Nenápadná hvězda

medailonek Jiřího Jupy

Konečně se podařilo dostat na start závodu EDDA Cupu významnou personu našeho motoristického sportu Jiřího Jupu, i když „jen“ v roli předjezdce, kdy se v rámci testování Chevroletu Corvette připravovaného týmem Luka motorsport sveze na Zbraslavi.

Když se poprvé objevila informace, že se Jirka objeví na závodě EDDA Cupu, někteří účastníci vzpomínali, kde se s ním potkali poprvé, kde s ním v autech závodili.

Já si ale Jirku pamatuji v době, kdy neměl řidičák na auto a byl považován, díky svým výkonům oprávněně, za velký motokrosový talent. Navštívil jsem jej v jeho firmě v Družci a zavzpomínali jsme na jeho začátky. K motoristickému sportu se dostal už jako dítě, Jiřího tatínek sám závodil s formulí Škoda a Easter a tak jej Jirka od mala doprovázel na závodech.

Na své vlastní začátky v motoristickém sportu Jirka vzpomíná: „V devíti letech jsem dostal svou první motokrosovou motorku, tenkrát se ale mohlo oficiálně závodit až od šestnácti let, takže jsem se na ní jen proháněl a učil se. Hned v šestnácti letech jsem nastoupil do motokrosového přeboru, který jsem vyhrál a postoupil do malého mistráku, kde jsem skončil třetí. Trénoval a závodil jsem na starší Suzuce, jen tenkrát jsme museli používat české motory, takže jsem trénoval se Suzukou, na oficiální podnik jsme dali motor z „čízy“ a já ho mohl přetrhnout, když jsem chtěl, aby to jelo, jak jsem byl zvyklý. Po postupu do mistrovství ČSSR mne vybrali mne do střediska vrcholového sportu, kde bych měl materiální zabezpečení o jakém se mi jako normálnímu klukovi ani nesnilo. Měli ovšem jednu podmínku, táta by musel vstoupit do strany. Jak pro mě dělal hodně, vlastně všechno co mohl, tohle byla mez, kterou překročit nemohl a já si ho za to vážím. V motokrosu jsem tak skončil.“

Tví soupeři z EDDA Cupu si Tě ovšem pamatují už s autem na závodech do vrchu. „Když jsem konečně získal v osmnácti řidičák na auto, pořídili jsme Škodu 130 L/A se kterou jsem začal poznávat taje závodění s autem a až do vojny jsem strávil několik úspěšných sezón s touhle stotřicítkou a na vojnu jsem odcházel jako mistr ČSR. Během povinné vojenské služby jsem závodit nemohl, ale pořídili jsme domů formuli Škoda po I. Palmim a po návratu do civilu jsem hned vyrazil na svůj první závod s formulí, s kterou jsem neměl žádnou závodní zkušenost. Hned v tom prvním závodě jsem se kvalifikoval na čelo startovního pole, po startu jsem nějak všem ujel a to mi vydrželo až do cíle, ale vlastně jsem si nezazávodil :-) Podobný průběh měly i další závody. V posledním závodě už jsem měl jistotu, jestliže skončím do pátého místa, že vyhraju celkově. Jenže jsem na startu špatně zařadil a z roštu odjel jako desátý.“

A podařilo se ti do konce závodu na to páté místo dostat? „No, vlastně jsem ten závod ještě vyhrál, ale konečně to byl pořádný závod, který jsem si užil a parádně si zazávodil!“ Aha.

Po zisku titulů mistra republiky na okruzích a mistra republiky v závodech do vrchu jsi se dostal do týmu Mičánek – motorsport. „Tam jsem s Reynardem při pouhých třech startech získal třetí místo v Mezinárodním mistrovství ČR formule 3.

Po angažmá u Jiřího Mičánka jsi se dostal k Josefu Křenkovi. „To bylo velké štěstí a J. Křenkovi jsem vděčný, že jsem mohl dále závodit. Týmu jsem se odměnil pěti vítězstvími ze šesti startů z celkového počtu deseti závodů v sezóně a ziskem druhého místa v celkovém hodnocení okruhového poháru Škoda Pick-up Freestyle.

Pak jsi se zase věnoval vrchům na starším BMW a ve skupině A tě překonal jen mistr Evropy Otakar Krámský. Pak jsi střídal různé vozy, okruhy a kopce, občas Tě zbrzdilo zranění, občas chyběly finance, ale přesto jsi dokázal získat prvenství v kategorii cestovních vozů A 2000 v závodech do vrchu, vícemistra v národní formuli na okruzích a v roce 2005 jsi se stal mistrem v závodech do vrchu ve skupině M s Octavií. „ S tím autem mě to opravdu bavilo, byla to Octavia postavená ala „DTM“ v týmu Křenek motorsport, seděl jsem v něm uprostřed a závodění s ním si opravdu užíval. Kromě toho jsem během tří sezón závodil s cupovou Octavií v závodech Octavia cupu v době jeho největšího rozkvětu. Startoval jsem u Milana Maděryče v týmu Bohemia Racing Team, několikrát jsem vystoupil na stupně vítězů, v roce 2003 mi celkové vítězství uniklo jen velmi těsně.“

Po konci závodní kariéry jsi ale motorsport úplně neopustil. Pokračovala Tvoje spolupráce s týmem Křenek motorsport, kde jsi působil jako testovací jezdec. „Nejen testovací jezdec, předával jsem zkušenosti adeptům na závodění. Například jsem uvedl do motorsportu Petra Fulína, když si pořídil první závodní auto, Octavii, byli jsme s ním poprvé na Hockenheimringu, kde J. Křenek školil jeho mechaniky a já ukazoval závodění Petrovi.“

Když vidíme kam to P. Fulín dotáhl, tak jsi asi dobrý učitel:-) Jak si vedeš ve výchově dvou synů? „Hele, to je marný, zkoušeli to na Comerech, jsou šikovní, šlo by jim to, ale netáhlo je to, tak jsem je dál nenutil. Jeden syn si vybral tenis, baví ho to a to je hlavní.“

A na konec, jak se těšíš na Zbraslav? „Pojedu v rámci testování a přípravy vozu s Corvettou týmu Luka Motorsport jen demonstrační jízdy, ale hlavně se těším na kamarády s kterými jsem na kopcích začínal, třeba Míru Černého i Edu Pateru a na atmosféru, o které jsem slyšel, že v EDDA Cupu panuje, na závod do vrchu se vracím po třinácti letech“ Tak doufám, že si to na Zbraslavi užiješ a jsem rád spolu s organizačním týmem EDDA Cupu, že Tě budeme moci u nás přivítat.

Jarda Malík