Začínáme seriál rozhovorů s účastníky jarního revivalu, jako první Vám představíme jednu z největších žijících legend československého autosportu, tím je všeuměl Jiří Moskal

1. Můžeš se krátce představit?

- Jiří Moskal, 72 roků, Zasloužilý mistr sportu, Jablonec nad Nisou,

- technik LIAZ Jablonec nad Nisou,

- svatba 1969, manželka Elena, spolužačka ze SVVŠ(gymnázia), Mistr sportu, účastnice OH 1968 v Mexiku a 1972 v Mnichově ve volejbale

- dvě děti, dcera Elena(50) a syn Jiří(44) -pravidelný účastník revivalů

- velkou radost mi dělají všechna vnoučata a pravnouček, od Elenky Eliška(26)-maminka pravnoučka Matěje(3) a od Jiřího Františka(12) a Honzík(10)
- co se týká koníčků, tak to v mládí byly lyže, jízda na koni a kanoistika, potom 21 sezon auta, dalších 20 let znovu koně a v současnosti opět auta

2. Jaké byly tvé začátky v autosportu?

Na vojně v roce 1968 jsme se domluvili s mými mazáky, Pepou Světlým a Rudou Chladem, že po návratu z vojny začneme závodit. Já šel z vojny ještě dřív jak oni, v květnu 1968. V červnu jsem nastoupil do LIAZu. Po otci, který mi zemřel měsíc po maturitě zůstala v rodině Škoda Octávia Super a tu jsme s Pepou začali v zimě 1968 připravovat na další sezonu, kdy jsme museli absoluvovat nějaké mototuristické soutěže a nasbírat body, abychom získali licenci III.VT.

To se nám povedlo. V roce 1970 jsem mohl díky mamince zakoupit nový Renault R8 1100cmm a stím jsme jeli již nějaké oblastní soutěže. Spolujezdce mi dělal můj velký kamarád Pavel Klus a někdy Pepa Světlý. Na sezonu 1971 jsem opět díky mamce koupil opravdový závoďák. Přestavěnou Škodu Studio B5 na A2 1000. Soutěže byly pro nás moc drahé a často jsme měli poruchy, takže jsme přešli na kopce. Ještě v roce 1971 jsem v oblastech vyjel dostatek bodů na získání II.VT. V průběhu sezony 1972 jsem si vyjel I.VT. S tímto autem, které bylo považováno za nejrychlejší pětikanál ve třídě jsem jezdil do roku 1974, kdy jsem ho při havárii v Ústí nad Orlicí odepsal. Byla to jedna z mých asi 5-6 havárií ve dvacetijednaleté kariéře. Na sezonu 1975 jsem od Petra Samohýla koupil Škodu 100 A2. Jel jsem oba mistráky a ze 14 závodů jsem jich 12 vyhrál. Byl jsem MR ČSR i MR ČSSR. Potom jsem díky pochopení ředitele LIAZu pana Viktora Koreckého dostal formuli EASTER a s tou jsem závodil dalších deset sezon. V roce 1985 jsem jel svůj první DAKAR a v roce 1987 první závod s tahačem na okruhu. V roce 1987 jsme skončili na Dakaru 3. v klasifikaci kamionů a zvítězili jsme v seriových kamionech. O rok později jsme skončili 2. v kamionech a opět vyhráli seriové. V roce 1989 jsem ukončil aktivní činnost.

3. Co považuješ za největší úspěch, ev. největší zážitek tvé kariéry?

Double v roce 1981, kdy jsem vyhrál s formulí EASTER MR i PMP(Pohár míru a přátelství)

4. Proč vlastně jezdíš revivaly?

Protože se rád občas setkám s kolegy, kteří ještě pamatují časy, kdy člověk soupeřil s kamarády, kteří nadali nic zadarmo, ale pokud prohráli, tak nezáviděli a upřímně přišli pogratulovat a vzájemná pomoc byla prakticky samozřejmostí.

5. Co bys v revivalech změnil?

Bude to znít trochu sobecky, ale asi bych omezil počet startujících. V tomto počtu posádek se často stane, že člověk není schopen ani pozdravit všechny, které by chtěl. Ale jinak patří všem v čele s Edou velký dík, obdiv a uznání, že takovéto akce dokáží zorganizovat.

6. Kdo Ti z legend autosportu nejvíce chybí ve startovkách revivalů?

Těch lidí by bylo víc. Mrzí mě, že přestal jezdit třeba Vašek Polívka, že nejede Karel Jirátko, třeba Baňa Sivík nebo Valda a další. Bylo by dobré vyprovokovat Karlíka Lopraise spolu s Otou Měřínským(ten soutěže jezdil).

7. Jarní revival se pojede směr Liberec po spoustě kilometrů bývalých rally, SSky jsou již známé, která dle tvého názoru bude nejzajímavější?

Myslím si, že hezké svezení bude v Bělé a v Milovicích.

8.Jaké je Tvé závodní auto snů? (třeba jedno pro revival a jedno z celé historie motorsportu, nebo třeba i zatím neexistující?

Vždycky jsem se snažil snít tak, abych si ten sen mohl splnit a to se mi myslím podařilo.