Jelikož jsem byl čtvrtý já, přejdeme k pátému v absolutním pořadí, tím je Martin Zelenka, příjemné překvapení posledního ročníku Edda Cupu.

 Kdy jsi přičichl k motorismu?

Rozhodně když mi bylo hodně málo, díky tátovi. Jezdili jsme se dívat často na rally a od mala mě tato disciplína fascinovala. Teda pamatuji si, že jsem si musel zacpávat uši, ale stejně jsem to zbožňoval. A poprvé kdy jsem mohl něco zkusit řídit, bylo zhruba v 7 letech motokrosová padesátka. A taky určitě nemůžu opomenout, že se mi vždy na dílně líbila pěkná auta nebo motorky.

Kdy jsi poprvé vyrazil za autosportem?

Tak kdy poprvé si přesně nepamatuji. Ale rozhodně to je buď Rally Šumava nebo Rally Český Krumlov a jak jsem zmínil, moc let mi nebylo. V paměti mi ještě utkvěla Rally Příbram, kam jsme taky jezdili pomalu každý rok a zde si poprvé vybavuji pana Gottfrieda, tuším rok 1999 nebo 2000, díky kterému jsem se mohl dostat i blízko k ikonám tohoto sportu.

Který kopec si navštívil jako první?

Tak to si pamatuji úplně přesně, Koráb 2017. Upřímně, nikdy jsem se o závody do vrchu jako divák moc nezajímal. Na Koráb jsem se dostal úplnou náhodou, díky setkání s p. Gottfriedem na rally Český Krumlov, kde nám nabídl, ať se přijedeme podívat. A zde mě uchvátilo jedno auto – Saxo.

A Tvá první aktivní účast?

Vrchlabí 2017 s vypůjčením Saxem od Eddy, kde jsem poprvé vůbec mohl jet s autem na uzavřené trati.

Součástí Edda Cupu jsi od?

Od roku 2018 ve třídě N1600.

Který kopec Ti sedí nejvíce?

Z mého pohledu Horní Jířetín. Trať, která je technická i rychlá. Loni to byl i jediný závod, kde jsem aspoň trochu dokázal potrápit Jardu Fikotu. Dále se mi líbí Zbraslav a Radotín, na kterých se mi v loňském roce moc nedařilo, ale svým charakterem mě baví. Preferuji spíše tratě v takovém ¨rally¨ stylu, možná i díky autu ve kterém jedu, ale i rychlé jako Prachatice, které jsou pro mě téměř domácí závod.

Co bys zlepšil v Edda Cupu?

Jak se říká, vždy je co zlepšovat. Ale za mě osobně ani nevím co.

Tvůj názor na revivaly?

Revivaly jsou super. Možná se mi i někdy podaří si zorganizovat čas a udělat auto, se kterým bych se ho mohl také zúčastnit.

Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče autosportu?

Nejdříve přání, které jsem měl a to vůbec možnost nějakým způsobem závodit. To se mi splnilo a nesmírně si toho vážím. Dále je to vše něco navíc. Ale samozřejmě, že si člověk stanoví další přání. Těch je asi mnoho, některá jsou reálná, některá už spíš sen. Rozhodně bych se chtěl někdy postavit na start nějaké soutěže rally. V závodech do vrchu postavit opravdového ¨závoďáka¨ do skupiny E. Never give up, tím se řídím.

A na závěr, co plánuješ na příští rok

Momentálně nedokáži přesně říct. Asi nejvíc pravděpodobné je, že budu pokračovat ve třídě N1600 a budu se snažit posunout svoje časy zas o něco dále. Ale možné je vše i varianta do třídy E existuje. Rozhodně závodění nechci zanechat, vše je o financích, tak uvidíme.

A závěrem bych chtěl poděkovat hlavně své přítelkyni a rodině za podporu, trpělivost, psychickou podporu a finance. Dále Jakubovi Vodičkovi za pomoc celkově se servisem auta, švagrovi Vaškovi, který mi věrně drží místo na každém závodě a velkou měrou se podílí na fungování auta. Nejvíce tátovi bez kterého by tohle vše nebylo možné, sponzorům za podporu a lidem kteří mi věří, pomáhají a fandí.