Odposlechy už i v motoristickém sportu?

Už jsme si zvykli, že se na veřejnosti objevují záznamy soukromých rozhovorů nejrůznějších aktérů, ať už přepisy odposlechů bezpečnostních složek, soukromé nahrávky, nebo rozhovory zachycené na stále zapnuté televizní mikrofony.

Zpravodajský web outsider.cz přinesl další takový přepis záznamu, jehož část jsme se pro dnešní den rozhodli také zveřejnit na našich stránkách.

Nahrávka vznikla v restauraci v reprezentačním paláci motoristické organizace v Zapletalově ulici v Praze 1.

Aktér č.1: „Když jsme se tu tak úplnou náhodou sešli, mohli bychom si promluvit o těch automobilových závodech a dát si pár chlebíčků.“

Aktér č.2: „To není špatný nápad, zrovna jsem se vrátil z Paříže a s Jeanem Todtem, mým kamarádem, jsem taky mluvil o závodech.“

Aktér č.3: „No, já závody jezdím i pořádám…“

Aktér č.1: „Že vám skáču do řeči, to nás tady všechny pěkně štve, á už se nesou chlebíčky.“

Aktér č.3: „Ale vždyť se nemusíme štvát, můžem se dohodnout a dát se dohromady, ať ty závody k něčemu jsou.“

Aktér č.2:“ To není špatný nápad, v Paříži jsem Jeanovi taky říkal, že hádat se nemá cenu.“

Aktér č.1:“Tyhle humrový mám rád(další záznam nesrozumitelný, protože mluví s plnou pusou)

Aktér č.2:“Cože?

Aktér č1: „Říkal jsem, pojďme si tedy promluvit jako rozumný lidi, hm, tady ten s uheráčkem taky není špatnej.“

Aktér č.2: „Jean mě v Paříži pozval na ústřice.“

Aktér č.1: „Ústřice, ústřice, to bych musel aspoň dvakrát zdražit licence, abych si mohl dávat ústřice.“

Aktér č.3: „Co teda ty závody?“

Aktér č.1: „No jasně, když už jsme se tady sešli u těch chlebíčků, tak bychom mohli opustit formality. Kluci, já jsem Roman, ale klidně mi říkejte prezidente.“

Aktér č.2: „Já jsem Olda, ale prezidente říkejte mně, říkáme si tak i s Jeanem v Paříži.“

Aktér č.3: “Já jsem Eda a říkejte mi Edo.“

Prezident Roman: „Edo, víš, mi teď s těma závodama máme trochu problémy. Zvlášť s těma závodama do kopce, to teď jde spíš z kopce. Po tom, co nás všechny podtrhl Hušák s tou Sportkou, já jsem mu teda do poslední chvíle kryl záda, ale když už naposled nezaplatil chlebíčky, tak jsem mu do nich zapíchl fleret, na to jsem byl přeborník, to se nezapomíná, fleret, kord, jó, to byly časy, ještě dneska hodím šavli jako olympionik. No, tak teď, když nemáme prachy ze Sportky, tak je to špatný. Odkud bereš prachy ty, Edo? Kde bereš na chlebíčky a na chlast?“

Eda: „U nás se nepije žádnej chlast, my pijem becherovku a na žízeň máme Svijany.“

Prezident Roman:“To je divný.“

Prezident Olda:“My s Jeanem pijem pravý šampaňský a druhej den ráno evianku.“

Eda:“K těm závodům, tedy bych chtěl říct..“

Prezident Olda:“Že ti skáču do řeči…“

Prezident Roman:“Že já skáču do řeči tobě…“

Prezident Olda:“Hele schovej ten meč, Jean v Paříži má větší a ostřejší.“

Prezident Roman:“To je kord, ty ignorante.“

Eda:“Ty závody…“

Prezident Roman: „Že tě zase přerušuju, ty tvoje závody mě pěkně štvou. Neslyším nic jinýho, jen Edda cup tohle, Edda cup tamhle, furt mi na chodbě před mou prezidentskou kanceláří někdo brečí, třeba Vojáček, proč nemůže startovat u Patery, že ho chtěj vidět jeho sponzoři závodit na tratích u nás, nebo Adámek, ten taky, přitom ten už by v jeho věku se na to taky mohl vykašlat úplně a dát si pár chlebíčků.“

Eda:“No a proč teda nemůžou startovat i u mě?“

Prezident Roman: “No, proč?“

Prezident Olda: „Proč? Myslím, že by to zajímalo i Jeana, proč?

Eda: „Proč?“

Prezident Roman: „Proč co?“

Eda: „Co proč?“

Prezident Roman: „No, proč? Á sakra, došly chlebíčky.“

Eda: „Pane vrchní, ještě jednu mísu chlebíčků“

Aktér č.4(zřejmě personál restaurace): „K službám, hned donesu.“

Prezident Roman: „Edo, ty jseš opravdovej kamarád, nechtěl bys nakonec pořádat celé mistrovství republiky?“

Eda: „Tak vlastně, já už si mistrovství pořádám.“

Prezident Roman: „No né, já myslel, že bys tam vzal i ty kluky s mejma licencema, rozumíš, ať si taky zajezděj, když je to baví, ha ha ha. Á, pane vrchní, děkujem, tu mísu sem, ták, hezky.(Dál není rozumět, opět mluví s plnou pusou)“

Prezident Olda: „Já bych ti taky mohl poslat pár lidí s mejma licencema.“

Prezident Roman: „Ty žádný licence nevydáváš.“

Prezident Olda: „Jean říkal, že klidně můžu.“

Eda: „V tom, žádnej problém nevidím, u mne můžou jet všichni.“

Prezident Roman: „Počkej, to přece nemůže bejt tak jednoduchý.“

Eda: „Je.“

Prezident Roman: „To ale přece nejde, musíš přece něco řešit, vydávat nařízení, změny nařízení, změny změn, doplňky změn, …“

Eda: „Nechci ti skákat do řeči…“

Prezident Roman: „ale povedlo se ti to…“

Eda: „Chtěl jsem ti říct, že tohle mě nebaví, já jen dělám závody.“

Prezident Roman: „Takže nebude žádnej problém, když budou mnou licencovaní lidi závodit u tebe?“

Prezident Olda: „Já s tím taky žádnej problém nemám, ještě zavolám Jeanovi…, hele proč zase vytahuješ ten meč?“

Prezident Roman: „Už jsem ti jednou řekl, že je to kord, a začínám být trošku alergickej na jméno Jean!“

Prezident Olda: „Hele nežárli, Jean mi říkal…, áááu, ty vole, vždyť to má ostrou špičku!“

Prezident Roman: „Promiň, občas mi to ujede. Abychom se vrátili k těm závodům, myslím, že se mi to podařilo geniálně vyřešit.“

Eda: „Snad nám.“

Prezident Roman: „To jistě, vyřešil jsem to já. Prostě od teď budou moct jezdit lidi s licencí z tohohle baráku i u tebe a je to. A kdyby někdo držkoval, tak ho pošli za mnou. A tomu klukovi Drástovic a Čermákovic, bysme mohli poslat nějaký chlebíčky, aby se jako nezlobili, anebo ne, oni to pochopěj, doba je těžká i pro prezidenty. Teď mne napadla ještě jedna věc. Lidi maj pořád plno keců, co se stalo s Pražským rallysprintem, Strahov bejval obsypanej, a teď prej Chuchle nestojí za nic, příště si snad vypůjčí stan od starýho Berouska a bude se to jezdit v něm. A ty děláš závod v Radotíně, jezdili jste v Chuchli, ze Zbraslavi na Točnou, já jsem to sledoval, neboj se, taky jsme se ti, ještě než jsme se teď stali kamarády, snažili hodit pár klacků pod nohy, ale ty jsi potvora, vždycky se ti to nějak povedlo. Nechtěl bys teda zkusit udělat i ten rallysprint, aby to byl opravdu rallysprint?“

Eda: „ No, sice mám dost práce s Edda cupem a s revivlama, ale zkusit bych to mohl.“

Prezident Roman: „Hele ty revivaly, to je taky něco, zvlášť, když to startuje na Václaváku a pak mi to tu projíždí pod voknama. A že prej tam startujou samý legendy? To je nějaký divný.“

Prezident Olda: „ Taky si myslím, že s těma legendami je to divný. Říkal mi Je..ehm, jeden kamarád z Francie, že jsem taky vlastně i pro něj legenda a při tom, jsem na žádným revivalu nestartoval“

Prezident Roman: „Přesně, já taky ne. A při tom, některý mý činy legendární rozhodně jsou.“

Eda: „Žádný problém, dokonce teď když jsme se tak skamarádili, mohli byste utvořit společnou posádku, mimochodem ve své sbírce prezidentské auto mám, tedy to, které jezdilo v prezidentské kampani.“

Prezident Roman: „To by nakonec šlo.“

Prezident Olda: „Já jsem pro, ale necháš doma ten meč.“

Prezident Roman: „Je to kord, kord, kord.“

Prezident Olda: „Au, au, au, to píchá.“

V tomto místě bohužel odposlech končí, neboť ve štěnici se poróchala elektrónka E-13 z podniku Katoda Olomóc.

Hezkého Silvestra všem!

                                                                    Jarda Malík