V pátek 10.7. se účastníci našeho vrchařského seriálu začali sjíždět do Železné, do obce, kde to všechno vlastně začalo. Tady Eda Patera pořádal svůj první závod a jeho organizátorské touhy a schopnosti vykrystalizovaly až do dnešní podoby amatérského mistrovství závodů automobilů do vrchu. Tedy zatím.

   V obci Železná jsme našli fandy závodů, bez kterých si už naše závody ani nedovedeme a nechceme představit. Ať už je to rodina Husákových, nebo kluci ze Sboru dobrovolných hasičů, kteří s námi jezdí zabezpečovat tratě i na další závody. Starosta obce, pan Valenta, nás má kupodivu stále rád. Letos dal organizátorům k dispozici zbrusu novou budovu Obecního úřadu. Místní obyvatelé už rezignovali na snahu pochopit, proč vlastně jim jeden víkend před jejich domy bivakují podivíni s pomalovanými a hlučnými auty, kteří naprosto obrátí chod, jinak klidné obce, úplně naruby. Dík také patří Honzovi Semlbauerovi, který se výrazně, zejména mediálně na závodech jako spolupořadatel podílel. Není divu, že se na závody do Železné jezdci těší, už dlouho před závody byla naplněna startovní listina a i náhradníci stáli v pěkně dlouhé frontě. Všichni známe, že pokud se člověk na něco těší, zákonitě přijde něco, co mu ukáže, že život není procházka růžovým sadem a automobilové závody dokáží ukázat i svou druhou ošklivou tvář.

   V pátek se tedy na přejímkách nakonec prezentovalo 144 /140,122/ jezdců!!, vedle stálých účastníků přivedla na start pověst našeho seriálu a touha zazávodit si i mnoho nováčků a hostů z jiných seriálů.

   V sobotu jsme se probudili do zamračeného a chladného rána. Začátek tréninku byl, vzhledem k velkému počtu startujících, stanoven již na půl osmou .Jezdci odjeli na start a startér Václav je začal pouštět ze řetězu. Již v první tréninkové jízdě havarovalo, nebo mělo technické problémy mnoho jezdců. Jejich následné odtahování a čištění trati způsobovalo průtahy. Druhá tréninková jízda nebyla jiná. Bohužel, i přes velké množství odstoupivších v tréninku, stále ještě zůstalo dost jezdců, kteří si svou slabou chvilku schovávali na závod. Jeden ze zkušených jezdců se nechal s dírou v motoru odtáhnout na laně a zřejmě ho ani nenapadlo, že se za ním táhne olejová stopa až do depa. Sobotní utrápené závody ukončila těžká havárie Oskara Beneše. Jeho Ford Escort, vůz, s kterým před časem startoval i v ME, opustil trať při dobržďování z velké rychlosti do retardéru a střechou narazil do stromu. Náraz to musel být ukrutný.Jediné štěstí v neštěstí, které „Ozzy“měl, bylo, že seděl v autě s plnohodnotnou bezpečnostní klecí, která mu nakonec zachránila život. Paradoxně pak sice ještě ochranná konstrukce způsobila komplikace při vyprošťování, neboť zaklíněného a již zdravotníky stabilizovaného „Ozzyho“ museli záchranáři komplet vystříhat. Po vyproštění byl „Ozzy“ převezen do Střešovic. Záchranná akce si vyžádala tolik času, že organizátoři rozhodli sobotní závod ukončit a vyhlásit výsledky jen v těch třídách, které kompletně odjely jednu závodní jízdu. Bohužel při stresu z vyprošťování „Ozzyho“ organizátoři zapomněli informovat ty jezdce, kteří ještě čekali na start i samotnou osádku startovacího prostoru. Tito si tedy vytrpěli zbytečně dlouhou dobu, bez toho aniž by věděli, co se vlastně děje. Chtěl bych se za sebe a snad se na mne nebudou zlobit, i za ostatní organizátory, všem naštvaným omluvit. Jelikož na ceremonie stejně nikdo neměl náladu, dekorování vítězů a předávání pohárů bylo přesunuto na neděli. Tak jsme všichni s myšlenkami na „Ozzyho“ ukončili první závodní den.

   V neděli, jakoby mávnutím kouzelného proutku, se situace úplně změnila. Organizátoři rozhodli, po dohodě s jezdci, ještě před vlastním závodem, dojet sobotní závodní jízdu. Což se díky jezdcům, kteří v trénincích už využívali vesměs jen trať ohraničenou krajnicemi a odpustili si nejrůznější extempore, nakonec povedlo. K dobré náladě přispěly i zprávy z nemocnice, že sice „Ozzy“ má ošklivě zraněnou nohu a zlomenou lopatku, ale žádné vnitřní zranění. Nevím, co říct na to, že v sobotu po nehodě někteří lidé kolem tratě roznášeli, že jezdec zemřel…Jsem rád, že se takovým kreténům bude moci „Ozzy“ vysmát do ksichtu, pokud by mu to vůbec stálo za to! Teď zpátky k závodům. Obě dvě závodní jízdy běžely jako hodinky a tak i přes početné startovní pole, v neděli bohatší o několik nových jezdců, závody skončily v pět hodin a v šest došlo na předávání obrovských pohárů, těm, kteří si je svou rychlou a hlavně bezchybnou jízdou vybojovali. Po oba dny byla velmi slušná divácká účast.

Hodnocení jednotlivých tříd dodám později, jen co mi čas dovolí.

Jarda Malík