Tomáš Kučera: „Mokro mi vyhovuje!“

Letošní rok výrazně ovlivňuje celosvětová pandemie koronaviru a týká se to pochopitelně i motoristického sportu. Seriál závodů do vrchu EDDA Cup však proběhl téměř plnohodnotně a většinu závodů absolvoval i Tomáš Kučera. „Nějaké absence nicméně byly. Když sezóna začínala, první vlna pandemie už byla v plném proudu. To znamenalo omezení rozpočtů pro naše partnery, mnohdy i o polovinu. Proto jsem se rozhodl také já omezit rozpočet na závodění a odjet zhruba padesát procent závodů,“ vysvětluje liberecký pilot příčinu, proč se letos nezúčastnil všech podniků. Ty dva úvodní navíc neměl k dispozici svoji tradiční techniku.

„Můj ostrý Lancer procházel přes zimu velkou repasí. Byl rozebrán do šroubku. Velkou péči si žádala karosérie, která si to po všech těch šťouchancích za několik let zasloužila. Do kupy jí dával bývalý soutěžák a špičkový karosář Mira Březík. Výsledek je vynikající. Zabralo to ale dost času a já tudíž musel jet první dva podniky, Kdyni a Radotín, s bílou tréninkovou „devítkou“. Ta však na absolutní špičku technicky ani výkonově nemá. Úspěchem tak byly výsledky do desátého místa,“ vrací se k úvodu sezóny pilot, který se ostrého Mitsubishi v barvách pivovaru Svijany dočkal na slavném slovenském vrchu Baba. „Zde se jel EDDA Cup poprvé. Na člověka tam hned dýchne tradice dlouholetých závodů včetně mezinárodních. Skvělé je zázemí v lomu. Také pořadatelská parta prokazovala velké zkušenosti. Pro nováčka to každopádně je těžký kopec kvůli jeho délce a střídání podobných zatáček. Jsou hodně na srdce. Když do nich nevidíš a letíš naplno, je to největší adrenalin. Za celou dobu se mi nepodařilo zcela zapamatovat trať. K vítězství mi napomohl déšť. Mokro mi vyhovuje.“

Tomáš poté vyhrál sobotní závod v Mostě, kde v neděli skončil čtvrtý. Následně vynechal Telnici. „To byla jedna ze zmiňovaných plánovaných absencí. Závod navíc kolidoval s parkurovými závody úrovně CSIO v Chuchli, kterých se zúčastnila má dcera. V konkurenci českých olympioniků se jí podařilo umístit v první desítce,“ neskrývá spokojenost hrdý otec. Ten se za volant Lanceru vrátil na Benecku. Zde sváděl boje o vteřinky se svým letitým rivalem Tomášem Koškem a oba si připsali po jedné výhře. „Mě se podařilo vyhrát sobotní závod. Opět mi napomohlo mokro po průtrži mračen. S Tomášem máme přibližně stejně výkonnou techniku, ale v některých detailech odlišnou. Já mám třeba jinou převodovku a větší průměr kol. Mokro mi podvědomě vyhovuje, více cítím chování auta. Oproti suché trati se nejede tak rychle a na manévry je o něco více času.“

Mladoboleslavské Jemníky byly pro Tomáše hodně specifické. „Sobotní závod jsem vynechal vzhledem k účasti na svatbě syna jedné mé kamarádky. Na neděli jsem se přijel spíše jen zúčastnit. Tomáš Košek měl trať z předchozího dne již najetou a pro mě bylo druhé místo maximem,“ uznává realisticky Tomáš. A povídání končí svými plány do nadcházející sezóny. „Vidím to na podobný scénář jako letos. Odjet zhruba polovinu závodů. Když omezujeme sponzoring v oblasti dalších sportů, přijde mi logické zkrátit si také rozpočet na vlastní závodění. Každopádně i z pohledu pivovarnictví doufám v brzký návrat do normálu a zachování klasických českých hospod. Přece jen to má jinou kulturu, než chodit na pivo k sousedovi do garáže.“

Vlastimil Resl

Foto: Robert Balcar