Ivan Hron: Rád vzpomínám na náročnou Rallye Vltava. To byla soutěž.

Ivan Hron je jedním z početné skupiny příbramských soutěžáků, který odjel jako spolujezec a jezdec více jak devadesát soutěží v bývalém Československu, ale také v NDR. Navíc startoval i v závodech automobilů do vrchu.

Co Vás přivedlo k motoristickému sportu a která bylo úplně první soutěž

“Asi moje celoživotní posedlost letadly, auty a loděmi. Úplně první soutěží, kterou jsem absolvoval, byla Rallye Plzeň, tehdy ještě oblastní v roce 1970. Předtím jsem musel podle tehdejších řádů povinně odstartovat do několaka mototuristických soutěží. V mých začátcích sehrála velkou roli také blízkost Sedlčan a tamních soutěžáků, zejména Tondy Dolejše.”

Sedával jste jak za volantem, tak i na sedadle spolujezdce, co Vám více přirostlo k srdci a více bavilo?

“Bavilo mne obojí. Jako spolujezdec jsem jel vždycky s velmi kvalitními jezdci, což dokazují výsledky třeba s Josefem Dřevem nebo Jiřím Bočkem.”

Mnoho soutěží jste odjel s Trabantem, co byly podle Vás jeho hlavní přednosti?

“Bylo to jednoduché, podvozkově velmi vyspělé auto, s výborným poměrem váha -výkon. V sedmdesátých i osmdesátých letech tato auta za volanty s kvalitními jezdci končila někdy až v první nebo ve druhé desítce absolutního pořadí. Zvláště když se jely erzety z kopce, tak ve výsledkových listinách byly trabanty hodně vysoko.”

Nejčastěji jste navigoval už zmiňované Josefa Dřeva a Jiřího Bočka, jací to byli piloti a jaký měli rozpis.

“Oba byli velmi výkonní a kvalitní jezdci. Oba znám od dětství. Pepík Dřevů byl houževnatý, rozvážný, důsledný, pilný. Jirka Boček velmi sportovně dravý, živelný a výborný technik. Rozpis si psali do stupně devět a doplňovali ho řadou poznámek.”

S Antonínem Císařem jste absolvoval a dokončil slavnou Vltavu. Jak vzpomínáte na tuto soutěž?

“S Tondou jsme jeli předposlední Vltavu v roce 1973. Asi nejdelší trať. Pro ilustraci celková délka jako pět dnešních soutěží mistrovství republiky. Závodilo se od pátku poledne do neděle cca čtrnácti hodin. Jediná přestávka byla v Táboře čtyři hodiny.

Šestačtyřicet erzet, ani jedna se nejela dvakrát. Obě noci díky sprintetapách s vysokým jízdním průměrem taky na rozpis. Začátek a konec byl na okruhu v Klatovech – stálosti výkonu. Prostě kdo dojel, vpodstatě vyhrál...”

Které rallye, třeba i oblastní, patřily mezi Vaše oblíbené?

“Vpodstatě všechny. Ve federálu to byly Košice, Poprad, Gottwaldov, Jeseníky, Praha, Vltava, Škoda, Krumlov. Abych řekl pravdu, tak ty oblastní ze svých začátků si už moc nepamatuji. Nijak jsem si nevybíral. Absolvoval jsem jich celkem ke stovce, včetně soutěží historiků v posledních letech.”

A co erzety, byly nějaké, ktré jste považoval za zvlášť obtížné?

“Tak na domácí Příbrami třeba Solopysky – Solopysky s průjezdem před Brzinu. Při Rallye Tatry Štrbské pleso – Tatranská Štrba nebo při Košicích Dobšinská ladová jaskyňa – Hrabušice, nebo tu v okolí přehrady Růžín.”

Měl jste možnost navigovat v legendární erese J. Černého na Rallye Varnsdorf, jaké to bylo svezení?

“S Jirkou to byla vždy dravá jízda. Pohoda v autě. Jirku znám od jeho tří let. Každé auto se zapíše do paměti a že jich bylo hodně! Třeba s Fiatem 125 Polski jsem jel v roce 1977 Rallye Sachsenring s Michalem Poduškou.”

Mezi největší úspěchy za volantem patří asi vítězství ve třídě při Rallye Plzeň 78 a Barum rally 73, je to tak? Kterého z dalších výsledků si ceníte nejvíc?

“Tyto dvě soutěže se jely v naprosto katastrofálních přírodních podmínkách a tím se staly mimořádně náročnými. O to víc je ten výsledek cennější. V Plzni jsem využil rady výborného motocyklového soutěžáka Franty Höffera a vystříkal jsem celou motorovou elektřinu tekutým obvazem Akutol proti vodě. A díky tomu jsem vyhrál nejdeštivější soutěž mé kariéry. Těch dalších bylo hodně, Wartburg Rally 1981 byla hodně zajímavá nebo Rally Tríbeč 1982. Ale vlastně všechny, které se podařilo dokončit v popředí.”

Startoval jsme I v závodech do vrchu, byla to doplňková příprava na rallye?

“Kopců jsem s trabantem odjel jen několik. Nebavilo mě totiž desítky minut čekat kvůli pěti minutám tréninkové nebo závodní jízdy.”

Zážitků máte asi z dob závodění spoustu. Vzpomenete si na nějakou kuriózní?

“Jednou jsme jeli na Mirkem Čáslavkou, zvaným Čenda. Vzduchem od auta zvedl obyčejné víčko od konzervy, které leželo na zemi a já viděl, jak letí pod naše auto. No a tam přeseklo jako nůž motorový kabel od zapalování.”

Koho jste považoval za své největší soupeře?

“V každé třídě to bylo jinak. U trabantů především Pepíka Dřeva, Karla Trojana nebo Míru Čáslavku. S Wartburgem, to jsme jeli právě s Pepíkem v A2 1150, pak Karla Trojana, Vaška Polívku, Karla Kašpárka a fabrické posádky.”

Auto jste si stavěl sám, nebo bylo klubové?

“Začínal jsem, jako každý, s vlastním autem. Když jsem se trochu vyjezdil, tak následovalo auto klubové a vrcholem byly starty s továrními speciály, případně s tovární podporou.”

Občas se objevíte v revivalech nebo soutěžích legend. Chodíte se také dívat na současnou českou rally, sledujete ji?

“Startoval jsem několikrát v revivalech pořádanýcch Edou Paterou. Soutěže moc na vlastní oči nesleduji. Všechno je dnes příliš regulováno. Jak závodníci, tak i diváci.”

Pavel Vydra

Foto: Archiv jezdce, Jindřich Lasík

Největší úspěchy Ivana Hrona:

jezdec

3. ve třídě při Rallye Slovensko 1972 (Maršík, Trabant 601)

1. ve třídě při Barum rallye 1973 + 32. absolutně (Maršík, Trabant 601 )

1. ve třídě při Rallye Plzeň 1978 (Prokš, Trabant 601)

2. ve třídě při Rallye Jeseníky 1978 (Prokš, Trabant 601)

spolujezdec

2. ve třídě + 10. absolutně při Rallye Český Krumlov 1976 (Boček, Škoda 100L)

2. ve třídě při Rallye Košice 1976 (Boček, Škoda 100 L)

1. ve třídě + 5. absolutně při Rallye Wartburg 1981 (Dřevo, Wartburg 353)

6. absolutně při Rallye Varnsdorf 1982 (Černý, Škoda 130 RS)

12. absolutně při Rallye Tríbeč 1982 (Dřevo, Wartburg 353)