Jak jsem závodil podruhé s „Nezmarem“

Stejně jako vloni jsme se postavili na start Rallye Berounka Revival s Pavlem Zajícem, zakladatelem legendární skupiny Nezmaři. Už vloni jsme měli odstartovat s Pavlovou Dacií 1300, která má postupně přebrat podobu Renaultu 12 (Gordini). Vloni nám start s tímto vozem zhatily administrativní záležitosti, když slíbené doklady nebyly předány včas, a tak jsme vzali zavděk Edovu velkorysou nabídku špičkově připraveného vozu Citroën AX, s nímž jsme se krásně svezli.

Letos jsme startovní číslo 38 už na dacii nalepili a vydali se na trať více jak 400 km dlouhou, po startu jsme „nesežrali“ klasické Edovy kruháče a až do cca deseti kilometrů před první časovkou v Sedlčanech vše klapalo. Když se objevily první kopečky začala jet dacie na tři válce a bylo jasné, že to v ČK za nulu nebude. Naštěstí pouze vypadlý kabel od rozdělovače. SSku na blátě jsme vynechali, abychom nechali téměř padesátiletou "dámu" odpočinout a pokračovali více jak stokilometrovým přejezdem do Slaného. Dacii se moc nechtělo a její maximálka něco málo přes sedmdesát km/hod a předepsaný rychlostní průměr v itineráři okolo šedesáti nám nedával šanci časovky stíhat. Navíc se nám po cestě otřesy uvolnil volant, takže když jsme dorazili do ČK, hlavní starostí bylo volant utáhnout. Po projetí SS na ploché dráze jsme vyjížděli ze Slaného a auto přestávalo jet. Zastavili jsme a zjistili, že jsou totálně zablokované brzdy. Stáli jsme naštěstí u kaluže vody a Pavel vzal nádobku, v níž jsme měli šrouby a poléval kola, aby je zchladil. Asi po dvaceti minutách bylo auto schopno jízdy, ale z obavy opětovného zablokování jsme brzdili pouze odřazováním nižších stupňů. V tu chvíli jsme si přáli jediné – spatřit cíl. V Panenském Týnci jsme projeli třetí SSku a nechali brzdy v rámci časového limitu vychladnout. Zapomněl jsem dodat, že od Sedlčan vypověděla službu také volnoběžná tryska a Pavel musel na každé křižovatce s předností (což odhaduji na sto křižovatek) držet jednou rukou sytič, aby motor nezhasínal.

Díky problémům jsme se propadli až na závěr startovního pole, a i když jsme Slaný a pak znovu Panenský Týnec projeli, do závěrečných Sedlčan jsme jeli téměř celých sto dvacet kilometrů přejezdu po tmě. Projeli jsme časovkami a vydali se do cíle do Radotína, Tam jsme dorazili přesně v naší minutě a poprvé zaznamenali časovku za nula. A měli velkou radost, že jsme to nevzdali, i když na to myšlenky během soboty byly několikrát. Jestli za to mohly dvě černé kočky, které nám poměrně záhy po startu přeběhly přes cestu, nevím. Ale protože jsme „nezmaři“, tak jsme to dali... K našemu překvapení jsme nebyli poslední, ale za námi skončilo ještě deset také trápících se posádek. Asi to byla jediná dacie, která odstartovala a dojela do cíle v historii Berounky. Tak to byla z našeho pohledu třináctá Rallye Berounka Revival, rozhodně nejtěžší z těch, které jsem absolvoval.

Pavel Vydra