Z historie závodů do vrchu.

   První závod vozidel poháněných vlastní silou do vrchu odstartoval již v r.1897, 31.ledna na francouzské Riviéře na trati Nizza-La Turbie.Zvítězil jezdec Pary, když na svém parním(!!!) De Dionu ujel sedmnáctikilometrovou trať za necelých 32 minut.Ani ve druhém závodě do vrchu, který se konal další rok opět ve Francii, v Chanteloup, ještě nezvítězil spalovací motor, ale Belgičan C.Jenatzy na elektromobilu vlastní konstrukce.Od r.1899 se počet pořádaných závodů po celé Evropě zvyšoval.Na druhém ročníku závodu Nizza- La Turbie zvítězil ve své kategorii liberecký rodák Theodor von Liebig, se závodním strojem, který pro něj postavili v kopřivnické vozovce,pozdější Tatře, což je asi první, z historicky dlouhé řady úspěchů na vrchařských tratích vzešlých z našeho území.Od r.1906 se na mezinárodních tratích objevuje značka Laurin&Klement.Hned při svém prvním startu na rakouském Semmeringu obsadily voituretty z Boleslavi první tři místa ve třídě do 1,5 litru.V následujících letech získaly vozy L&K mnoho úspěchů.Asi nejvíce se o ně zasloužili ing. Otto Hieronymus a hrabě Alexandr Kolowrat.

    Na našem území se první závod konal v r. 1908 na slavné trati Zbraslav Jíloviště.K závodu se přihlásilo 20 motocyklistů a 15 závodníků s automobily.Vítězství vybojoval C.Jörns na Opelu.Další závod na této trati se jel v r.1911 a předválečnou kapitolu uzavřel v r.1913 vítězstvím jezdec Hörner na Benzu s motorem o objemu přesahujícím 2O litrů!

   Na naší další slavné trati do vrchu Ecce homo se ještě předtím v r.1905 jela jedna zkouška dálkové jízdy Vídeň-Wroclav, ale první regulerní závod se zde jel v r.1921 v období mezi válkami se zde v letech 21-37 uskutečnilo 13 ročníků napínavých závodů. .

    Velký rozmach závodů do vrchu nastal ve dvacátých letech minulého století.Na nejslavnějších tratích po Evropě startovali jezdci továrních týmů účastnících se okruhových Grand Prix . Start R.Caraccioly a „krále vrchů“ H.vonStucka s továrními Mercedesy na zbraslavském závodě byly asi to samé jakoby dnes např. do Ústí nad Orlicí přijel Massa s Alonsem.

    Ani naši závodníci se v té době neztratili.Vítězství J.K.Lobkowice a Z.Pohla na Bugatti v závodech v Rakousku a Německu, s Austro-Daimlerem vítězil Kinský.Naše nejúspěšnější závodnice Eliška Junková si na kopcích vedla velmi dobře.Asi největší její vrchařský úspěch bylo třetí místo v kategorii sportovních vozů na Velké ceně Švýcarska v r. 1926 na přetěžké trati Klausenpass.Na 21,5 kilometrech trati s převýšením 1273 m dosáhla se svým Bugatti času 20:30 min.

   Vyvrcholením meziválečné éry závodů do vrchu bylo asi mistrovství Evropy, poprvé vypsané v r.1930 i s naším závodem Zbraslav-Jíloviště v  kalendáři. Historii tohoto slavného závodu ukončil ročník 1931.Pokusy v šedesátých letech o znovuvzkříšení ukázaly neslučitelnost tratě s moderními vozy.Bohužel.

    Po 2.světové válce,tedy hlavně po únoru 48, došlo k přerušení našeho spojení se závoděním v Evropě.Skulinu v železné oponě se podařilo najít modřanskému závodníkovi Miroslavu Adámkovi,který v sedmdesátých letech s NSU TTS vyrážel pro vavřínové věnce na tratě mistrovství Evropy.Myslím, že jeho úspěšné závodění pomalu otvíralo cestičku i pro naše další závodníky, startujících hlavně s nezapomenutelnými Š 130RS.

    Díky píli a snaze pořadatelů ze Štenberka a jejich závodu do vrchu Ecce Homo, kde po několika mezinárodních závodech získali statut závodu ME v r. 1981, měli i naši vrchařští fanoušci jednou za rok vidět špičkovou techniku.

    Naši závodníci na škodovkách, např. P.Doležal,A.Charouz, byli limitováni objemem motoru.Jakmile to okolnosti dovolily naši závodníci přecházeli na vozy s větším objemem, umožňující boje v absolutní klasifikaci.První, kdo z našich asi opravdu vyrazil za titulem absolutního mistra Evropy byl A.Charouz, který přes Toyotu sedl až do ve své době špičkové Sierry.Nicméně na absolutní vrchol se mu vystoupat nepodařilo.Historicky prvním našim korunovaným mistrem Evropy byl excelentní jezdec a člověk s velkým citem pro techniku Josef Kopecký.Dnes již jezdci s českou licencí tvoří nezanedbatelnou součást evropského závodění, jak v kategoriích současných, tak v závodech historických vozů.

   Dokud povedou do kopce silnice a budou jezdit auta,tak se najdou lidé kteří přijmou výzvu chronometru a soupeřů a závody do vrchu budou existovat.Snad i z našeho závodění se stane součást úchvatné historie sportovního soupeření.