Pavel Hartl: Historky by vydaly na celou knížku
Pražský soutěžák Pavel Hartl letos oslaví "padesátiny" v automobilových rally. Patří mezi ty, kteří seděli jak za volantem, tak i na sedadle spolujezdce. Kromě toho pracoval pro několik týmů, i zahraničních. Nebo postavil s Hynkem Středou kompletně trať Rallye Tatry v osmdesátých letech. A na blízkém východě odjel z Čechů nejvíce soutěží, akorát se o tom moc neví - Rally Dubai, Omán, Libanon, Bahrajn, Jordán, Katar nebo Spojené arabské emiráty.
Pavle, jak jsi se vůbec k rallye dostal?
"Jsem absolventem filmové školy v Čimelicích (tu vystudoval i skvělý soutěžák Vladimír Šnajdr-pozn.autora). Znal jsem se s časoměřičem panem Bártou a slovo dalo slovo, prý jestli bychom nenatočili nějaký krátký film z Rallye Tatry. To bylo v roce 1973. Natočili, ale mně se to navíc zalíbilo. Rok na to jsme točili Rallye Vltavu a tam jsem se potkal s tehdejšími hvězdami Röhrlem a Carlssonem. Tak jsem si řekl, že bych to zkusil. Babička mi dala dvanáct tisíc na bydlení, já si k tomu přidal peníze vydělané na brigádě a koupil jsem si závodního trabanta. V roce 1975 jsem stál na startu Rallye Hanušovice, kterou jsem s Bořivojem Řehákem dokončil. No a když se vrátím k filmaření, tak mám tři roky FAMU na katedře střihu. Ale pohádal jsem se s jedním komunistickým funkcionářem na fakultě a na vlastní žádost jsem odešel."
A to byl začátek tvého závodění, které trvá prakticky dodnes.
"Kamarádil jsem s trabanťákem Mirkem Čáslavkou a partou okolo něj. A byl tam taky Petr Bergmann, seznámil nás další skvělej jezdec Petr Dvořák, a my jsme spolu jeli dvě sezóny 1976 a 1977, samozřejmě s trabantem v AMK ČST Praha. Navigoval jsem, ale zdálo se mi, že jede moc pomalu. A sám jsem jel zároveň oblast A s Bořivojem Řehákem. I na Petra Dvořáka mám vzpomínku. Když jsem mu jel doprovod při Rallye Praha v roce 1974. Nevešel se do zatáčky a na výjezdu si říká, je to dobrý, je tam křoví a tak to tam poslal. Až posléze zjistil, že to křoví byly vršky stromů."
Za tu dobu co závodíš jsi tvořil posádku s více jak padesátkou kolegů. Kteří jezdci Ti nejvíce utkvěli v paměti?
"Měl jsem to štěstí, že jsem mohl navigovat takové borce jako byl třeba Peter Holub. Měl talent od Pána Boha, naprostá špička. Dodnes se divím, že se nechytil v nějakém prestižním týmu. Akorát jsem ho občas musel krotit, když nadával mechanikům. V roce 1990 jsme dlouho vedli absolutně Rallye Valašskou zimu před Petrem Zedníkem, jeli jsme s Lanciemi. Kluci z doprovodu říkali Petrovi, vyměň si hadici od turba. Ale to byl Peter, ušetřil 19 marek. Auto ztratilo výkon a my skončili druzí."
Ale byli tu také Hynek Jícha nebo Harald Ziera.
"Hynek byl rovněž špička, ale občas "na zabití". Jeli jsme spolu jednu soutěž a při tréninku mu čtu rozpis. Jedeme erzetu, já mu přečetl ty jeho čtyři řádky a on mi říká a dál? A já mu říkám dál nic, víc tam nemáš... A musel jsem mu číst vždy zatáčku těsně před, ne dopředu, on byl na jízdu tak soustředěnej, že by další zatáčku nevnímal. A Vojta (překlad Haralda) byl také moc dobrý řidič. V době, kdy jsme spolu závodili, nás posunula i špičková technika v podobě jedničkového VW Golf GTi."
Asi samostatnou kapitolou byl tvůj velký kamarád Hynek Středa. Letos v dubnu uplynou čtyři roky, co nás opustil.
"S Hynkem jsme odjeli spoustu soutěží doma i v cizině. Já ho navigoval, on mě, jel nám doprovod, prostě, byli jsme často spolu. A do toho ta trať v Tatrách. Tehdejší ředitel Oskár Meltzer nám řekl přijeďte, ubytujte se a vymyslete. My najeli stovky silniček, šotolin a myslím, že trať se tehdy hodně povedla. Akorát jsme to vedli přes dvě romské vesnice a Oskár musel z bezpečnostních důvodů nechat hlídat tyto úseky kynology se psy. A Hynek s Andrejem Syrvatkou jeli tehdy předjezdce a v cíli každé erzety dávali info, že je vše vpořádku. Hynek byl i šikovný mechanik a hodně jsme spolu zažili při již zmíněných soutěžích na východě. Při jednom ze startů se stotřicítkou na Rally Dubai se v polovině soutěže v jednu v noci přihnala písečná bouře, nebylo vidět na krok. Hynek mi neustále opakoval, neubírej, neubírej, nebo nás tady už nenajdou."
Ty jsi však navigoval i řadu zahraničních jezdců.
"Když nepočítám Petera Holuba, tak většinu soutěží Mitropy jsme v roce 1986 jeli s Georgem Bernreutherem s Opelem Ascona B. A docela se nám dařilo. V konečné klasifikaci jsme skončili čtvrtí. Byla tam tehdy výborná parta - Armin Schwarz, Mathias Moosleitner, Ralf Richter nebo naši Lank, Polášek a Urban. Ale navigoval jsem několikrát i Jürgena Krafta (BMW 323), jel jsem s Heulerem, Enhuberem a v roce 2001 na Vltavě ve Volvu jsem vedl po erzetách Hanse Sellberga. Dorozumívali jsme se většinou německy, někdy anglicky."
Nejlepší auto, se kterým jsi startoval nebo v něm bylo hezké svezení.
"Je těžké vybrat jedno. Nádherné svezení bylo samozřejmě v Lancii, ale stejně tak bylo ve své době špičkové auto VW Golf GTi nebo Opel Ascona B. Ale podařilo se nám doladit na dobrou úroveň třeba i Zastavu. No a srdcovou vazbu mám na trabanta s nímž jsem odjel spoustu soutěží jako jezdec i spolujezdec."
Co Tě bavilo víc - navigovat nebo řídit?
"Asi obojí. Víc jsem odjel myslím jako spolujezdec. Vracím se k Petrovi Holubovi, kterého bylo krásný navigovat. Na Sachs Winter rally jsme se sériovou Lancií zajeli na dlouhé šotolinové erzetě na tankodromu druhý čas absolutně. Kousek za jedním seveřanem. Při Rallye Škoda 85 jsem jel s Manfredem Heulerem. A dohodli jsme se, že každý odjede půlku. Hned v první erzetě poslal trabanta na bok. Vylezl z toho a řekl, že se na to může vykašlat a sedl si místo mě a já odřídil zbytek soutěže, která v tý době měla více jak třicet rychlostních zkoušek."
Samostatnou kapitolou jsou tvoje starty v soutěžích na blízkém východě.
"Každá soutěž znamenala velké dobrodružství. Jel jsem tam s řadou aut. Se Škodu 130L, Favoritem, jednou i s béčkovou elerou, originálním továrním Peugeotem 309, Lancií Delta nebo džípem. Právě s vypůjčeným Land Roverem jsme jeli s Pavlem Světlíkem Rally Katar a v kategorii džípů jsme byli třetí. S Karlem Kašpárkem jsme závodili s Lancií v Jordánsku a dali nám startovní číslo 5. Krásné svezení, ale auto nevydrželo, mělo podvozek na asfalt, navíc jsme měli jen čtyři šotolinové gumy a ty brzy došly. Ale zase jsme se seznámili královskou rodinou, která nás přijala za své. Nádherná, ale nesmírně těžká byla Kyperská rally. V roce 1986 jsem ji s Bernreutherem dokončil na šestnáctém místě a na čtvrtém ve skupině. O dva roky později jsem jel se Zdeny Mrazkem se Škodou 130 LR, auto za každým horizontem skákalo jak ping pongový míček a to už jsme do cíle nedojeli. No a v roce 2001 jsem bojoval o titul ve dvoukolkách, ale v USA spadla "dvojčata" a my měli dohodnutý tranzit přes Saudskou Arábii. Ale z důvodu naši bezpečnosti nám tranzitní víza nakonec nevydali."
Zažil jsi toho hodně, přirostly Ti k srdci nějaké erzety?
"Já si nikdy nevybíral, bral jsem to tak, jak to bylo. Samozřejmě, že se mi líbily erzety třeba na Šumavě, nebo Barumce, ale asi největší zážitek byly ty kyperské. Vichni se nám smáli, že jsme tam přijeli s dvanácti gumama, zatímco většina jich měla připravených okolo stovky."
Co postrádáš na současných rallye? Porovnání s těmi v osmdesátých, devadesátých letech?
"V podstatě se to nedá srovnávat, je to úplně jiné. Navíc v té době to bylo mezi posádkami víc přátelštější. Jakmile se do rally dostaly velké peníze, tak se to hodně změnilo. A navíc mnohdy chybí pokora."
Abychom nekončili smutně. Pavel Hartl stále startuje v soutěžích typu revival, většinou s talentovaným jezdcem Jiřím Dohnalem. A letos se při Rallye Praha Revival představí posádka Paul Hartl (soutěžák, který již delší dobu žije v Kanadě) - Pavel Hartl.
Největší úspěchy Pavla Hartla
15x vítěz třídy v rally
15 startů v soutěžích na blízkém východě
2. absolutně při Rally Valašská zima 1990 (P. Holub)
4. celkově v Mitropa Cupu 1986 (G. Bernreuther)
1. celkově v SKP-B třídy A 1600 1985 (H. Ziera)
13. absolutně při Rally Dubai 1999 s favoritem (H. Středa)
15. absolutně při Rally Bahrain 2001
3. Při Rally Katar v kategorii džípů ( P. Světlík)
3. celkově v mistrovství blízkého východu ve F2
6. absolutně při Rallye Beskydy 1985 (H. Ziera)
7. absolutně při Rallye Jizera 1984 (H. Ziera)
Pavel Vydra
Foto: archiv Pavla Hartla