Miroslav Černý je jednou z největších osobností historie i současnosti závodů do vrchu EDDA Cupu. Však i loni suverénně ovládl třídu E-1600 a absolutně obsadil druhé místo. „Jsem spokojen. Jako vždy, když se bez újmy vrátíme domů já i auto. Navíc výsledkově se opravdu dařilo. V absolutním pořadí přede mnou skončil jen jmenovec David Černý. O něm by bylo třeba také napsat,“ začíná naše povídání severočeský pilot. Po ujištění, že i na Davida snad „dojde“ se Míry ptám, jak se mu daří.

 „V rámci možností dobře. Mám na starosti prodej mrazicích a chladících zařízení v berounské firmě Carrier. Byznys stále běží. I v této zvláštní době. Každopádně chci vyjádřit podporu všem, kterým současná situace komplikuje život. Jinak momentálně pečlivě sleduji Dakar. Pořadatelé letos účastníkům evidentně připravili extrémní podmínky. Musí to být náročné.“

 Komu držíš palce nejvíce?

 „Fandím všem Čechům. Mám proto radost, že mnozí z nich jsou ve svých kategoriích takhle vepředu. Moc jsem se těšil na malé buginy a souboj trojice Kris Meeke, Mattias Ekström a Tomáš Enge, který je mým oblíbeným pilotem. Bohužel technické problémy zatím jejich soupeření hatí.“

 Vraťme se k loňské sezóně EDDA Cupu. Ta byla, kvůli pandemii koronaviru, poněkud netradiční.

 „Začala až koncem května ve Kdyni. Právě kvůli pozdnímu začátku a nejistotě, jak dlouho potrvá, jsme se jí snažili tím více užít. Odjeli jsme celkem čtrnáct závodů. Nakonec byl zrušen až můj domácí Most, přestože pořadatelský tým v čele s Edou Paterou do poslední chvíle bojoval, aby se podnik, byť bez přítomnosti diváků, mohl uskutečnit.“

 Příští rok má dojít k určitým změnám v rámci tříd. Ty zůstáváš v E-1600?

 „Plán pořídit třeba Mitsubishi do kategorie E+2000 není. Změnám se nebráním, ale pravděpodobně nebudou. Zřejmě setrvám ve stávající třídě. Prý se k nám chystá přestoupit několik dobrých jezdců z jiných tříd, což by bylo super. Čím větší a početnější konkurence v jednotlivých kategoriích je, tím lépe. Trochu se vracím na okruhy, s kamarády Tomášem, Petrem a jejich BMW 325iC jsme odjeli loni šestihodinovku v Mostě pořádanou společností ARC. Letos jsou v plánu čtyři závody – Brno, Slovakiaring a dvakrát Most.“

 Tvůj bratranec Martin Maderák také jezdil EDDA Cup. Je reálný jeho návrat na tratě?

 „Závodění sleduje spíše online na PC, stejně jako hraje hry na simulátoru. Aktuálně se věnuje svému novému domu. Má tři děti a reálnější je spíše nějaký simulátor než návrat na reálné tratě.“

 Vím, že kamarádíš s bývalým slavným hokejistou Janem Alinčem. Ten také inklinoval k motoristickému sportu, ale 6. května 2019 utrpěl vážné zranění při rekreačním in-line hokeji. Jste v kontaktu, a jak se mu daří?

 „Honza je můj dlouholetý kamarád. Jeho zdravotní stav se zlepšil. Rehabilitace však nadále probíhá. Především, co se týče pohyblivosti. Po síti hrajeme počítačové hry, hlavně automobilové. Především simulátor Assetto Corsa. On je moc šikovnej na design, ostatně mi lakoval mou přilbu, teď maluje tzv. skiny právě v Assettu, auta a programy spolu zkoumáme, upravujeme a zrychlujeme.“

 Předpokládám, že hokej sleduješ.

 „Už ne tolik jako dříve. Jako „rodilý Louňák“ fandím Litvínovu. Navíc tam podstatnou část kariéry odehrál právě Honza. Za mlada jsem chodil fandit i na stadion. Teď vše sleduji spíše výsledkově. Ono to nakonec v současné době ani jinak nejde…“

 Závěrem se vraťme k tvému závodění. Jaké plány a ambice máš do letošní sezóny?

 „V mém věku už se jen bavit a užívat atmosféru závodů. Těším se na nové tratě. To je vždy výzva muset se je naučit. Loni byla úžasná slovenská Baba, což je evropský kopec. Letos mají přibýt Rabyně u slapské přehrady, kde očekávám i hezké prostředí, a Makarov. Těší mě také návrat rychlých Prachatic, jejichž profil mi vyhovuje. Kalendář je celkově moc pěkný. Hlavně však, aby se život vrátil k normálu a my v březnu opravdu začali. Ideálně před diváky. Rád bych popřál všem všechno nejlepší do nového roku, poděkoval tátovi za pomoc a přípravu na závody“

Vlastimil Resl

Foto: Robert Balcar