Hned první fotografie je velmi smutná, mezi námi je již pouze Honzík Mach...

1. Čenda Čáslavka, jeho odchod mě zasáhl velmi hluboce, ačkoliv jsem ho dříve neznal , během revivalů se z nás stali přátelé, vždy když jel kolem, se stavil na kávu a já hltal jeho neuvěřitelné zážitky z bohaté sportovní kariéry. Během revivalů nikdy neremcal, nikdy nezkazil žádnou srandu a šířil dobrou náladu.
2. Krátce po Čendovi odešel i jeho dlouholetý spolujezdec Josef Třešňák, i on si revivaly užíval, umístění pro něj bylo druhořadé.
3. Petr Dvořák v počátcích revivalů byl v organizačním týmu, ale vždy ho to táhlo ještě na trať, většinu revivalů absolvoval vedle Honzy Macha. Velmi nám pomohl s kontakty na bývalé posádky. Např. Pepu Kadeřábka jsem do té doby vůbec neznal, přiznám se...
4. Pepa Sítník velmi pomohl pořadatelům při prvním ročníku směrem Teplice. A to jak kontakty, tak materiály, zejména k historii Rallye Teplice. Spolu jsme i projížděli bývalé RZ, po kterých pak byly průjezdy. Několikrát také startoval se svým dobovým jezdcem, Tomášem Hankem.
5. Zdeněk Křivohlavý, kluk, který se stále usmíval. Moc si revivaly užíval, většinou startoval s Pavlem Šlemínem.
6. Mirek Hlavatý, bývalý autokrosař, odešel velmi mlád. Se synem patřili k pravidelným a úspěšným účastníkům revivalů.

Myslím, že k vzpomínce se hodí i text dopisu, který nám před časem zaslal Jiří Moskal -

Primárně určeno kamarádům, kteří pomáhají při akci!

V letošním roce je to pět let, kdy jsem se prvně zúčastnil jako spolujezdec Dmitrye Martyuka svého prvního revivalu. Za tu dobu tým kolem Edy Patery ušel velký kus cesty a dokázal, že je tím pravým pro pořádání takovýchto společenských akcí. Říkám schválně společenských, protože to co Eda používá při našich setkáních z akcí sportovních má sloužit pouze pro zpestření, nikoli k dosažení maximálního výsledku. 
Když si představíte průměrný věk účastníků, tak je jasné, že jejich zlatá éra je již stejně dávno ta tam. Většina z nás je dnes daleko více nostalgiky než závodníky, takže spíš než na výsledky show sections vzpomínáme při večerním posezení na to co bylo před dvaceti, třiceti lety. To je na tom nejlákavější a nejpěknější. Je skvělé, že se v posledních letech konají tyto akce jako memoriály těch z nás, kteří pro automobilový sport mnoho udělali a již nás sledují z motoristického nebe.
Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se stát, že současní aktivní jezdci nebudou v budoucnu vědět, kdo byl Dalibor Janek, Josef Sitnik, Miroslav Čáslavka a řada dalších, na které se při setkáních vzpomíná. A jak je známo, ten, kdo nezná svojí historii, jakoby nebyl. Proto bych chtěl ještě jednou poděkovat Edovi, lidem kolem něj i jeho obchodním partnerům, za to, že pro nás připravují takové krásné společenské akce a popřát všem organizátorům i účastníkům ještě hodně zdařilých ročníků.

Jiří Moskal

Omlouvám se, pokud jsem na někoho zapomněl. Eda Patera