Na hronovské trati se uskutečnil další závod Českého mistrovství ZAV. Při tvorbě kalendáře před sezónou to vypadalo, že se Hronov nepojede, ale členové RTM motorsportu, jmenovitě Vláďa Novák a Petr Tolárek se ohradili, jak je to možné, oni že to přece uspořádají. A jak řekli, tak udělali. A dobře. Jen oni dva vědí, co je to stálo času a nervů. Když Vláďovi ve středu před závody zavolal člověk z úřadu, který povoluje objížďku, že povolení nedostane, protože sice o jeho rozhodnutí je kladně rozhodnuto, ale on ho ten den už prostě nestihne vyhotovit a od zítřka má dovolenou, tak Vláďa nevěřil svým uším. Když se ujistil, že se opravdu nejedná o zvláštní úřednický humor, musel začít žhavit všechna možná spojení, aby na pána s razítkem zatlačili shora a nakonec z úřadu příslušný papír vypadl. Což bylo štěstí, protože závody v Hronově se opravdu povedly.

 Na start se po oba dny postavilo 84 jezdců. V sobotu se oni i jejich týmy probudili do zakaboněného, chladného rána. Během dne několikrát sprchlo, většinou vždy, když se začínal start jednotlivých jízd. Sluníčko se ukázalo až na vyhlášení výsledků. Studený povrch trati zkrápěný jen občasným drobným deštěm je asi to, co mají závodníci nejméně rádi. Přesto se s ním většinou dokázali s úspěchem vyrovnat. Došlo i k dvěma haváriím s těžkým poškozením techniky, ovšem bez újmy na zdraví. Nejprve si hned v první jízdě čelně rozbil své nádherné MG Metro Josef Honců a třída nejslabších závodních aut přišla i o svého krále Radima Macha, když Suzuku zaparkoval hlavou dolů. Vylezl z ní poněkud nedůstojně po čtyřech, ale nezraněn. V depu pak jen suše konstatoval, že se stejně chystal vyměnit skelet…Jinak závody probíhaly jako na drátku sledovány velkým množstvím diváků.

 Po skončení sobotního závodu se po depu pomalu začaly chystat grily a ohýnky a na všechny začala útočit vůně grilovaných pochoutek. Večer pak by měl z účastníků radost hronovský rodák Alois Jirásek, neboť došlo na staré pověsti, sice nikoliv české, ale závodnické. Vzpomínek je mnoho, neboť v našem seriálu startují i lidé, kteří historii českého a československého motorsportu vytvářeli. Jejich vyprávění je mnohdy neuvěřitelné i ve chvílích, kdy si nevymýšlejí a nepřibarvují ani písmenko.

 V neděli jsme se probudili do sluníčka. Hezké počasí vydrželo celý den a jen umocnilo báječnou atmosféru závodu. Snad ještě víc diváků než v sobotu opět sledovalo napínavé souboje rychlých a krásných aut. Došlo i jedné havárii, když zkušený Jirka Hák při snaze posunout brzdný bod co nejdál, svou snahu přehnal a umístil jej už za hranici reálna. Těžká rána na pravý bok naštěstí neznamenala žádné poškození jezdce, s autíčkem je to podstatně horší. Stoprocentně se osvědčila bezpečnostní klec, raději nedomýšlet, jak by následky vypadaly bez ní.

 Divákům se velmi líbí naše skupina historických aut. Málokde u nás, napsal bych, že nikde, ale nechci se moc vytahovat a taky nesleduji opravdu všechny naše motoristické podniky, mohou diváci vidět v závodním nasazení tolik krásných a rychlých historických skvostů. Jen namátkou bych zmínil čtyři Š 130 RS, dvě LR. Kontrast tvořill nablýskaný Moskvič Petra Ungráda, který vypadal, jako kdyby ještě včera stál ve výloze Mototechny a nádherný Jaguar XJS Jardy Rejky. Mimochodem, hřmění dvanáctiválce taky neslyšíme každý den. Třída historiků u nás vzkvétá a proslýchá se, že se připravují další zajímavé stroje.

 I v neděli probíhaly závodní jízdy bez zbytečných zdržování i díky příkladně disciplinovanému chování všech týmů a tak po vyhlášení výsledků a ocenění vítězů v šestnáct hodin se mohli spokojení účastníci rozjet domů.

 Naše velké díky za opravdu pohodový závodní víkend patří Vláďovi Novákovi a Petru Tolárkovi a jejich spolupracovníkům kolem tratě a depa. Kluci, díky, líbilo se nám u vás. Doufám, že se do Hronova příští rok náš seriál vrátí. 

 Nás nyní čeká další podnik ve Kdyni, kde si všichni vyzkoušíme něco nového a uvidíme, co se z toho vyklube. Rozhodně by si měli přijít na své ti, co mají rádi hodně závodění.

 J.M.