslav Černý je jednou z největších osobností závodů do vrchu seriálu EDDA Cup. Ostatně loni ho dokázal vyhrát v absolutním pořadí a navázal tak na své triumfy z let 2012 a 2015. Úvodem našeho příjemného povídání se tedy logicky nabízí otázka, které z těchto prvenství bylo nejobtížnější. „Asi to loňské. Ve třídě E-1600 se sešla obrovská a početná konkurence. Mnozí borci jedou opravdu hodně rychle. Pro celkové konečné umístění je přitom potřeba umísťovat se ve své kategorii vepředu,“ konstatuje pilot ze středočeských Středokluk a já se ptám, kdo byli jeho největší loňští soupeři. „Určitě Jirka Vrkoslav, Honza Reiss, Dominik Tichý, Zdeněk Tichý, Jarda Fikota či Jakub Astl. Čeho si však ohromně cením je, že na trati sice soupeříme, ale jinak jsme výbornými kamarády a užíváme spoustu legrace.“

Zatímco absolutní klasifikaci jsi ovládl, ve třídě E-1600 jsi podlehl o bod Jiřímu Vrkoslavovi. Čím to?

„Jirka je vynikající pilot se špičkovou technikou (Citroën C2 S1600, pozn. autora). Nebýt jeho absence na čtyřech závodech, asi by vyhrál i absolutně. Zatímco do absolutního pořadí se totiž počítají všechny výsledky, ve třídách se čtyři nejhorší škrtají. Definitivní rozhodnutí padlo až na závěrečném podniku v Živohošti. V sobotu nás všechny předjel Honza Reiss a já byl druhý. Díky bodovému rozdílu mezi prvním a druhým místem v porovnání s druhým a třetím mi nakonec jeden bod na Vrkyho chyběl.“

Který loňský závod považuješ za tvůj nejvydařenější a naopak?

„Nejvíce samozřejmě vzpomínám na závody, které jsem vyhrál. Třeba v Živohošti jsem v neděli dokázal porazit i Vrkyho. Naopak vůbec se mi nevydařila Telnice, kde jsem skončil v sobotu až čtvrtý a ani nedělní druhé místo mi náladu moc nevylepšilo. Prostě jsem jel pomalu. Ty body pak ve třídě chyběly. Stejně jako ty liberecké. Na Ještědu jsem sobotu vyhrál a myslel si, že neděli také vyhraji. Jel jsem v klidu, Vrky mě porazil a já skončil zbytečně těsně druhý.“

Loni jsi už jel pouze jednu třídu. Vybavuji si však, že v sezóně 2015 jsi startoval hned ve dvou.

„Tehdy jsme dostavěli ještě jedno auto – Škodu 100. A jelikož mi po přestupu do E-1600 zbyl motor pro třídu E-1400, rozhodl jsem se „stovku“ vyzkoušet a absolvoval obě kategorie. Díky podobné koncepci obou aut s pohonem zadních kol, pouze odlišným výkonem, nebylo přesedání jezdecky až tak obtížné. Horší to bylo časově. Přijel jsem shora, ani si pořádně nevydechl, a jel zase nahoru. Času na odpočinek a pokec s kamarády bylo minimum. Proto jsem se rozhodl nadále jet už jen jednu kategorii. „Stovku“ každopádně máme pořád doma. Loni s ní jel táta závod v Mostě. Také letos se s ní on nebo bratranec Martin Maderák asi někde svezou. Určitě něco vymyslíme.“

Zmiňuješ tvého bratrance Martina Maderáka, který se poslední roky ze závodních tratí vytratil. Neplánuje návrat?

„To je otázka spíše na něj. Nicméně to nepředpokládám. Samozřejmě po závodech pořád pošilhává. Jeho swift však už tehdy byl poměrně zastaralý a tento handicap Martin nahrazoval svým nasazením a jezdeckým uměním. Kdyby se vrátil, asi by měl představy o jiném autě. Nicméně má rodinu a priority tedy jinde.“

Občasným účastníkem závodů EDDA Cupu je také tvůj kamarád a dlouholetý profesionální hokejista Jan Alinč. Máš nějaké informace, zdali ho letos na trati uvidíme?

„Honza k autům inklinuje dlouhodobě. Postavil úplně stejnou „stovku“ jako já, jen ta moje je červená a jeho modrá. Myslím, že v Mostě pojede určitě. Mimochodem právě za mostecké áčko ještě loni hrál 1. WSM ligu.“

Ty ses vedle vrchů začal věnovat i Revivalům.

„Poprvé jsem jel loni Prahu se Škodou 120S bez rámu. Pořídili jsme jí někdy před deseti lety od bratří Petra a Tomáše Mičíkových z Mladoboleslavska. Dlouho nám stála v garáži. Když jsme jí konečně trochu zprovoznili, rozhodli jsme se vyrazit s ní na Revivaly. Ty vždy na jaře a podzim patří k zábavě party okolo Edy. Táta řídil, já navigoval a vybrané speciálky jsme se prostřídali. Je úžasné setkat se s českými i zahraničními legendami. Vždyť loni Prahu absolvovala taková esa jako Stig Blomqvist, Vláďa Berger, Milan Zapadlo, John Haugland, Jani Paasonen a další. Večerní setkání s nimi bývá skvělé.“

Můžeš závěrem přiblížit tvé plány do letošní sezóny?

„Rozhodně si chci závodění užít, jako je tomu každý rok. Je to pro mě odpočinek od každodenní práce. Samozřejmě se zase budu snažit bojovat o příčky nejvyšší. Chtěl bych tímto poděkovat především rodině a firmám Sklenářství Kos, Protlum, HBprint2, Elektro Zdeněk Michalička a Mijava zámečnictví za podporu. V předběžném kalendáři je nový kopec Jemníky na Mladoboleslavsku a vrátit by se měl Beroun. Tím to bude atraktivnější. Sice tvrdím, buďme rádi za každou trať a možnost závodění, ale jejich občasná obměna určitě neuškodí a má velký vliv na rozvoj jezdců.“

Vlastimil Resl

Foto: Robert Balcar