O hladký průběh tréninku i závodních jízd se postarali především samotní jezdci, kterých se sešla takřka stovka, byť už o nic nešlo. Závod se tentokrát obešel bez větších havárií i technických potížích, a tak jediné delší přestávky si vyžádaly svozy vozů od cíle do depa. To ovšem neznamená, že by se snad jezdci jen „vozili“ bez motivace. O tom by mohli vyprávět diváci v cílové zatáčce, kteří viděli hodně krásných i dramatických průjezdů, často zakončených smykem jen několik centimetrů od stráně.
Možná by bylo vhodné udělat z tohoto závodu takové malé Setkání mistrů do vrchu, a kdyby se k tomuto seriálu postavila čelem také Federace automobilového sportu a nesmyslně nezakazovala jezdcům s licencemi účast v těchto závodech, potom bychom se jistě dočkali i dalších kvalitních jezdců.
Trať dlouhá 2,3 kilometru je svým způsobem specifická tím, že ze širokého a rychlého asfaltu se přechází do hodně úzké silnice zakončené technickými pasážemi v horní části. Nechybějí ani dva můstky.
Jedinou malou nevýhodou je asi dvoukilometrová vzdálenost mezi depem a startem, navíc přes frekventovaný železniční přejezd. Na druhou stranu, jak se říká něco za něco. Depo na parkoviště chuchelského dostihového závodiště poskytuje dostatečný prostor pro všechny účastníky, včetně výstavky historických automobilů (k ní se vrátíme zítra).
Na startu nechyběl prakticky nikdo z předních jezdců tohoto seriálu, a tak diváci viděli pěkné průjezdy Jiřího Háka se Subaru Impreza, Teemu Tirronena, Martina Lva, Jana Kvasničky, Aleše Komárka (všichni Mitsubishi Lancer), Edy Patery nebo Martina Milovského (oba Subaru Impreza) a dalších jezdců. Zpestřením byly účast rallycrossových jezdců otce a syna Veverkových nebo Jana Matušince.
Pozornost si zaslouží rozhodně výkony Daniely Komárkové, která s Mitsubishi Lancer Evo po celou sezonu bojovala o umístění na stupních vítězů ve třídě sériových vozů nad 2 litry a až do poslední jízdy bojovala o titul (nakonec skončila druhá za Tirronenem). V Chuchli zvítězila s náskokem necelých dvou sekund před Tirronenem a Kvasničkou. V absolutní klasifikaci by se sériovým vozem obsadila vynikající třetí příčku, když rychlejší byli pouze Aleš Komárek s Mitsubishi Lancer a Eda Patera se Subaru Impreza.
Škoda jen, že „závodních“ historiků se sjelo o něco méně, než bývá zvykem, chyběl například novopečený mistr Antonín Muzikant nebo soutěžák František Fadrný či rodina Srnských. Přítomné však rozhodně potěšil dvojnásobný vicemistr Evropy Pavel Kolář se Škodou 130 RS. Mezi historiky byl absolutně nejrychlejší a součet časů z obou jízd jej zařadil na 11. místo mezi soudobé automobily. Jeho bratr Petr poprvé zkoušel právě dostavěnou Škodu 130 LR a ve třídě speciálů do 1,6 litru skončil třetí ve třídě. Otec Petr zase tentokrát půjčil svoje kupátko Markovi Bořutovi, jenž skončil třetí. Tradičně skvěle zajel Jiljí Chmelař s Mini Cooperem, nechyběl Miroslav Adámek s NSU TT nebo Tomáš Cmíral s Renaultem Alpine, dostavil se také bývalý soutěžák Zdeněk Ponec, který svoji kariéru zasvětil značce Renault, a zůstal ji věrný dodnes, jak dokazuje jeho Renault 5 Alpine.
Až si jezdci mezi sebou řeknou, že se závod vydařil po všech stránkách, potom jich za rok přijede třeba ještě víc. Výsledky na www.edda.cz


Jindřich Lasík, 26.10.2009