Jak jsme již naznačili, je naší snahou oživit trať bývalého ZAV Semily, který se jezdil na trati Bozkov - Cimbál. Nyní jsou jednání v plném proudu a to i díky nadšení místních fandů autosportu a pamětníků. Málokde máme v počátcích takovou podporu. Musím jmenovat alespoň Jirku Vrkoslava, který bydlí přímo u trati. Není vyloučen závod ještě v tomto roce. Pokud by to vyšlo, uzavírali bychom tímto podnikem sezónu, tedy víkend 2,3.10.2021.
Níže je krásně sepsaná historie závodů na této trati od našeho revivalového kamaráda Pavla Vydry. Za zmínku stojí absolutní vítězství naší legendy Tomáše Hanka v prvním ročníku a několik úspěchů našeho traťového komisaře Jirky Moskala :)
Historie závodů do vrchu v Semilech
Celkem pětkrát se uskutečnily závody automobilů do vrchu na trati Bozkov - Cimbál, Semily.
Poprvé se tak stalo 3. září 1972, kdy se na souboj s časem vydalo sedmdesát jezdců v oblastních závodech. Nejpočetnější třídu A1 1150 vyhrál jablonecký Svatopluk Fantyš, známý rovněž jako hlasatel motoristických podniků. Mezi trabanty byl nejrychlejší Petr Polák a v A2 1000 Roman Rosa z Dukly Nitra. Devátý zde skončil začínající Ladislav Křeček. Vítězem A2 1150 se stal Tomáš Hank a bronz bral Josef Panožka, oba doposud aktivně startující v závodech Edda Cupu. Hank se navíc se Škodou 110L stal i absolutním vítězem, když mimo jiné porazil i prvního v B5 5000 Jindřicha Exnera.
Také druhý ročník se uskutečnil jako oblastní na trati dlouhé 2100 metrů s převýšením 105 metrů/ návrh nové tratě je prodloužen o cca 500m/. Tentokrát se nejlépe vedlo těmto jezdcům – Jaroslavu Ginslovi (A1 1150), Antonínu Abrhámovi (A2 600), Emilu Hokešovi (A2 1000). Tady skončil druhý Jiří Moskal a třetí Ladislav Křeček. Ladislav Bareš získal prvenství v A2 1150 a Pavel Rajtr v B5 5000. Sedmý zde při ojedinělém startu skončil novopacký Milan Junek, vynikající motorář, specialista především na motory Škoda 130 RS. Rajtr vyhrál i absolutně.
V roce 1974 si v Semilech dali „dostaveníčko“ jezdci startující v Mistrovství ČSR. A bylo jich osmdesát čtyři. Á jedničky vyhráli Cyril Svoboda a Miloš Bízek. Mezi vozy Honda a Trabant zvítězil Jan Fiala. O třídu výše vyhrál Petr Samohýl, když druhý opět dojel Jiří Moskal. Vítězství v A2 1150 zopakoval Ladislav Bareš, kterého na stupně doprovodil další liberecký jezdec Vlastimil Tomášek. Jedno z četných vítězství zaznamenal ve třídě A2 1300 Miroslav Adámek. Mezi spidery, i v kategorii formule Easter vyhrál Karel Jílek. Třetí zlatý věnec si pak odnesl i za celkové vítězství. Ve formuli Škoda porazil všechny soupeře Jiří Šmíd.
Federální šampionát vrchařů zavítal do Podkrkonoší poprvé v červnu 1975. V absolutním pořadí vyhrál mezi pětašedesáti jezdci a vytvořil nový traťový rekord Jaroslav Bobek před Karlem Jílkem (vítěz Formule Easter) a Petrem Samohýlem. V kategorii sériových vozů zvítězili Miroslav Brotánek (1150) a Ilja Tomis (1600). Karel Pletka vévodil trabantům a Jiří Moskal se dočkal vítězství v litrové třídě. V A2 1150 skončil opět druhý Vlastimil Tomášek, kterého jen o vteřinu zdolal Břetislav Enge. Jeho týmový kolega Zdeněk Vojtěch bral stříbro za vítězným Brunclíkem v A2 1300. Nejvíce jezdců se tentokrát sešlo ve formuli Škoda a prvenství si do Mostu odvezl Jiří Vančura.
Členové Automotoklubu Technometra Semily připravili závod Mistrovství ČSSR i v roce 1976. A v nejpočetnějším startovním poli v historii tohoto závodu se stal vítězem nejrychlejší jezdec kategorie B6 2500 Miran Velkoborský. Zajímavý výsledek zaznamenal druhý v absolutním pořadí Petr Samohýl, který se stal vítězem obou formulových kategorií, tedy Škoda i Easter. V á jedničkách vyhráli Petr Skala a František Adámek. Pro ASK Stavby Praha vybojovali vítězství Martin Kordač (A2 600) a Miroslav Heřman (A2 1000). Úspěšným závodem byly Semily i pro Racing Team Liberec, když vyhráli Vlastimil Tomášek (A2 1150) a Zdeněk Vojtěch (A2 1300), třetí místa v těchto kategoriích si vyjeli Ladislav Bareš a Břetislav Enge. František Dostál vyhrál třídu A4 1150 a Marián Rajnoha s Alfou Romeo A5 3000. Tím byla historie na zajímavé trati u Semil na dlouhé roky ukončena.
Pavel Vydra
Foto: Archiv autora, archiv Ladislava Bareše