Šestá skončila soutěžácká legenda z Plzně, Ladislav Kopelent. Mj. absolutní vítěz proběhlé Rallye Berounka Revival :-)
Edda Cup 2019
Kdy jsi přičichl k motorismu?
Bylo to někdy před více než padesáti lety na velké zahradě u mého strýce, kde mě táta nechal svézt v zánovní Škodě 1000 MB vyrobené v roce 1965. Pod zadkem jsem měl polštář a na trať, kterou jsem si vytýčil mezi ovocnými stromy, jsem hleděl mezi palubní deskou a horním kruhem volantu, na pedály jsem dosáhl špičkou nohy. Na svoji první jízdu autem jsem čekal dlouho, protože strejda Eda, bratr mého táty, prohlásil, že mě nechá svézt, až poseká trávu na zahradě. Několikrát jsem proto byl vizitýrovat, jestli je tráva posekaná. Konečně byla a hrábě z naší zahrady pro mě nebyl cizí pracovní nástroj a tak po shrabání sena jsem si prošel dráhu, stejně jsem potom jezdil jinudy. Po nějaké době mě táta pro nedodržení tratě vyloučil se slovy: „Dobrý, tak to stačí, taky musíme dojet domů, ty tady projezdíš celou nádrž benzínu.“ V té době mě ještě máma neříkala, ať toho závodění nechám, že jsem na to starej, což od ní slýchám posledních dvacet let.
Kdy jsi poprvé vyrazil za autosportem?
Byla to Vltava, ale ve kterém roce to bylo už nevím, byl to začátek sedmdesátých let, pamatuji si, že tam jel Walter Röhrl a Sandro Munari s Lancií Fulvií. O Lancii básnil můj spolužák ze základní školy v Sušici, kudy tehdy Vltava projížděla, při vyučování ve škole tak vehementně, až jsme oba dostali poznámku za vyrušování. Učitelka neměla vůbec pochopení, že Munari s Lancií vyhrál RMC.
Který kopec jsi navštívil jako první?
První kopec jsem navštívil s vozidlem Škoda 120 LS v roce 1989, byl to závod do vrchu Plasy. Jirka Hasman mi na tuto akci půjčil kola s pneu Barum OR 43 Racing. Při prvním pohledu na ně, mě jímala hrůza, jezdit na nich na nově položeném asfaltovém koberci. Gumy se tvářily, že jsou spíš vhodné na šotolinu, než na asfalt. Nakonec se na nich dalo jet i se soutěžním autem rychleji než někteří vrchaři na odpovídajících pláštích. Půjčené pneu byly rozhodně lepší než ojeté protektory Barum OR 6.
Tvá první aktivní účast?
Prvně jsem se aktivně účastnil na Rally Plzeň 84, kterou pořádal mateřský autoklub AMK Plzeň – střed. Vyfasoval jsem žlutý praporek a šel jsem jako pořadatel do legendární „Višňovky“, před nájezd do ní. Do té doby bych tomu nevěřil, že ve druhých průjezdech při brzdění pískají na ujeté hlíně pneumatiky. Podnik vyhrál z místního AMK Petr Šedivec s Jardou Maříkem, při tomto podniku nedokončila skoro polovina posádek. Za volantem Škody 120 jsem jel o nějaký rok později Rally Pačejov.
Součástí Edda Cupu jsi od?
V roce 2012 jsem měl tu čest soupeřit s Mírou Černým, Honzou Reissem, Lukášem Kubíčkem, Martinem Maderákem, Radimem Machem a s dalšími kvalitními soupeři. Startoval jsem s Felicií KIT-CAR, byla trochu těžší než auta soupeřů, ale měla dobré jízdní vlastnosti. Tam jsem zjistil, že hmotnost je na ZAV hodně rozhodující faktor. Kolikrát rozhodovalo několik desetin vteřiny o výsledku, byla to nejvyrovnanější třída s urputnými boji o každý metr tratě a každý zlomek sekundy.
Vystřídal jsi mnoho aut, na které vzpomínáš nejraději?
Nejraději vzpomínám a nejlépe se mi jezdilo se Škodou Felicií KIT CAR, to bylo opravdu závodní auto dokonale vymyšlené ve Škodě Motorsport. S tímto autem jsem měl i nejlepší výsledky v rally. Na vrchy je škoda originální auto zničit odtučňovací kúrou. Chtěl bych postavit repliku Felicie KIT CAR 1600 do současně nejexcelentnější třídy E-1600. Originál KIT by bylo výborné náčiní ve skupině F historických aut na rallye.
Který kopec Ti sedí nejvíce:
Nejraději mám Jiřetín, je to technicky náročná trať. Sice letos jsem byl trochu rozčarovaný první závodní den z výkonu čerstvě pořízeného motoru, který nejel a všude z něj tekla emulze z výdechu z karteru. Přes noc jsem vyměnil motor za můj původní, který má za sebou třetí sezonu a čas byl hned lepší. Pět vteřin zlepšení na kopci, kde se řeší desetiny je dost problém, který nenasvědčuje na jezdeckou neschopnost, velmi výrazně poukazuje na nekvalitu motoru.
Co bys zlepšil v Edda Cupu?
Já mám takovou zkušenost, že čím víc se něco zlepšuje, tím víc to nestojí za nic. Pokud by někdo chtěl, měl chuť, odvahu, tak by mohl vyhlašovat kromě juniorů do 25 let také starší dorostence řekněme od 55 let, nebo veterány od 60 let. V minulosti jsem jezdil závodně na kole a jeden s cyklistů se chlubil, že již jezdí za veterány, že už mu bylo 35 let.
Tvůj názor na revivaly?
Kladný, což je patrné z mých účastí od druhé akce, o té první jsem psal článek a kolega fotograf Petr Šedivec akci fotil. Odkaz zde https://www.ewrc.cz/clanek/15478-zapisnik-ladi-kopelenta-rallye-berounka-revival/. V té době jsem byl členem redakčního týmu na eWRC a občas jsem něco napsal. Různé keci od kláves v diskusích pod články mě přiměli psaní nechat. Revivaly jsou akce podobného charakteru dob dávno minulých z 60 a 70 let, kde se i přejezdy jezdily na rozpis. Tady je to ještě náročnější, jede se pouze podle posádkám neznámého slepého šipkového itineráře a stále se něco během jízdy děje, posádka musí být pořád ve střehu.
Máš ještě nějaké nesplněné přání, co se týče autosportu?
Přál bych si, aby autosport měl v naší zemi náležité postavení jako jiné sporty a nebyl pouze popelkou a trpně trpěn. Aby se organizované skupiny v autosportu nemuseli podřizovat jednotlivcům v jejich rozmarech a neochotě obětovat zlomek svého pohodlí ve prospěch zájmové činnosti jiných.
A na závěr, co plánuješ na příští rok?
Na příští rok plánuji pokračovat s Peugeotem 106 S16 ve třídě N 1600, do prvního závodu v Mostě hodlám opatřit auto nově postaveným motorem. Přes zimu budu trénovat v Sosnové na autodromu, abych nezapomněl točit volantem a šlapat na pedály. Také máme v plánu se spolujezdcem Vladimírem Rajnochem účast na RPR a RBR s legendární Škodou 130 RS. Peugeota jsem nabídnul synům Martinovi a Petrovi, také dceři Zuzaně, pro účast v Edda Cupu ve třídě Saxo Cup. Martin v této třídě má již nějakou zkušenost i výsledky z roku 2018, kde obsadil celkově třetí místo, také se zmínil, že by o svezení měla zájem jeho dcera Monika. Rozhodnutí a přístupy nechám na dětech a vnučce. Plán není dogma, co není může být a naopak