Miroslav Wohanka: „Krkonoše jsou nádherné!“
Miroslav Wohanka dosáhl v rallye mnoha úspěchů. Především coby spolujezdec Vlastimila Havla v továrním týmu AZNP Škoda. Rozhovor s ním však má se soutěžemi jen trochu společného. A začal jsem ho s jeho ženou Ivou, protože Mirek šel přeparkovat auto. A já se ptám jeho manželky, jak prožívala závody.
Iva: „Když jsme se v sedmasedmdesátém brali, závodil pak už jen dva roky.“
Měla jste nervy, když závodil?
Iva: „Ani ne. Jezdil s Vlastíkem (Havlem, pozn. autora) a to byl talentovaný a spolehlivý pilot. Jedině snad, že Mirek nebyl téměř doma. Tréninky, závody, prostě věčně pryč (smích).
Jedním z jejich největších úspěchů bylo druhé místo absolutně na Rallye Škoda v roce 1978. Byla jste tam?
Iva: „Tak to už nevím. Toho roku se nám v květnu narodil syn Martin. Měla jsem ochotné rodiče a máma ho pohlídala, když bylo třeba. Ale tu Škodovku fakt nevím. S Alenou (Havlovou, pozn. autora) jsme občas jezdily na závody a také vyhlášení.“
Do dění vstupuje navrátivší se Miroslav, na kterého míří otázka, jak se mu v dnešní podivné době daří.
Mirek: „Ještě dobře (smích). Většina našich podnikatelských aktivit funguje. Problém je pouze s penzionem na Benecku. Zavřeli nás na jaře a teď znovu. Přitom pro naši oblast je zima klíčovým obdobím. Dokonce máme připravený umělý sníh, pokud pustí lanovky.“
Pojďme k veselejším tématům. Sleduješ současné soutěže?
Mirek: „Samozřejmě. Třeba když se jede Bohemka. Nedávno jsem byl u něj na chalupě navštívit Jirku Syrovátka, šéfa našeho tehdejšího vrchlabského týmu. Strávili jsme příjemné odpoledne vzpomínáním u kafe na motoristický sport před nějakými čtyřiceti lety. Občas se také ozvou fanoušci s žádostí o podpisy. Před měsícem dorazila parta z Německa s hromadou fotografií. Sešli jsme se u Vlastíka, vše jim podepsali a byl prostor i zavzpomínat.“
Jak se daří Vlastíkovi?
Iva: „Nedávno prodělal úspěšnou operaci srdce. Ještě by potřeboval shodit nějaké to kilo (smích).“
Mirek: „Přestal konečně kouřit. A nějaké to kilo by fakt sundat mohl. Každopádně já mám teď ještě jiný a větší koníček než rally.“
Jaký?
Mirek: „Asi před dvaceti lety jsem si udělal pilotní zkoušky na ultralighty. Takže když je hezky, létáme. Kamarád vlastní čtyři letadla a od něj si je půjčuji. Ultralight je celosvětově nejrozšířenější kategorie dvoumístných sportovních letadel. Nejraději lítám nad Krkonošemi a to v každém ročním období. V zimě s lyžemi. Krkonoše jsou nádherné. Skvělé je, že se může i na jejich polskou stranu. Akorát se musí hlídat hranice bezletové zóny. Oproti autu je to obrovský rozdíl. A to hlavně v nutnosti dodržovat celou řadu předpisů, což samozřejmě činím. Létat se dá, za určitých podmínek, téměř v celém Schengenu.“
Ale zpět k motorsportu. Vím, že pomáháš pořádat závody do vrchu EDDA Cupu na Benecku.
Mirek: „Asi před deseti lety jsem zde dělal vedoucího tratě. Tehdy závody pořádal Ota Krámský. Nyní je promotérem Eda Patera. Ota byl nesmlouvavý perfekcionista a závodům rozuměl. Totéž se dá říci o Edovi. Také s ním se spolupracuje velmi dobře. Máme štěstí, že nad závody drží ochrannou ruku i náš starosta Jaroslav Mejsnar. O náš kopec je docela zájem. Je v krásné scenérii Krkonoš. V současné době projevil zájem i Autoklub ČR. Občas to ale skřípe.“
Můžeš být konkrétní?
Mirek: „Jeden benecký občan sepsal petici proti pořádání závodu. Podepsalo jí deset lidí. Tři z toho byli členové jeho rodiny a pět „lufťáků“, kteří nemají na Benecku trvalé bydliště. Zdůvodnil to tím, že po závodech zde zůstává spousta mrtvých ptáčků a odeslal na KRNAP. Mě potom předvolali k vysvětlení. Vysvětlit dobře placeným státním úředníkům, kteří se toho samozřejmě okamžitě chytli, že je to nesmysl, mi zabralo dost práce. A po závodech na mě tento benecký občan podal na Policii dvě trestní oznámení. Po prošetření je však Policie jako nedůvodné odložila.“
Pojďme závěrem zakončit povídání pozitivně. Chtěli byste něco povzbudivého vzkázat motoristickým fanouškům?
Mirek: „Ať už je za námi tohle složité období a fanoušci se mohou těšit na novou motoristickou sezónu.“
Iva: „Ať se mají fanoušci příští rok z čeho radovat.“
Vlastimil Resl